Jan Ludvík Lukes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Ludvík Lukes

Jan L. Lukes (1882)
Narození 22. listopadu 1824
Ústí nad Orlicí
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. února 1906 (ve věku 81 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Ludvík Lukes (22. listopadu 1824 Ústí nad Orlicí[1]24. února 1906 Praha) byl český operní pěvec (tenor) a hudební pedagog. Někdy je uváděn jako Jan Ludevít Lukes[2] Do matriky byl zapsán jako Jan Evangelista Lukesle.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé, početné rodiny; jeho rodiče si nemohli dovolit zaplatit mu vzdělání.[4] Již od dětství měl hudební nadání, od šesti let se učil zpívat.[5] V devíti letech byl přijat jako zpěvák do augustiniánského kláštera v Brně. Brzy se tam stal předním sopranistou. Měl ale problémy při studiu na německé klášterní škole, proto bez vědomí rodičů odjel s prázdnou kapsou do Olomouce, Kroměříže a nakonec do Vídně, kde se učil soustružníkem. Jakmile se o tom dověděl otec, povolal ho zpátky domů, kde se tři roky učil tkalcem.[4]

Po určité době začal znovu toužit po vyšším vzdělání. Vrátil se proto do Brna, kde s podporou augustiniánů absolvoval gymnázium. Živil se přitom hudbou – hrál na fagot a kontrafagot, pozoun, violoncello a klavír.[4] Spřátelil se také s Hynkem Vojáčkem, pozdějším kapelníkem petrohradské opery. Při jedné z návštěv v jeho rodném městě Vsetíně podnikl výlet na Slovensko (Trenčínsko), kde na jeho hudební sluch silně zapůsobilo místní nářečí.[6]

Z Brna odjel roku 1848 za dalším vzděláním do Vídně. Přihlásil se na právnickou fakultu,[4] kterou úspěšně ukončil v roce 1853.[5] Mezitím se zdokonaloval ve zpěvu (jeho učiteli byli Heinrich Proch, tenorista Bassadora a Gustav Barth). Učil se i dramaturgii, estetiku a italštinu. Na studium si vydělával doučováním.[4]

V roce 1853 soukromě nastudoval operu Alessandro Stradella[4] (složil Friedrich von Flotow),[2] s cílem získat místo v olomouckém divadle. Měl úspěch, divadlo mu nabídlo angažmá a v následujících šesti měsících nastudoval role ve 24 operách. Ve volném čase vyučoval hudbu na městské škole.[4] Na konci prosince téhož roku ho František Škroup přijal do německé opery v Praze[5] (dnes Stavovské divadlo)[2] Hrál v českých i německých představeních. Jednou z jeho známých rolí byl Škroupův Dráteník, kterého s velkým úspěchem zazpíval autentickým slovenským nářečím.[6] Nastudoval padesát oper.[5]

Po neshodách se Škroupem odešel po třech letech z divadla. Cestoval po Evropě (Německo, Anglie, Belgie, Francie, Švýcarsko, Savojsko, Tyrolsko), studoval chemii[4] a pivovarnictví[5] Roku 1860 se vrátil do Prahy[4] kde určitou dobu provozoval pivovar.[5] V hudbě se zaměřil na lidové písně, vystupoval na koncertech a besedách. Roku 1861 se zasloužil o založení pěveckého sboru Hlahol.[5]

V roce 1864 se vrátil k opeře. Zpíval v Bruselu, Pešti, Vratislavi a Drážďanech. 15. prosince 1865 zahrál v Praze roli v Donu Giovannim a následujícího roku získal angažmá v české opeře[4] (tj. v Prozatímním divadle)[6]

V divadle vystupoval do roku 1873.[2] Potom přijal místo učitele zpěvu v operní škole Bedřicha Smetany a nakonec si otevřel vlastní ústav.[6] K jeho žákům patřili např. Marie Laušmannová, Bohumil Benoni, František Broulík, Josefina Reinlová, Robert Polák a další [7].

Význam a hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Lukes patřil ve své době k nejvýznamnějším českým zpěvákům. Současníci na něm oceňovali všestrannost - působivě zazpíval národní píseň, koncertní árii i operní roli.[5] Jeho silnou stránkou byl dramatický zpěv;[6] rolí pěvce Fina v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila je považován za pravzor slovanského dramatického zpěvu.[4] Měl velký hudební talent, ale handicapem pro něj byly nedostatečně vyvinuté hlasivky. Josef Leopold Zvonař v Riegrově Slovníku naučném uvedl, že kdyby ho příroda obdařila tak dobrým hlasovým orgánem, jak velký má talent, byl by fenoménem.[4][8] Recenzent bruselského časopisu Le Guide musical se v roce 1864 vyjádřil obdobně: Je mnoho tenorů s výraznějším hlasem, ale Lukes zazpíval poeticky, sympaticky a procítěně.[4] Oceňovaná byla i jeho interpretace českých národních písní, kterou uznávali i Němci; jeden německý list ho r. 1857 v této souvislosti označil za mistrovského zpěváka (Meistersänger).[4] Básník Vincenc Furch k jeho portrétu pro vídeňskou Slovanskou besedu připsal: „Kdo má písně jako my, kdo je zpívá jako ty?“[6] Muzeum v Ústí nad Orlicí má v držení pohár, který získal 16. května 1868 za titulní roli v premiéře Dalibora.[3]

Stal se čestným členem řady pěveckých souborů. Některé z nich, např. smíchovský a ústeckoorlický, přijaly jeho jméno.[2] Roku 1949 byla na jeho rodném domě (dnešní Lukesova 313) umístěna pamětní deska.[3]

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Jeho syn Rudolf Lukes (18611934) byl významný český lékař.[9]. Od roku 1912 do konce života vedl plicní sanatorium Albertinum v Žamberku.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e Jan Ludevít Lukes. Zlatá Praha. 1906-03-02, roč. 23, čís. 21, s. 251-252. Dostupné online [cit. 2010-09-10].  . Z tohoto zdroje je též převzato datum úmrtí 24.02.1906 (rok 1908, který uvádí např. Malá čs. encyklopedie nebo databáze autorit NK ČR, je zjevně nesprávný, protože by zemřel 2 roky po nekrologu).
  3. a b c MELŠOVÁ, Jitka: Ústecké kalendárium - listopad 1999 (www.usti.cz)
  4. a b c d e f g h i j k l m n Jan Ludv. Lukes. Květy. 1869-03-09, roč. 4, čís. 10, s. 78. Dostupné online [cit. 2010-09-10].  
  5. a b c d e f g h Jan L. Lukes. Světozor. 1871-12-01, roč. 5, čís. 48, s. 570. Dostupné online [cit. 2010-09-10].  
  6. a b c d e f Jan L. Lukes. Humoristické listy. 1882-07-29, roč. 24, čís. 30, s. 240. Dostupné online [cit. 2010-09-10].  
  7. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 284
  8. ZVONAŘ, Jan Leopold. Jan L. Lukes. In RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný Díl 4 Část 2. Praha : I. L. Kober, 1865. Dostupné online. S. 1440-1441.
  9. heslo Lukes Rudolf MUDr. in: Ottův slovník naučný
  10. Albertinum - ředitelé

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).