Filodendron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxFilodendron
alternativní popis obrázku chybí
Philodendron pinnatifidum
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád žabníkotvaré (Alismatales)
Čeleď árónovité (Araceae)
Rod filodendron (Philodendron)
Schott, 1829
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Filodendron Thaumatophyllum bipinnatifolium v přirozeném prostředí

Filodendron (Philodendron) je rod rostlin z čeledi árónovité. Jsou to malé až robustní, vytrvalé byliny s celistvými nebo členěnými, řapíkatými listy a drobnými květy v palicovitých květenstvích obalených toulcem. Plodem je bobule. V přírodě rostou jako epifyty a poloepifyty v korunách stromů, ale i na skalách, pevné zemi a v bažinách. Mají zajímavý způsob opylování, spojený s tvorbou tepla. Rod zahrnuje asi 500 druhů a je rozšířen výhradně v tropické Americe.

Filodendrony jsou známé především jako pokojové rostliny. Byla vypěstována řada kultivarů a hybrbidů. V tropech se pěstují i jako venkovní okrasné rostliny. Obsahují jehlice šťavelanu vápenatého a při požití způsobují podráždění trávicí soustavy. V roce 2018 bylo celkem 21 druhů přeřazeno do nového rodu Thaumatophyllum, a to včetně pěstovaných druhů T. bipinnatifidum a T. speciosum. Pro oba rody je zatím používáno české jméno filodendron.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Filodendrony jsou drobné až značně rozměrné, stálezelené, jednodomé byliny. Stonek je dlouhý nebo zkrácený, nezřídka šplhavý nebo plazivý, často se vzdušnými kořeny. Výjimečně může být stonek vzpřímený a rostlina má stromovitý vzrůst. Listy jsou celistvé nebo různým způsobem laločnaté až hluboce členěné (výjimečně znoženě složené), s dlouhými, poněkud sukulentními řapíky a na bázi s krátkou pochvou. Květenstvím je palice podepřená toulcem. Květenství jsou jednotlivá nebo ve skupinách po několika, zpravidla krátce stopkatá. Toulec bývá mezi spodní, zavinutou částí a horní člunkovitou částí zaškrcený. Palice je přisedlá nebo stopkatá, složená z jednopohlavných, bezobalných květů. Ve spodní části je zóna samičích květů, nahoře zóna samčích květů. Obě zóny jsou obvykle odděleny pásem sterilních květů se styminodii. Výjimečně je zóna sterilních květů i na vrcholu palice. V samčích květech je 2 až 6 tyčinek. Semeník samičích květů obsahuje nejčastěji 4 až 8 komůrek, může jich ale být i mnohem více. V každé komůrce je 1 až mnoho vajíček. Plodem je bílá, oranžová nebo červená, vejcovitá až téměř válcovitá bobule obsahující drobná až poměrně velká semena. Semena jsou podlouhle vejcovitá až elipsoidní, většinou bez míšku.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Philodendron blanchetianum v brazilském altlantickém lese

Rod zahrnuje asi 482[4] až 538[5] popsaných a uznávaných druhů, celkový počet je ale vyšší a je odhadován asi na 700.[4] Je to druhý největší rod čeledi árónovité.[6] Je rozšířen výhradně v tropické Americe. Areál sahá od severního Mexika přes Střední Ameriku po Paraguay a severní Argentinu a zahrnuje i Karibské ostrovy.[5] Centrum druhové diverzity je v Brazílii.[7]

Filodendrony rostou zejména v tropických deštných lesích, podstatně řidčeji v řídkých tropických lesích (východobrazilský atlantický les), bažinách a podél vodních toků. Rostou jako epifyty či poloepifyty na stromech, jako litofyty na skalách a útesech, nebo jako oddenkové byliny na pevné zemi či v bažinách. Vyhledávají zejména stinná stanoviště.[8]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Filodendrony mají zajímavý specializovaný způsob opylování, který je obdobný u rodu Philodendron i Thaumatophyllum a je spojen s výraznou tvorbou tepla (termogeneze). Jejich květenství vyhledávají vrubounovití brouci rodů Cyclocephala a Erioscelis z podčeledi Dynastidae, přičemž každý druh filodendronu je zpravidla spojen s určitým druhem brouka.[9]

