Přeskočit na obsah

Hugo Alfons Dietrichstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hugo Alfons z Ditrichštejna
Hugo Alfons kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly
Hugo Alfons kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly
2. kníže z Dietrichstein-Nikolsburgu (Ditrichštejna na Mikulově)
Ve funkci:
14. února 1871 – 20. srpna 1920
PředchůdceAlexandr Mensdorff-Pouilly
NástupceAlexandr II. Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1913 – 1913
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
1910 – 1913
PanovníkFrantišek Josef I.
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
14. června 1907[1] – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1906 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1881 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Stranická příslušnost
Členstvívelkostatkářská kurie
Vojenská služba
Hodnostplukovník (1900), generálmajor (1907), (titulární) polní podmaršál (1916)

Narození19. prosince 1858 nebo 18. prosince 1858
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. srpna 1920 (ve věku 61 let)
Jáchymov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníDitrichštejnská hrobka
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
Choť(1892) Olga Alexandrovna Dolgorukovová (1873–1946)
RodičeAlexandr Mensdorff-Pouilly (1813–1871) a Alexandrina z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906)
DětiAlexandr II. (1899–1964)
Příbuzníbratr: Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1861–1945)
sestra: Marie Gabriela, provd. Kálnokyová z Köröspataku (1858–1889)
sestra: Klotylda, provd. Apponyiová (1867–1942)
strýc: Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (1810–1864)
Sídlozámek Mikulov
Zaměstnánígenerál, politik
Profesepolitik, důstojník a diplomat
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1905: Řád sv. Štěpána, 1907: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1147)
CommonsHugo Alfons Dietrichstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Alfons kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly, (německy Hugo Alfons Eduard Emanuel Josef Johann Wenzel Fürst Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly zu Nikolsburg, 19. prosince 1858 Praha20. srpna 1920 Jáchymov[2]), byl rakouský šlechtic, generál, diplomat a dvořan. Pocházel z francouzského rodu Mensdorff-Pouilly, který převzal jméno vymřelého rodu Ditrichštejnů (1868). Na Moravě vlastnil velkostatek Mikulov.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Kníže Hugo Dietrichstein (1902, Philip de László, zámek Mikulov)

Hugo Alfons Eduard Emanuel Josef Jan Václav kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly na Mikulově se narodil v Praze jako starší syn rakouského ministra zahraničí hraběte Alexandra z Mensdorff-Pouilly (1813–1871), který po vymřelém rodu Ditrichštejnů spolu s dědictvím Mikulova získal nárok na knížecí titul Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1868). Hugovou matkou byla Alexandrina, rozená Ditrichštejnová (1824–1906).[3]

Jako dítě byl Hugo vychován pod osobním dohledem otce, díky tomu část dětství strávil v rodné Praze, kde byl otec Alexandr v letech 1870–1871 místodržitelem. Bližší osobní vazby k otci ale neměl, odtažitý vztah měl i s matkou, což dokládá dochovaná korespondence.[4] Středoškolské vzdělání dokončil v roce 1875 maturitou na Skotském gymnáziu ve Vídni, poté absolvoval studium práv na univerzitě ve Vídni (1875–1879). Souběžně od svých devatenácti let sloužil v c. k. armádě, v roce 1879 byl jmenován poručíkem a byl přidělen k 6. dragounskému pluku v Brně.[5] V roce 1885 byl povýšen na nadporučíka a nadále sloužil v Brně u 10. jezdecké brigády, souběžně byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu, později byl převelen do Krakova.[6] V roce 1889 byl povýšen na kapitána a v letech 1889–1892 zastával funkci vojenského attaché v Petrohradě.[7][8] Během diplomatické mise v Rusku se seznámil se svou pozdější manželkou Olgou, s níž uzavřel sňatek v roce 1892. V roce 1895 byl povýšen na majora a stal se jedním z pobočníků císaře Františka Josefa.[9] Jako císařský křídelní pobočník postupoval v hodnostech (podplukovník 1897, plukovník 1900).[10] Za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby, obdržel titulární hodnost polního podmaršála (1916)[11] a zastával funkci guvernéra v Lublini.[12][13]

Zámek Mikulov

V roce 1907 byl jmenován dědičným členem rakouské Panské sněmovny.[1] V roce 1910 byl zvolen za velkostatkářskou kurii do Moravského zemského sněmu, jeho zasedání se sice zúčastnil, ale na půdě sněmu aktivně nevystupoval. Podruhé byl zvolen v roce 1913, ale mandátu se vzápětí vzdal. V letech 1909–1913 zastával funkci viceprezidenta rakouského Červeného kříže.[1]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Po otci v roce 1871 zdědil knížecí titul Dietrichstein-Nikolsburg s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht).[14] V roce 1881 byl jmenován c. k. komořím[15] a v roce 1906 obdržel titul c. k. tajného rady.[16] Za zásluhy obdržel Řád sv. Štěpána (1905) a Řád zlatého rouna (1907).[17] Jako příslušník nejvyšší šlechty, diplomat a dlouholetý císařský pobočník byl také nositelem řady vyznamenání od zahraničních panovníků.[18]

