Přeskočit na obsah

Erik IV. Dánský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Erik IV.)
Erik IV. Dánský
Portrét
Erik Plovpenning na fresce v Ringstedu
Dánský král
Období12321241 (spoluvládce)
12411250 (samostatná vláda)
Korunovace30. května 1232
Spolu sValdemar II.
PředchůdceValdemar II.
Valdemar Mladý
NástupceAbel
Šlesvický vévoda
Období12161232
PředchůdceValdemar II.
Valdemar Mladý
NástupceAbel

Narození1216
Úmrtí10. srpna 1250
Schlei
Pohřbenklášter Ringsted
ManželkaJuta Saská
PotomciKnut
Kryštof
Žofie Eriksdotter Dánská
Ingeborg Dánská
Juta Dánská
Agnes Dánská
DynastieEstridsenové
OtecValdemar II. Vítězný
MatkaBerengarie Portugalská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erik IV. Dánský, Erik Plovpenning (dánsky Erik 4. Plovpenning, 121610. srpna 1250) byl dánský král z dynastie Valdemarů v letech 1241–1250. .

Původ, mládí

[editovat | editovat zdroj]

Erik se narodil jako nejstarší ze tří synů (čtyř dětí) dánského krále Valdemara II. a jeho druhé manželky, portugalské princezny Berengarie, dcery portugalského krále Sancha I.. Jeho starším, nevlastním bratrem byl otcův následník Valdemar, syn první otcovy manželky Dagmar (* 1209), a mladšími, vlastními bratry pozdější dánští králové Abel Dánský (* 1218) a Kryštof I. (* 1219).

V roce 1231 po smrti Erikova staršího nevlastního bratra Valdemara, který zemřel bez potomků, ustanovil otec Erika spoluvládcem království a v roce 1232 jej korunoval dánským králem.

Kandidát na německý trůn

[editovat | editovat zdroj]

V červnu roku 1249 se český král Václav I. setkal na hradě Loket s falckým kurfiřtem Otou II., durynským lantkrabětem Jindřichem Raspe a míšeňským markrabětem Jindřichem III. Český monarcha se pokoušel přesvědčit své hosty k volbě Erika za německého vzdorokrále. Volba se měla uskutečnit v městě Lebus v Braniborsku pod ochranou českého krále a braniborského markraběte. Míšeňský markrabě a durynský lankrabě odmítli podpořit tento plán a odjeli do nedalekého Chebu, kde císař Fridrich II. Štaufský radil se svými voliteli.

Panování v Dánsku

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti otce v roce 1241 se Erik ujal vlády samostatně, rychle se však dostal do konfliktu s viborgským biskupem Nielsem, který skončil biskupovým vyhnáním. Nespokojenosti s Erikovou vládou využil jeho mladší bratr Abel (od 1232 nosící titul vévody šlesvického), který za podpory holštýnských hrabat vyvolal občanskou válku. V roce 1247 Erik IV. Abela porazil a zajal dalšího bratra, Kryštofa, který Abela podporoval. O dva roky později začal Erik připravovat křížovou výpravu do Estonska; v souvislosti s tím byly na obyvatelstvo, zvláště pak na sedláky, uvaleny vysoké daně, což královi přineslo přídomek Peníz z pluhu (dánsky Plovpenning). Především však to vedlo k povstání sedláků ve Skåne, čehož opět využil Abel, který za podpory duchovenstva znovu napadl krále. Erikovi se podařilo potlačit povstání ve Skåne, potom napadl Šlesvicko, kde byl rovněž úspěšný a vedl s Abelem jednání o příměří. V roce 1250 při průjezdu Šlesvickem byl však bratrem jat a uvržen do vězení, kde byl 10. srpna 1250 zavražděn, patrně Abelovými lidmi a pravděpodobně z jeho popudu. (Podle tradice byl sťat na lodi na řece Schlei a jeho tělo hozeno do řeky.) V roce 1258 byly jeho ostatky pohřbeny v kostele sv. Bengta v klášteře v Ringstedu. Na nástropních freskách jsou scény z jeho života a o jeho smrti. Pro svou násilnou smrt je uctíván jako mučedník a svatý, nebyl však nikdy kanonizován.

Manželství a potomci

[editovat | editovat zdroj]

9. října roku 1239 se oženil se saskou princeznou Jutou Saskou († 1250), dcerou saského vévody Albrechta I. a jeho druhé manželky Anežky Babenberské.

Z jejich manželství vzešlo šest potomků, dva synové a dcery, oba synové však zemřeli jako nemluvňata. Dvě starší dcery se staly královnami (Švédska a Norska), dvě mladší pak abatyšemi kláštera v Roskilde.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Dánští panovníci
Předchůdce:
Valdemar II. Vítězný
12411250
Erik IV. Dánský
Nástupce:
Abel Dánský