V květenstvích nejprve dozrávají samičí květy a až poté nastává samčí fáze kvetení, při níž se uvolňuje pyl ze samčích květů. Tento mechanismus zabraňuje samoopylení. Tvorba tepla začíná při otevírání toulce a vrcholí ve večerních hodinách následujícího dne v samičí fází kvetení. Květenství v souvislosti se zvýšenou teplotou šíří silnou vůni a láká poletující bouky, kteří se v něm shromažďují a konzumují sterilní květy a exudát z květů. Teplota v květenství může okolní teplotu přesahovat až o 24 °C. Nejvyšší naměřená teplota dosahovala u druhu Thaumatophyllum bipinnatifidum 43 °C, což je v rámci rostlinné říše dosud nejvyšší, rekordní zjištěná hodnota související s termogenezí. Po skončení samčí fáze kvetení květenství vychládá a brouci se rozletují vyhledat nový zdroj tepla a potravy.[10][11][12][13][14][15]

Listy filodendronů jsou zřídka napadány býložravým hmyzem. Plody filodendronů konzumují plodožraví netopýři (např. Rhinophylla pumilio, Carollia brevicauda, C. perspicillata, Sturnira tildae, S. lilium).[16] Také výhony a plody Thaumatophyllum bipinnatifidum vyhledávají opice a netopýři.[17]

Prehistorie[editovat | editovat zdroj]

K diverzifikaci rodu Philodendron došlo v období raného až středního miocénu v oblasti Amazonie. Později se rozšířil i do východobrazilského atlantického lesa a suchých křovinatých biotopů (cerrado, caatinga).[7]

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Filodendrony obsahují podobně jako celá řada jiných árónovitých rostlin (z pokojových např. difenbachie, toulitky a toulcovky) v pletivech jehlicovité krystaly (rafidy) šťavelanu vápenatého, které způsobují po požití rostliny podráždění ústní dutiny a trávicího traktu. Mimo vlastního dráždivého efektu otevírají rafidy cestu do sliznic různým toxickým složkám obsaženým v rostlinné šťávě, jako jsou prostaglandiny, histamin a proteolytické enzymy. U lidí se otrava projevuje podrážděním trávicího traktu doprovázeným nevolností, zvracením a průjmem, často se ale po požití žádné zjevné příznaky nedostaví. Mezi rostlinami, jejichž požití je ve Spojených státech konzultováno s toxikologickými centry, zaujímají filodendrony 2. místo (na prvním místě jsou toulcovky) a převážná většina případů se týká dětí. U domácích zvířat se otrava projevuje zejména sliněním, zánětlivým opuchnutím sliznic, zvracením a několikadenní ztrátou chuti k jídlu. V lehčích případech příznaky zpravidla za několik dní odezní a zásah veterináře nebývá nutný. Ve vážných případech spočívá léčba v podávání protizánětlivých prostředků. Mimo dráždivého působení rafidů na sliznice byl pozorován také neurotoxický a nefrotoxický účinek, a to zejména u koček. Šťáva některých druhů filodendronu může při kontaktu s pokožkou (zejména opakovaném - senzibilace) způsobit dermatitidu. Pokud se dostane do oka, může dojít k závažnému zánětu spojivek.[18][17][19]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Philodendron je v rámci čeledi Araceae řazen do podčeledi Aroideae a tribu Philodendreae. V minulosti byl členěn do tří podrodů: Meconostigma, Philodendron a Pteromischum. Za nejblíže příbuzný rod byl považován rod Homalonema, rozšířený v tropické Americe a Asii. Výsledky fylogenetických studií ukázaly, že rod Homalonema v klasickém pojetí je parafyletický a asijské a americké druhy představují dvě samostatné vývojové větve. V roce 2016 byly americké druhy tohoto rodu (celkem 16 druhů) vyčleněny do rodu Adelonema. V roce 2018 byla z rodu Philodendron vyčleněna sekce Meconostigma (21 druhů) do samostatného rodu Thaumatophyllum. Od rodu Philodendron s.str. se odlišuje jak morfologicky (stromovitý vzrůst, dobře vyvinutá zóna sterilních květů v květenství, laloky na blizně, znaky na cévních svazcích), tak i ekologií (preference otevřených, slunných biotopů).[7][6] Do tohoto nového rodu náležejí i některé známější a pěstované druhy filodendronů, jmenovitě T. bipinnatifidum a T. speciosum.[5]

Vývojové vztahy rodu Philodendron[editovat | editovat zdroj]

 Homalomena s.str. (asijské druhy)

 Adelonema (= americká větev rodu Homalonema s.l.)

