Jedle mandžuská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxJedle mandžuská
alternativní popis obrázku chybí
Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) v arboretu Morton Arboretum, v Illinois, v USA
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Podčeleď jedlové (Abietoideae)
Rod jedle (Abies)
Binomické jméno
Abies nephrolepis
(Trautv. ex Maxim.) Maxim.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) je jehličnatý strom, pocházející ze severovýchodní Asie – z Číny, Severní Koreje a Ruska.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Abies sibirica varieta nephrolepis,
  • Abies veitchii varieta nephrolepis,
  • Pinus nephrolepis,
  • Abies nephrolepis forma chlorocarpa,
  • Abies koreana forma prostrata.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený, jehličnatý, rychle rostoucí (více než 30 cm za rok, více než 4,5 m za 10 let) strom, dorůstající do 30-35 m. Kmen je oblý a sloupovitý a dosahuje průměru až 1,2 m. Koruna je kuželovitá či vejčitá a hustá. Větve hlavní (větve prvního řádu) vyrůstají vodorovně ze střední větve (osová větev vedoucí, která je pokračováním kmene) a v horní části koruny směřují vzhůru, ve spodní části koruny směřují dolů; větve vedlejší (větve druhého, třetího, čtvrtého a vyšších řádů, které vyrůstají z větví hlavních) rostou též vodorovně, čímž tvoří pro tento strom typickou korunu, která se s věkem stromu vyrovnává a stává se někdy nepravidelnou. Borka je zpočátku hladká a světle šedohnědá, později rozpraskaná a tmavnoucí.

Pupeny jsou červenohnědé a vejčité. Letorosty jsou štíhlé a pevné, rýhované, v rýhách mírně chlupaté, žlutošedohnědé (u Abies × sibirico-nephrolepis šedohnědé a chlupaté). Jehlice jsou spirálovitě uspořádané, směřující vzhůru, u základny silně zakroucené, 1-3 cm dlouhé (hybrid Abies × sibirico-nephrolepis má jehlice kratší) a 2 mm široké; seshora šedozelené, vespod se dvěma stomatárními šedobílými proužky, na špičce proměnlivé – vroubkované až špičaté.

Samčí šištice jsou postranní, seskupené na rubu jehličí a žlutozelené. Samičí šištice (šišky) jsou válcovité, vzpřímené, postranní, často po několika nahloučené, tupé, 4,5-7,5 cm dlouhé a 2-3,5 cm široké (u Abies × sibirico-nephrolepis jsou šišky větší), zpočátku purpurové (či zpočátku zelené – ty jsou popisovány jako Abies nephrolepis forma chlorocarpa), později dozráváním hnědé, s kuželovitými, vytrvalými a tmavohnědými vřeteny; semenné šupiny jsou ve středu šišek ledvinovitého tvaru a 10-12 mm dlouhé a 15-18 mm široké, podpůrné šupiny jsou 14-20 mm dlouhé a zahrnuté či mírně vyčnívající. Semena jsou obvejčitě klínovitá, černá, 5 mm dlouhá a 3 mm široká, s načernalým, 6 mm dlouhým a 5 mm širokým, křídlem. Děložních lístků je 4-5 . Strom kvete v dubnu až květnu, semena dozrávají v září až říjnu.

Příbuznost[editovat | editovat zdroj]

Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) je blízce příbuzná s: jedlí korejskou Abies koreana, jedlí sachalinskou Abies sachalinensis, jedlí Veitchovou Abies veitchii a jedlí sibiřskou Abies sibirica. Jedle mandžuská (Abies nephrolepis) se v Číně (v provincii Chej-lung-ťiang) přirozeně kříží s jedlí sibiřskou Abies sibirica a vzniklý hybrid (kříženec) se nazývá:

  • Abies × sibirico-nephrolepis. [2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Čína (provincie Che-pej, Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Šen-si); Severní Korea; Rusko (Amurská oblast, Chabarovský kraj, Přímořský kraj).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Horský strom, roste v nadmořských výškách 500-700 m na východní Sibiři a 750-2000 m v severovýchodní Číně, v rozmanitých, dobře odvodňovaných, horských půdách, optimální pH půdy je 5,6-6,5  (kyselá až mírně kyselá půda), ve studeném klimatu (mrazuvzdorný do −40 °C) s krátkými, studenými a vlhkými léty a dlouhými, studenými zimami. Voda se zde vyskytuje většinou ve formě sněhu. Strom dobře roste při plném oslunění. Jedle mandžuská obvykle roste dohromady s: jedlí sibiřskou, borovicí korejskou, smrkem ajanským, borovicí zakrslou, jalovcem chvojkou Juniperus sabina varieta davurica, smrkem sibiřským, borovicí sibiřskou, jeřábem ptačím Sorbus aucuparia (synonymum Sorbus amurensis), aktinidií kolomiktou a dalšími.

Využití člověkem[editovat | editovat zdroj]

V severovýchodní Číně a Koreji je důležitým zdrojem dřeva, používaného v tesařství, na výrobu překližky a dýhy.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Jedle mandžuská není podle organizace IUCN ohrožena; tendence stavu její populace nicméně klesá. Hlavní ohrožení pro strom představuje především kácení, které je pro populaci stromu obzvláště nebezpečné v kombinaci s lesními požáry a spásáním, které snižují či brání regeneraci populace jedle mandžuské. Část populace stromu se vyskytuje v chráněných oblastech, nicméně větší část jeho populace se vyskytuje mimo tyto oblasti. [3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. http://botany.cz/cs/abies-nephrolepis/
  3. Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2015-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-10. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]