Otakar Hostinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Otakar Hostinský
Otakar Hostinský (1883)
Otakar Hostinský (1883)
Narození2. leden 1847
Martiněves
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. ledna 1910 (ve věku 63 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánímuzikolog, pedagog, spisovatel, historik, libretista, literární kritik, vysokoškolský učitel, filozof, historik umění a estetik
Alma materUniverzita Karlova
Témataestetika, hudební teorie, dějiny hudby, divadelní teorie a dějiny divadla
Manžel(ka)
Děti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Hostinský (2. ledna 1847 Martiněves[1]19. ledna 1910 Praha[2]) byl český estetik, teoretik hudby a divadla a profesor pražské univerzity, který se řadil k českému realistickému hnutí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Václava Hostinského (1804-1885), správce hospodářství a cukrovaru hraběnky Vilemíny Kinské v Martiněvsi na statku čp. 1, a jeho manželky Františky, rozené Maux. Rodina se později přestěhovala do Prahy[3]. Otakar navštěvoval do roku 1855 školu v Heřmanově Městci, dále u piaristů a po maturitě na piaristickém gymnáziu na Novém Městě v Praze od roku 1865 studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze práva, po roce přestoupil na filozofickou fakultu a studia dovršil ročním pobytem na univerzitě v Mnichově. Roku 1869 obhájil doktorát filosofie a přispíval jako kritik do různých časopisů. Byl vychovatelem ve šlechtických rodinách, od roku 1877 přednášel estetiku a dějiny umění na pražské Akademii výtvarných umění, na Uměleckoprůmyslové škole a na pražské konzervatoři. Roku 1877 se na Karlo-Ferdinandově univerzitě habilitoval pro obor dějiny a estetika hudby spisem Die Lehre von den musikalischen Klängen (Nauka o hudebních zvucích). Roku 1883 byl na její filozofické fakultě jmenován mimořádným, roku 1892 řádným profesorem estetiky. Jeho zásluhy ve vědních oborech estetika a hudební věda byly oceněny volbou do Královské české společnosti nauk (mimořádný člen 6. června 1883, řádný od 7. ledna 1903), řádným členem České akademie věd a umění se stal 7. prosince 1902 (mimořádným od 2. prosince 1893).[4].

Rodina[editovat | editovat zdroj]

24. listopadu roku 1883 se v Praze oženil se Zdenkou Quisovou (* 1863). Z jejich čtyř synů se proslavil nejstarší Bohuslav jako matematik a fyzik. Mladší Karel a Viktor zemřeli v dětském věku, nejmladší byl Jiří Otakar (* 1894)[5].

Dílo a vliv[editovat | editovat zdroj]

Otakar a Zdenka Hostinští, před 1880

Hostinský byl silně ovlivněn Herbartem, positivismem a v hudbě zejména Richardem Wagnerem. Už v roce 1868 navštívil premiéru Wagnerových Mistrů pěvců v Mnichově, kde se také seznámil s Bedřichem Smetanou a stal se jeho nadšeným obdivovatelem. Přispíval do Ottova slovníku a dalších encyklopedií. Přátelil se s českým hudebním skladatelem Zdeňkem Fibichem, pro něhož napsal libreto k Nevěstě Messinské. Napsal řadu knih o české hudbě, o lidové písni a o hudební teorii a významně přispěl k hudební estetice svými studiemi o Smetanovi a Fibichovi.

Seznamoval českou veřejnost s teoriemi německého hudebního skladatele Richarda Wagnera o „celkovém uměleckém díle“ (Gesamtkunstwerk). V tomto smyslu požadoval, aby divadelní představení bylo tvořeno dokonalým souladem mezi básnickým textem a výpravou, režií a hereckými výkony. Hostinský zdůrazňoval ideovost a národnost v umění a hlavně v literatuře. Ve svých studiích o českém verši dokazoval, že pro české básně není vhodná časomíra. Jeho zásadní dílo O realismu uměleckém (1890) vymezuje romantismu témata z historie a realismu témata ze současnosti. Spory o realismus charakterizuje jako spor mezi krásou a pravdou, pravdu přitom pro něj představuje realismus.

Hostinský také vychoval řadu žáků, hudebních teoretiků a estetiků. Mezi jeho oddané žáky patřili například Zdeněk Nejedlý a Otakar Zich, kteří o něm také psali.[6]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Busta O. Hostinského v rodné Martiněvsi
  • Umění a společnost [7]
  • O realismu uměleckém (1890) [8]
  • Památníček Smetanových oslav 1944 (1905) [9]
  • Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu (1901) [10] [11]
  • Antonín Dvořák ve vývoji naší dramatické hudby (1908) [12]
  • Česká světská píseň lidová (1906)
  • Hektor Berlioz, Praha : Urbánek, 1885 – Ve stručné monografii věnované Berliozovi Hostinský pojednává o jeho tvorbě, hudební kariéře, koncertních cestách a vztazích s ostatními skladateli období romantismu. Otisk z časopisu Lumír z r. 1881. dostupné online
  • Jan Blahoslav a Jan Josquin (1896)
  • Krištof Vilibald Gluck (1884) [13]
  • O české deklamaci hudební (1886)
  • Richard Wagner (1871)
  • O socializaci umění (1903)
  • Vzpomínky na Fibicha (1909)
  • 36 nápěvů světských písní českého lidu ze XVI. století (1892)
  • Příspěvek k dějinám české hudby a theorie umění XVI. věku (1896)
  • O významu praktických ideí Herbartových pro všeobecnou esthetiku (1883)
  • Das Musikalisch-Schöne und das Gesamtkunstwerk vom Standpunkte der formalen Aesthetik (1877), Leipzig
  • Herbart's Aesthetik in ihren grundlegenden Teilen quellenmässig dargestellt und erläutert (1891), Hamburg
  • Ein Beitrag zur aesthetischen Begründung der Harmonielehre (1879)

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Pomník s bronzovou bustou v Pohořicích-Martiněvsi (1909) vytvořil sochař Josef Šejnost[14].
  • V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Hostinského.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí Praha-Nové Město
  3. [1]
  4. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 110. 
  5. Pobytová přihláška [2]
  6. Ottův slovník naučný, sv. 11, str. 676; Ottův slovník naučný nové doby, sv. 4, str. 1221.
  7. HOSTINSKÝ, Otakar. Umění a společnost [online]. Praha: J. Otto, 1907 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  8. HOSTINSKÝ, Otakar. O realismu uměleckém [online]. Praha: Bursík a Kohout, 1890 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  9. HOSTINSKÝ, Otakar. Památníček Smetanových oslav [online]. Praha: 1944 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  10. HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu [online]. Praha: Jan Laichter, 1901 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  11. HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu [online]. Praha: Jan Laichter, 1941 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  12. HOSTINSKÝ, Otakar. Antonín Dvořák ve vývoji naší dramatické hudby [online]. Praha: Mojmír Urbánek, 1908 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  13. HOSTINSKÝ, Otakar. Krištof Vilibald Gluck [online]. Praha: Mojmír Urbánek, 1884 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  14. https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-otakara-hostinskeho-18221810
  15. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 108–109. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 567–568. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 82.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 506–507. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]