Geografie Švédska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Geografie Švédska
Švédsko
Světadíl Evropa
Region Severní Evropa,
Skandinávie
Souřadnice
Rozloha 449 964 km² (54. na světě)
– souš: 91,33 %
– voda: 8,67 %
Délka pobřeží 3218 km
Hranice 2233 km
Norsko: 1619 km
Finsko: 614 km
Nejvyšší bod 2097 m (Kebnekaise)
Nejnižší bod -2.4 m (Hammarsjon u Kristianstadu)
Nejdelší řeka Torne (522 km)
Největší jezero Vänern

Tento článek popisuje geografické poměry ve Švédsku.

Poloha a rozloha[editovat | editovat zdroj]

Mapa Švédska

Švédsko se nachází na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Leží západně od Baltského moře a Botnického zálivu. V západní části odděluje Švédsko od Norska Skandinávské pohoří.

Rozloha země činí 449 964 km², Švédsko je 54. největší zemí světa, 5. v Evropě a největší v severní Evropě.

Ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ostrovy Švédska.

Největšími ostrovy jsou Gotland a Öland.

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam hor a kopců ve Švédsku.

Z geomorfologického hlediska lze území Švédska rozdělit na pět základních jednotek:

  • Skandy - na území Švédska dosahují největších výšek na severu Kebnekaise (2097 m n. m.) a Sarektjåkkå (2089 m)
  • Plošiny Norrlandu - východní a jihovýchodní podhůří Skand s rozlehlými lesy a velkými zásobami rud
  • Botnické nížiny
  • Nížiny Svealandu se zvlněnými hřebeny ledovcového původu a většinou z více než 90 tisíc švédských jezer.
  • Jihošvédská vysočina v Götalandu s maximální výškou 378 m (vrch Tomtabacken), zahrnuje kamenité vrchoviny Smålandu a roviny Skåne

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Z geologického hlediska je území Švédska tvořeno dvěma základními jednotkami: Baltským štítem a Skandinávským pohořím. Baltský štít je nejstarší částí evropské pevniny a je složen z prahorních a starohorních hornin. Jedná se o soubory silně metamorfovaných hornin prostoupených hlubinnými vyvřelinami. Zastoupeny jsou ruly, granulity, migmatity, svory, žuly, granodiority, gabra, místy i křemence, vápence, pískovce. Od prvohor až do současnosti zůstal baltský štít trvale souší.

Skandinávské pohoří bylo vyvrásněno uprostřed prvohor kaledonským vrásněním jako součást mohutné horské soustavy, jejíž součástí byly rovněž pohoří na britských ostrovech. Pohoří má velmi pestrou stavbu tvořenou horninami z mladších starohor a starších prvohor. Nejvyšší švédské vrcholy Kebnekaise a Sarek jsou z amfibolitů.[1]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Přes severní polohu má Švédsko převážně mírné podnebí. Horské pásmo Skandinávského pohoří tvoří výrazné klimatické rozhraní, které odděluje Švédsko od typického oceánského podnebí na západě. Asi 15 % území Švédska leží za Severním polárním kruhem. V horách severního Švédska převládá subarktické podnebí. Severně od polárního kruhu v určité letní dny slunce vůbec nezapadá, v zimě naopak vůbec nevychází.

Značné rozpětí zeměpisné šířky (55-69° s. š.) a výšková členitost způsobují, že podnebí je v rámci Švédska velmi rozmanité. Podle Köppenovy klasifikace podnebí patří Švédsko ke čtyřem klimatickým oblastem:

  1. mírně teplé a vlhké podnebí Cfb - úzký pruh nížinného pobřeží jižního Švédska
  2. vlhké boreální podnebí Dfb - po 60° s. š., zde mají minimálně 4 měsíce průměrnou teplotu přes 10 °C, rozšíření smíšených a listnatých lesů
  3. vlhké boreální podnebí Dfc - severně od 60° s. š., průměrná teplota nad 10 °C pouze v 1-4 měsících, rozšíření tajgy
  4. subpolární tundrové podnebí E - horské oblasti Skandinávského pohoří v severní části švédsko-norského pohraničí

Teplota[editovat | editovat zdroj]

Průměrná roční teplota se v jednotlivých částech Švédska značně liší. V oblastech za polárním kruhem dosahuje hodnot pod 0 °C (Jokkmokk -0,6 °C). Naopak na jihozápadním pobřeží je téměř 8 °C (Göteborg 7,8 °C, Malmö 7,9 °C).

Srážky[editovat | editovat zdroj]

V rozložení srážek ve Švédsku jsou rovněž velké rozdíly. Závisí to na vzdálenosti od Atlantského oceánu a na nadmořské výšce. Nejdeštivější oblastí je horský masiv Sarek (přes 2000 mm ročně). Na východ od Skandinávského pohoří množství srážek velmi rychle klesá a rozsáhlé nížinné a pahorkatinné oblasti Švédska mají 400-800 mm srážek ročně, při čemž jich ubývá od jihozápadu (pobřeží Kattegatu) k severu: Göteborg 670 mm, Stockholm 555 mm, Jokkmokk 475 mm.[1]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Satelitní pohled na jezero Vänern

Jezera[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam jezer ve Švédsku.

