Lidové písně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lidové písně jsou takové písně, u kterých není znám jejich původní autor, jedná se vždy o písně plně anonymní. Písně byly většinou šířeny ústním podáním, často tak, že matka doma předzpěvovala svým dětem a ty její písně odposlouchaly. Lidové písně se tímto způsobem dědí z generace na generaci, z pokolení na pokolení, od jednoho člověka k jinému. Dalším pravděpodobným způsobem šíření pak byl společný zpěv lidových písní venkovských lidí při práci na poli, ve stodole, na zahradě či při práci doma za dlouhých zimních večerů (dračky). Společenský život byl v době, kdy neexistoval rozhlas, televize, internet a další současné komunikační vymoženosti, pravděpodobně mnohem spontánnější, lidé byli podstatně družnější, lidové muzicírování i lidový zpěv patřil k jejich běžnému, každodennímu životu, a to zejména na venkově. Lidově písně odrážejí základní povahové rysy svých anonymních tvůrců, jsou také bezprostředně ovlivněny prostředím, ve kterém vznikly a ve kterém byly dále ústně šířeny. Lidové písně se zpívaly ze začátku jednohlasně později je lidé začali zpívat dvojhlasně.

Tímto způsobem se dochovaly až dodnes. Lidová hudba je ryze spontánní projev lidské hudebnosti. Lidové písně jsou různě staré, i z toho lze usuzovat, že právě lidová píseň je jeden ze základních typů hudebního projevu.

Krajové odlišnosti[editovat | editovat zdroj]

Lidové písně se liší nejen podle jednotlivých zemí a národů, ale liší se i v rámci jednotlivých regionů a oblastí Česka.

Jiné lidové písně se zpívají na jižní Moravě, jiné v Čechách na Domažlicku a jiné zase třeba na Valašsku či v Lašsku. Liší se nejen svými texty, ale i po hudební stránce. Jihočeské písně mají oproti ostatním regionům měkký tónorod, v tomto se odlišují od všech ostatních krajů v naší zemi.[zdroj?] Kromě toho se v nich objevuje i atypická rytmizace, někdy též pro lidovou píseň nezvyklé harmonické přechody z durových tónin do mollových a naopak. A vysledovat lze samozřejmě i další místní odlišnosti.

Sběratelé lidových písní[editovat | editovat zdroj]

Vybraní interpreti[editovat | editovat zdroj]

Hudební soubory[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Interpreti čerpající z lidové písně[editovat | editovat zdroj]

Právo[editovat | editovat zdroj]

Podle autorského zákona se na lidové písně vztahuje výjimka z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu:

(§3:) „Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na ...“ (§3 odstavec b:) „...výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§7); užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu,

Na základě této výjimky není nutné za užití lidových děl odvádět poplatky jejich autorům (ani pokud jsou zastupováni Ochranným svazem autorským (OSA). Toto neplatí v případě, že je lidová skladba upravena (tzv. zaranžována) novým autorem (a tato úprava je natolik přínosná, že vznikne nové dílo). V takovém případě je nutné před užitím získat licenci (souhlas) tohoto nového autora.

V minulosti byl zaznamenán případ, kdy OSA vybíral odměnu i za užití lidových děl, nicméně v takovém případě se jednalo buďto o užití děl zaranžovaných (upravených) novým autorem, či selhání lidského faktoru (buďto na straně uživatelů děl jejich nenahlášením nebo na straně OSA), ze zákona nemá OSA na výběr odměn za užití lidových děl nárok a nečiní tak.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Prameny a literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAKALA, Metoděj. Valašské písně. Zlín : Sdružení přátel lidové kultury Kašava, Etnologický ústav AV ČR – pracoviště Brno, 2005.  
  • BARTOŠ, František. Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými. Brno : Tiskem a nákladem Karla Winikera, 1882. Dostupné online.  
  • BÍM, Hynek. Valašské a slovenské lidové písně. (Hra hudců z Popova, žnecké písně ze Zašové,hra na fujaru a píštělku z Podkriváně, lidové písně z Terchové). Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954.  
  • ČELAKOVSKÝ, František Ladislav. Slovanské národní písně (1822, 1825, 1827). Praha : Ladislav Kuncíř, 1946.  
  • ČERNÍK, Josef. Záleské písně z okolí Luhačovic. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, 1957.  
  • HORÁK, Jiří. Naše lidová píseň. Praha : J. R. Vilímek, 1946.  
  • JANÁČEK, Leoš. Moravské lidové písně. Praha : Hudební matice, 1950.  
  • JANÁČEK, Leoš. O lidové písni a lidové hudbě. Dokumenty a studie. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955.  
  • JINDŘICH, Jindřich. Jindřichův chodský zpěvník. Domažlice : Jindřich Jindřich, 1947.  
  • KOŽELUHA, František. Kytice z národních písní moravských Valachův. Praha : František Augustin Urbánek, 1873.  
  • KUBA, Ludvík. Slovanstvo ve svých zpěvech, I-XVI. Poděbrady, Praha : Ludvík Kuba, Hudební matice Umělecké besedy, 1884-1929.  
  • LÍSA, Valeš. Slovácké a lidové písně z Uherskohradišťska. Kroměříž : [s.n.], 1919.  
  • POLÁČEK, Jan. Slovácké pěsničky, I-VII. Praha : [s.n.], 1936-1960.  
  • RITTERSBERK, Jan. České národní písně - Böhmische Volkslieder. Praha : [s.n.], 1825.  
  • SUŠIL, František. Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. 5. vyd. Praha : Argo/Mladá fronta, 1998. Dostupné online.  
  • ÚLEHLA, Vladimír. Živá píseň. Praha : František Borový, 1949.  
  • VETTERL, Karel. Lidové písně a tance z Valašskokloboucka, I,II. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1955, 1960.  
  • WEIS, Karel. Český Jih a Šumava v lidové písni, I-XV. Praha : Karel Weis, 1928-1944.  

Související články[editovat | editovat zdroj]