 Thaumatophyllum (= Philodendron subgen. Meconostigma)

 Philodendron s.str.

[7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Thaumatophyllum (Philodendron) bipinnatifidum

Filodendrony náležejí mezi často pěstované a oblíbené pokojové rostliny. Jsou vesměs nenáročné a snesou i stinné stanoviště. Většina druhů nemá ráda přímé sluneční světlo, některé mají vyšší nároky na vzdušnou vlhkost. Byla vypěstována i řada hybridů, často s nejasným původem. Hybridní rostliny většinou nekvetou. Asi nejčastěji pěstovaným druhem je Philodendron hederaceum, známý pod starším názvem Philodendron scandens. Z dalších druhů se pěstuje např. Philodendron erubescens, P. hastatum a P. laciniatum. V tropech se filodendrony pěstují i jako venkovní okrasné rostliny. Potřebují vlhkou půdu a teploty neklesající pod 13 až 16 °C. Rozměrné listy má vzpřímeně rostoucí Thaumatophyllum bipinnatifidum (syn. Philodendron bipinnatifidum, P. selloum, P. lundii), T. speciosum a jejich kříženec, T. × evansii. Znožené listy neobvyklého vzhledu má P. goeldii.[20][8][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 4. Berlin: Springer, 1998. ISBN 3-540-64061-4. (anglicky) 
  2. BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. II). Missouri: Timber Press, 1995. ISBN 0-88192-326-5. (anglicky) 
  3. a b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  4. a b BOYCE, P.; CROAT, T. The Überlist of Araceae: totals for published and estimated number of species in aroid genera. [online]. Dostupné online. 
  5. a b c Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b SAKURAGUI, Cassia Mônica. Recognition of the genus Thaumatophyllum Schott − formerly Philodendron subg. Meconostigma (Araceae) − based on molecular and morphological evidence. PhytoKeys. 2018, čís. 98. 
  7. a b c d LOSS-OLIVEIRA, Leticia et al. Evolution of Philodendron (Araceae) species in Neotropical biomes. PeerJ. March 2016, čís. 4. Dostupné online. 
  8. a b MAYO, J.S.; BOGNER, J.; BOYCE, B.C. The genera of Araceae. Kew: The Trustees, 1997. ISBN 1-900347-22-9. (anglicky) 
  9. Pollination in aroids [online]. Exotic Rainforest. Dostupné online. (anglicky) 
  10. SEYMOUR, Roger; GIBERNAU, Marc; WHITE, Craig Robert. Environmental biology: Heat reward for insect pollinators. Nature. Nov. 2003, čís. 426. 
  11. GOTTSBERGER, Gerhard; AMARAL, Ayrton jun. Pollination strategies in Brasilian Philodendron species. Berichte der Deutschen Botanischen Gesellschaft. 1984, čís. 97. 
  12. GIBERNAU, Msarc et al. Beetle pollination of Philodendron solimoesense (Araceae) in French Guiana.. International Journal of Plant Sciences. 1999, čís. 160(6). 
  13. GIBERNAU, Marc; BARABÉ, D.; LABAT, D. Flowering and pollination of Philodendron melinonii (Araceae) in French Guiana.. Plant Biology. 2020, čís. 2. 
  14. MAIA, Artur Campos Dália et al. Pollination of Philodendron acutatum (Araceae) in the Atlantic forest of northeastern Brazil: a single scarab beetle species guarantees high fruit set.. International Journal of Plant Sciences. 2010, čís. 171(7). 
  15. PEREIRA, Juliana et al. Thaumatophyllum adamantinum (Araceae) lures its single cyclocephaline scarab pollinator with specific dominant floral scent volatiles.. Biological Journal of the Linnean Society. March 2014, čís. 111(3). Dostupné online. 
  16. COCKLE, Anya. The dispersal and recruitment of Cyclanthaceae and Philodendron (Araceae) understorey root-climbing vines.. Monographiae Biologicae. 2001, čís. 80. 
  17. a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  18. KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky) 
  19. NELSON, L.S. et al. Handbook of Poisonous and Injurious Plants. New York: Springer, 2007. ISBN 978-0387-31268-2. (anglicky) 
  20. BONAR, Ann. St. Michael guide to houseplants. [s.l.]: Sundial Publications Limited, 1977. ISBN 0-906320-71-2. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]