Jan Ludvík Lukes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Ludvík Lukes
Jan L. Lukes (1882)
Jan L. Lukes (1882)
Narození 22. listopadu 1824
Ústí nad Orlicí
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. února 1906 (ve věku 81 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Ludvík Lukes (22. listopadu 1824 Ústí nad Orlicí[1]24. února 1906 Praha) byl český operní pěvec (tenor) a hudební pedagog. Někdy je uváděn jako Jan Ludevít Lukes[2] Do matriky byl zapsán jako Jan Evangelista Lukesle.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé, početné rodiny; jeho rodiče si nemohli dovolit zaplatit mu vzdělání.[4] Již od dětství měl hudební nadání, od šesti let se učil zpívat.[5] V devíti letech byl přijat jako zpěvák do augustiniánského kláštera v Brně. Brzy se tam stal předním sopranistou. Měl ale problémy při studiu na německé klášterní škole, proto bez vědomí rodičů odjel s prázdnou kapsou do Olomouce, Kroměříže a nakonec do Vídně, kde se učil soustružníkem. Jakmile se o tom dověděl otec, povolal ho zpátky domů, kde se tři roky učil tkalcem.[4]

Po určité době začal znovu toužit po vyšším vzdělání. Vrátil se proto do Brna, kde s podporou augustiniánů absolvoval gymnázium. Živil se přitom hudbou – hrál na fagot a kontrafagot, pozoun, violoncello a klavír.[4] Spřátelil se také s Hynkem Vojáčkem, pozdějším kapelníkem petrohradské opery. Při jedné z návštěv v jeho rodném městě Vsetíně podnikl výlet na Slovensko (Trenčínsko), kde na jeho hudební sluch silně zapůsobilo místní nářečí.[6]

Z Brna odjel roku 1848 za dalším vzděláním do Vídně. Přihlásil se na právnickou fakultu,[4] kterou úspěšně ukončil v roce 1853.[5] Mezitím se zdokonaloval ve zpěvu (jeho učiteli byli Heinrich Proch, tenorista Bassadora a Gustav Barth). Učil se i dramaturgii, estetiku a italštinu. Na studium si vydělával doučováním.[4]

V roce 1853 soukromě nastudoval operu Alessandro Stradella[4] (složil Friedrich von Flotow),[2] s cílem získat místo v olomouckém divadle. Měl úspěch, divadlo mu nabídlo angažmá a v následujících šesti měsících nastudoval role ve 24 operách. Ve volném čase vyučoval hudbu na městské škole.[4] Na konci prosince téhož roku ho František Škroup přijal do německé opery v Praze[5] (dnes Stavovské divadlo)[2] Hrál v českých i německých představeních. Jednou z jeho známých rolí byl Škroupův Dráteník, kterého s velkým úspěchem zazpíval autentickým slovenským nářečím.[6] Nastudoval padesát oper.[5]

Po neshodách se Škroupem odešel po třech letech z divadla. Cestoval po Evropě (Německo, Anglie, Belgie, Francie, Švýcarsko, Savojsko, Tyrolsko), studoval chemii[4] a pivovarnictví[5] Roku 1860 se vrátil do Prahy[4] kde určitou dobu provozoval pivovar.[5] V hudbě se zaměřil na lidové písně, vystupoval na koncertech a besedách. Roku 1861 se zasloužil o založení pěveckého sboru Hlahol.[5]

V roce 1864 se vrátil k opeře. Zpíval v Bruselu, Pešti, Vratislavi a Drážďanech. 15. prosince 1865 zahrál v Praze roli v Donu Giovannim a následujícího roku získal angažmá v české opeře[4] (tj. v Prozatímním divadle)[6]

V divadle vystupoval do roku 1873.[2] Potom přijal místo učitele zpěvu v operní škole Bedřicha Smetany a nakonec si otevřel vlastní ústav.[6] K jeho žákům patřili např. Marie Laušmannová, Bohumil Benoni, František Broulík, Josefina Reinlová, Robert Polák a další [7].

Význam a hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Lukes patřil ve své době k nejvýznamnějším českým zpěvákům. Současníci na něm oceňovali všestrannost - působivě zazpíval národní píseň, koncertní árii i operní roli.[5] Jeho silnou stránkou byl dramatický zpěv;[6] rolí pěvce Fina v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila je považován za pravzor slovanského dramatického zpěvu.[4] Měl velký hudební talent, ale handicapem pro něj byly nedostatečně vyvinuté hlasivky. Josef Leopold Zvonař v Riegrově Slovníku naučném uvedl, že kdyby ho příroda obdařila tak dobrým hlasovým orgánem, jak velký má talent, byl by fenoménem.[4][8] Recenzent bruselského časopisu Le Guide musical se v roce 1864 vyjádřil obdobně: Je mnoho tenorů s výraznějším hlasem, ale Lukes zazpíval poeticky, sympaticky a procítěně.[4] Oceňovaná byla i jeho interpretace českých národních písní, kterou uznávali i Němci; jeden německý list ho r. 1857 v této souvislosti označil za mistrovského zpěváka (Meistersänger).[4] Básník Vincenc Furch k jeho portrétu pro vídeňskou Slovanskou besedu připsal: „Kdo má písně jako my, kdo je zpívá jako ty?“[6] Muzeum v Ústí nad Orlicí má v držení pohár, který získal 16. května 1868 za titulní roli v premiéře Dalibora.[3]

Stal se čestným členem řady pěveckých souborů. Některé z nich, např. smíchovský a ústeckoorlický, přijaly jeho jméno.[2] Roku 1949 byla na jeho rodném domě (dnešní Lukesova 313) umístěna pamětní deska.[3]

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Jeho syn Rudolf Lukes (18611934) byl významný český lékař.[9]. Od roku 1912 do konce života vedl plicní sanatorium Albertinum v Žamberku.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e Jan Ludevít Lukes. Zlatá Praha. 1906-03-02, roč. 23, čís. 21, s. 251-252. Dostupné online [cit. 2010-09-10].  . Z tohoto zdroje je též převzato datum úmrtí 24.02.1906 (rok 1908, který uvádí např. Malá čs. encyklopedie nebo databáze autorit NK ČR, je zjevně nesprávný, protože by zemřel 2 roky po nekrologu).
  3. a b c MELŠOVÁ, Jitka: Ústecké kalendárium - listopad 1999 (www.usti.cz)
  4. a b c d e f g h i j k l m n Jan Ludv. Lukes. Květy. 1869-03-09, roč. 4, čís. 10, s. 78. Dostupné online [cit. 2010-09-10].  
  5. a b c d e f g h Jan L. Lukes. Světozor. 1871-12-01, roč. 5, čís. 48, s. 570. Dostupné online [cit. 2010-09-10].  
  6. a b c d e f Jan L. Lukes. Humoristické listy. 1882-07-29, roč. 24, čís. 30, s. 240. Dostupné online [cit. 2010-09-10].  
  7. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 284
  8. ZVONAŘ, Jan Leopold. Jan L. Lukes. In RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný Díl 4 Část 2. Praha : I. L. Kober, 1865. Dostupné online. S. 1440-1441.
  9. heslo Lukes Rudolf MUDr. in: Ottův slovník naučný
  10. Albertinum - ředitelé

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).