V důsledku zalednění poslední doby ledové se ve Švédsku nachází velké množství přírodních jezer. Registrováno je přibližně 96 000 vodních ploch nad 1 hektar (v registru Švédského hydrometeorologického ústavu, SMHI).[2] Celkový počet jezer, včetně vodních ploch do 1 hektaru, se odhaduje na 300 až 500 tisíc.[3] Celková plocha jezer je přibližně 40 000 km² a tvoří asi 9 % celkové rozlohy země. 23 jezer má plochu větší než 100 km².[4] Největší jezera jsou Vänern, Vättern a Mälaren.

Na velkých vodních tocích, především v severní části země, je též vybudována řada přehrad, které slouží hlavně k výrobě elektrické energie.

Vodní toky[editovat | editovat zdroj]

Hlavní povodí ve Švédsku

Většina území Švédska je odvodňována do Baltského moře a Botnického zálivu, které tvoří východní pobřeží země. Jihozápad země spadá do úmoří průlivů Kattegatt a Skagerrak při západním pobřeží. Nepatrná území při hranicích s Norskem jsou odvodňována do Norského moře. Vzhledem k tomu, že pevninská hranice s Norskem z velké části kopíruje hlavní hřeben Skandinávského pohoří, který tvoří hlavní rozvodí, a hranice s Finskem celá vede vodním tokem, většina vodních toků pramení i ústí do moře ve Švédsku (resp. na jeho hranicích). Jen nepatrný podíl vod odtéká do zahraničí (do Norska). Jediný významný vodní tok, který přitéká na švédské území je řeka Klarälven (přitéká z Norska pod názvem Trysilelva). SHMI registruje 27 663 vodních toků o celkové délce přibližně 192 000 km. 119 řek, které ústí do moře, má plochu povodí nad 200 km² (tzv. hlavní povodí).[5]

Charakter řek se liší v severní a jižní části země. Všechny významné toky severně od řeky Dalälven (tzv. norrlandské řeky) pramení ve Skandinávském pohoří poblíž hranice s Norskem a tečou prakticky rovnoběžně východním až jihovýchodním směrem do Botnického zálivu. Dosahují značné šíře i mohutnosti. Na jihu řeky odtékají z Jihošvédské vysočiny všemi směry a nedosahují takové délky ani velikosti jako na severu. Výjimkou je řeka Göta, která odvádí vodu z jezera Vänern. Je nejmohutnějším vodním tokem a má největší povodí (50 115 km²) ve Švédsku i ve Skandinávii. Spolu s hlavním přítokem jezera, řekou Klarälven, jde zároveň o nejdelší skandinávský vodní tok (731 km).

Göta má největší průměrný roční průtok (566 m³/s). Sezónně ji však svými maximálními průtoky překonávají norrlandské řeky. Pohraniční řeka Torne dosahuje při jarním tání průtoků až 2180 m³/s (průměrně 388 m³/s).[5]

K nejdelším řekám ve Švédsku patří Torne älv (522 km), Dalälven (520 km), Klarälven (500 km, ve Švédsku 300 km), Ume älv (450 km), Ångermanälven (450 km), Lule älv (450 km), Vindelälven (450 km), Kalix älv (450 km), Ljusnan (430 km) a Indalsälven (420 km).

Vegetace a fauna[editovat | editovat zdroj]

Jižní část země je převážně zemědělská, směrem na sever se zvyšuje podíl lesů.

Na jihu Švédska převládají listnaté stromy, dále na sever jsou to jedle a smrky a na úplném severu břízy.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Národní parky ve Švédsku.

Ve Švédsku se nachází dvacet osm národních parků. Mají celkovou rozlohu 6326,4 km² (v roce 2005), což zabírá 1,4% rozlohy země. Největší z nich je Národní park Padjelanta (1984 km²). Nejstaršími jsou Národní parky Abisko, Stora Sjöfallet, Sarek, Pieljekaise, Sonfjället, Hamra, Ängsö, Garphyttan a Gotska Sandön, které byly vyhlášeny v roce 1909.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0684-2. Kapitola Skandinávská oblast, s. 14-45. 
  2. Damm- och sjöregister [online]. Norrköping: SMHI, 2017-03-02 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (švédsky) 
  3. ÅBERG, Jan. Hur många sjöar har vi egentligen i Sverige? [online]. 2015 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (švédsky) 
  4. Sveriges sjöar [online]. Norrköping: SMHI, 2009-07-14 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. 
  5. a b EKLUND, Anna. Sveriges vattendrag [online]. Sveriges meteorologiska och hydrologiska institut, 2010 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (švédsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]