Zahraniční řády a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Zemřel náhle na srdeční selhání během pobytu v lázních Jáchymov v roce 1920 ve věku 61 let.[19]. Je pohřben v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově.[20]

Formálně se v roce 1871 stal dědicem velkostaku Mikulov, správu majetku ale až do roku 1906 vedla matka Alexandrina.[21]. K velkostatku Mikulov patřilo přes 3 700 hektarů půdy a několik průmyslových provozů, až po Hugově úmrtí do rozsahu majetku radikálně zasáhla pozemková reforma. Po převzetí Mikulova v roce 1906 přistoupil k modernizaci interiérů a na zámek nechal zavést plyn a elektřinu. Vlastnil také Ditrichštejnský palác ve Vídni (Minoritenplatz č.p. 3), kde se svou manželkou vedl společenský život.

Dne 27. července 1892 se v Baden-Badenu oženil s ruskou šlechtičnou princeznou Olgou Alexandrovnou Dolgorukovou (1873–1946), s níž se seznámil v diplomatických službách v Rusku. Olga pocházela z významného ruského rodu Dolgorukých, její otec kníže Alexandr Sergejevič Dolgorukov (1841–1912) byl ruským nejvyšším maršálkem, členem státní rady a vlastníkem 70 000 hektarů půdy na Ukrajině. Olga byla později jmenována c. k. palácovou dámou.[22] Z manželství Huga Dietrichsteina a Olgy Dolgoruké pocházelo šest dětí, z nichž dvě zemřely v dětství. Syn Alexandr (1899–1964) byl posledním majitelem Mikulova, a protože zemřel bez mužského potomstva, byl také v historii posledním nositelem jména Dietrichstein.

Hugův mladší bratr Albert jako druhorozený syn užíval titul hrabě Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly. Věnoval se diplomacii a vynikl jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v Londýně. Jejich sestra Marie Gabriela (1858–1889) se provdala za hraběte Huga Kálnokyho, další sestra Klotylda (1867–1942) byla manželkou významného uherského politika hraběte Alberta Apponyiho.

  • 1. Hugo (*/† 1893)
  • 2. Alexandrina (24. 3. 1894 Vídeň – 17. 12. 1981 Vídeň)
    • ⚭ (16. 10. 1918 Vídeň) Wolfgang von Küenburg (30. 10. 1890 – 24. 12. 1949)
  • 3. Josefa (*/† 2. 2. 1895 Vídeň)
  • 4. Olga (4. 12. 1897 Vídeň – 25. 7. 1970 Vídeň)
    • ⚭ (14. 11. 1922 Vídeň) Josef František Daubek (24. 1. 1888 Brno – 4. 8. 1935 Brno)
  • 5. Alexandr II. (15. 7. 1899 Vídeň – 12. 1. 1964 Mnichov), poslední majitel Mikulova
    • ⚭ (29. 10. 1930 Paříž) María de las Mercedes Dose y Obligado (18. 6. 1903 Buenos Aires – 21. 1. 1964 Mnichov)
  • 6. Marie (6. 1. 1901 Vídeň – 2. 6. 1945), svobodná a bezdětná
  1. a b c Dietrichstein, Hugo Fürst zu Nikolsburg [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. (německy) 
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Jáchymov
  3. Rodokmen Ditrichštejnů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 298–299
  4. ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007; s. 231–232, 280–281 ISBN 978-80-7203-859-6
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 503 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 164, 562 dostupné online
  7. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 265 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 180 dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 63 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 87, 147 dostupné online
  11. Služební postup Hugo Dietrichsteina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 117 dostupné online
  12. Ranglisten des Kaiserlich und Königlichen Heeres; Vídeň, 1916; s. 25 dostupné online
  13. Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1916; s. 15 dostupné online
  14. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 96 ISBN 80-86781-08-9
  15. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 271 dostupné online
  16. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online
  17. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 271
  18. Přehled řádů a vyznamenání Huga Dietrichsteina in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 32 dostupné online
  19. BRICHTOVÁ, Dobromila: Zámek Mikulov; Mikulov, 2015; s. 63 ISBN 978-80-85088-47-2
  20. BRICHTOVÁ, Dobromila: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově; Mikulov, 2014; s. 91 ISBN 978-80-260-6977-5
  21. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998 s. 877 ISBN 978-80-859-831-59
  22. Gothaischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 344 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]