Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein
MensdorffbyLaszlo.jpg

Doživotní člen rakouské panské sněmovny
Ve funkci:
1917 – 1918
Panovník Karel I.

Rakousko-uherský velvyslanec ve Velké Británii
Ve funkci:
1904 – 1914
Panovník František Josef I.

Velvyslanecký rada v Londýně
Ve funkci:
1896 – ?
Panovník František Josef I.

Attaché v Paříži
Ve funkci:
1886 – ?
Panovník František Josef I.

C. k. tajný rada

Císařský komoří

Narození 5. září 1861
Lvov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 15. června 1945 (ve věku 83 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Rodiče Alexandr Mensdorff-Pouilly
Alexandra Dietrichsteinová
Zaměstnání diplomat
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Commons Kategorie Albert von Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert hrabě Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (Albert Viktor Julius Josef Michael Graf von Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly) (5. září 1861 Lvov15. června 1945 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat původem z francouzského rodu Mensdorff-Pouilly, který vlastnil rozsáhlé majetky na Moravě a v Čechách.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Lvově, kde byl jeho otec tehdy místodržitelem. Byl druhorozeným synem generála a rakouského ministra zahraničí knížete Alexandra Dietrichstein-Mensdorff-Pouillyho a hraběnky Alexandry Dietrichsteinové (1824-1906). Jeho starší bratr Hugo byl dědicem knížecího titulu a statků na jižní Moravě v Mikulově. Na Moravě zůstala provdaná i sestra Marie Gabriela (1858-1889), manželka hraběte Hugo Kálnokyho, majitele Letovic. Manželem mladší sestry Klotyldy (1867-1942) byl významný uherský politik hrabě Albert Apponyi.

Diplomatická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1884 vstoupil do diplomatických služeb, od roku 1886 působil jako attaché v Paříži. Od roku 1889 byl v Londýně, kde od roku 1896 zastával funkci velvyslaneckého rady. V letech 1904-1914 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Velké Británii. Díky jeho příbuzenským vazbám na britskou královskou rodinu (byl bratrancem krále Eduarda VII.) byly i v době napjaté mezinárodní situace před první světovou válkou zachovány korektní diplomatické vztahy mezi Vídní a Londýnem.

Po začátku první světové války se vrátil do Vídně, později se zúčastnil mírových jednání a v roce 1918 byl jedním z kandidátů na funkci rakousko-uherského ministra zahraničí. Jako anglofila jej ale odmítl spojenecký Berlín. V roce 1917 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny, z čestných dvorských hodností obdržel tituly c.k. tajného rady a komořího. I když byl po zániku monarchie penzionován, uplatnění našel i v Rakouské republice a v roce 1919 byl jedním z vyjednavačů u vzniku Společnosti národů.

Později žil převážně ve Vídni, několikrát ale ještě navštívil Velkou Británii. Nakonec zemřel ve skromných poměrech ve Vídni 15. června 1945 ve věku 83 let.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]