Doubravská hora (hrad)
| Doubravská hora | |
|---|---|
 Celkový pohled | |
| Účel stavby | |
Rodové sídlo, vojenská pevnost | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | po roce 1478 |
| Přestavba | okolo roku 1624 |
| Stavebník | Jan Illburk z Vřesovic |
| Poloha | |
| Adresa | Doubravská hora, Teplice,  Česko |
| Ulice | Doubravská |
| Souřadnice | 50°38′18,55″ s. š., 13°51′37,83″ v. d. |
  Doubravská hora | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 43545/5-2529 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Doubravská hora (též Doubravka nebo Nový hrad, německy Daubersberg) je zřícenina na stejnojmenném vrchu na východním okraji města Teplice. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Hrad začal se svolením krále Vladislava Jagellonského budovat po roce 1478 vnuk husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic Jan Ilburk z Vřesovic a v roce 1483 stavbu ukončil. Nicméně ještě předtím zde existovalo nějaké starší opevnění.[2]
Roku 1488 se pánem hradu stal jeho syn Vilém, který v roce 1507 požádal krále Vladislava II. o propuštění hradu z manství mosteckého hradu. Do dědičného držení hrad získal i s vesnicemi Trnovany a Šanov, které jsou dnes součástí města. Jeho syn Volf z Vřesovic později získal statky v Krupce, Teplicích, Kyšperku a jiné, pod samotným hradem si založil oboru a obehnal ji zdí. Po jeho smrti roku 1569 byl majetek rozdělen mezi manželku, bratra a dcery, ti však brzy po vzájemných sporech o hrad přišli. V roce 1578 hrad získal Vilém z Rožmberka, který ho vyměnil s císařem Rudolfem II. Ten hrad několikrát zastavil, až se roku 1581 stal jediným majitelem panství Jan starší z Lobkovic a po něm do roku 1590 Bohuslav Kaplíř ze Sulevic.[2]
_Hrad_Doubravsk%C3%A1_hora,_z%C5%99%C3%ADcenina_(Teplice)_14_3_2014_56.JPG)
Od roku 1590 hrad náležel pánům z Vchynic, kteří spravovali teplické panství. Ti zahájili výstavbu bastionového opevnění. Práce na opevnění byly na určitou dobu přerušeny, protože Vilém Vchynský musel v roce 1624 opustit zemi, ale po návratu pevnost dokončil i přes odpor vídeňského dvora. Ovšem po dokončení v roce 1626 na hradě vypukl požár, který způsobil škodu ve výši 16 000 tolarů.
Během třicetileté války byl hrad obsazen posádkou císařského vojska pod velením Pertolda z Valdštejna a o rok později byl hrad po sedmitýdenním obléhání dobyt poté, co se jeho posádka vzdala. V období 1632 až 1639 však hrad znovu ovládala císařská posádka, které ho v roce 1634 udržela během dvanáct týdnů dlouhého obléhání. Švédské vojsko hrad dobylo až v roce 1639. Po vytlačení Švédů ze země bylo v období 1644 až 1655 z hradu vystěhováno vybavení a opevnění zbořeno, aby ho nemohl využít nepřítel. Demolici řídil hejtman litoměřického kraje Gottfried ze Salhauzenu. Využitelné zůstaly jen sklepení a kasematy a teprve v roce 1791 si panský hlídač Josef Ritschel upravil kasematy na obydlí.[2]
Restaurace a rozhledna
[editovat | editovat zdroj]Zříceniny hradu i s horou byly již v 19. století využívány pro turistický ruch lázeňského města. V roce 1855 byla na místě někdejšího rytířského sálu zřízena první malá restaurace.[3] V roce 1884 tehdejší majitel města a hradu Edmund Clary-Aldringen pozval významného architekta Bedřicha Ohmanna, pozdějšího profesora pražské Umělecko-průmyslové školy a vídeňské Akademiea. Podle jeho návrhu vybudoval romantickou přístavbu v novoanglickém stylu. K původní hospůdce přistavěl jídelnu a další restaurační místnosti. Zbytky západní věže nechal přizdít do původní výše a byly zakončeny střechou. Věž pak sloužila jako rozhledna.[2] Restaurace v roce 1896 vyhořela. Nyní je restaurace mimo provoz.
Svazarm
[editovat | editovat zdroj]V roce 1966 převzal ruiny na Doubravské hoře Svazarm, který se staral o zachování pozůstatků stavby. V osmdesátých letech prošla Doubravka rekonstrukcí. V dnešní době je majitelem budov Asociace víceúčelových technik sportů a činností. Tato společenská organizace má své sídlo v hlavní budově a provozuje zde i v jejich okolí vysílání radioamatérů (Radioklub Teplice č. 50037) i řadu společenských akcí.
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Podobu původního předhradí neznáme, protože ho překryla přestavba ze 17. století. Oválné hradní jádro obklopoval příkop a vnější val nahrazený bastionovým opevněním. Budovy jádra přiléhaly k obvodové hradbě, ale vestavba restaurace výrazně omezila možnosti jejich poznání. Z jejich architektonických prvků se dochovaly výklenky dvou oken a nárožní arkýř se sklípkovou klenbou. Aktivní dělostřeleckou obranu umožňovalo sedm bateriových věží.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-16]. Identifikátor záznamu 155855 : Hrad Doubravská hora, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Doubravská hora (Nový hrad) – hrad, s. 100–102.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Česká republika – Stručný turistický průvodce. Cheb: Music, 2002. ISBN 80-85925-12-5. Kapitola Doubravka, s. 102.
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Doubravská hora, s. 119–120.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BOUKAL, Jan. Jan Ilburk z Vřesovic a počátky hradu Doubravská Hora ve světle písemných pramenů. Monumentorum Custos 2020. Časopis pro památky severozápadních Čech. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, 2021, s. 37–46.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Doubravská hora hrad, s. 143–149.
- SLÁMA, Lukáš. Raně novověká pevnost Doubravská hora ve světle událostí třicetileté války. Monumentorum Custos 2017, Časopis pro památky severozápadních Čech. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, 2018, s. 91–97. ISSN 183-781X.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Doubravská Hora na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
