Jedle cilicijská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxJedle cilicijská
alternativní popis obrázku chybí
Jedle cilicijská (Abies cilicica) v Libanonu
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Podčeleď jedlové (Abietoideae)
Rod jedle (Abies)
Binomické jméno
Abies cilicica
(Antoine & Kotschy) Carrière, 1855
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedle cilicijská (Abies cilicica) je jehličnatý, značně proměnlivý strom se vzpřímenými větvemi, rostoucí v horách jihozápadní Asie.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Picea cilicica
  • Pinus cilicica
  • Abies kotschyana
  • Abies rinzii
  • Abies selinusia
  • Abies tchugatskoi
  • Pinus tchugatskoi.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený, jehličnatý, rychle rostoucí (více než 30 cm za rok a více než 4,5 m za deset let) strom dorůstající 25-35 m. Koruna je úzce pyramidální. Větve jsou stoupající. Borka je šedá a zpočátku hladká, později rozpraskaná do šupinovitých plátů. Letorosty jsou hladké, červenožlutošedohnědé, nepravidelně chlupaté (poddruh cilicica) či bez chlupů (poddruh isaurica). Pupeny jsou vejčité, bez pryskyřice (poddruh cilicica) či s pryskyřicí (poddruh isaurica) a hnědé. Jehlice jsou 2-4 cm dlouhé, 1,5-3 mm široké, seshora tmavě zelené, zespodu s bílými pruhy, spirálovitě uspořádané, tupé. Samčí šištice jsou krátké, válcovité, 10-15 mm dlouhé. Samičí šištice (šišky) jsou přímé, válcovité, 15-30 cm dlouhé a 4-6 cm široké, s tupým vrcholem, zpočátku zelenavé, dozráváním červenohnědé. Semena jsou červenohnědá, 10-12 mm dlouhá a 5 mm široká, se světle hnědým, 20 mm dlouhým křídlem.

Příbuznost[editovat | editovat zdroj]

Jedle cilicijská Abies cilicica se vyskytuje ve 2 poddruzích[2]:

  • Abies cilicica poddruh cilicica.
  • Abies cilicica poddruh isaurica.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Domovinou stromu je:

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Strom roste v nadmořských výškách 1000-2100 m, často ve společenství cedru libanonského a jalovců. Jedle cilicijská upřednostňuje plné oslunění, vlhké, kamenité a dobře odvodňované půdy s pH 6.1 - 7.5  (mírně kyselé až neutrální), nicméně v přírodě přesto dokáže prosperovat, a často též roste, v půdách vápenatých. Jedle cilicijská je mrazuvzdorná do −28 °C.

Choroby a nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Strom je někdy napadán houbou kořenovníkem vrstevnatým (Heterobasidion annosum), především v monokulturních porostech.

Využití člověkem[editovat | editovat zdroj]

Místně je používán pro dřevo, ze kterého se vyrábí překližka, používaná ve stavebnictví na vnitřní konstrukce.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Populace stromu (všechny poddruhy) je klesající[2]:

  • Abies cilicica poddruh cilicica je hodnocena jako téměř ohrožený: V Libanonu: populace je roztříštěná a degraduje pod současným tlakem urbanizace a s ní spojenou zástavbou, vesničané jej též nadměrně kácí pro palivové dříví a téměř celoročně v lesích pasou hospodářská zvířata; v minulosti byl strom kácen pro dřevo při budování železnic (výroba železničních pražců). V Sýrii: degradace populace v důsledku urbanizace, požárů, občasného kácení lidmi a spásáním kozami, populace stromu zde vyžaduje naléhavě ochranu. V Turecku: zde je ohrožení menší než v Libanonu a Sýrii, nicméně divoké kozy také představují pro strom nebezpečí. Ve všech třech zemích je nicméně strom chráněn v národních parcích.
  • Abies cilicica poddruh isaurica je hodnocena jako zranitelný: Riziko představují stáda divokých koz, jež nadměrně spásají semenáče a mladé větve stromu. Též lesní požáry (přírodní i následkem turistiky) a patogeny (některé druhy hub a přemnoženého hmyzu), představují riziko pro strom. Jsou též zaznamenány případy zhoršeného zdravotního stavu a náhlého úmrtí stromů způsobované vzrůstajícími letními teplotami a ubýváním srážek, jejichž pravděpodobnou příčinou je globální oteplování.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2015-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-14. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]