Erik IV. Dánský

Erik IV. Dánský
	Erik Plovpenning na fresce v Ringstedu
Dánský král
Období	1232–1241 (spoluvládce); 1241–1250 (samostatná vláda)
Korunovace	30. května 1232
Spolu s	Valdemar II.
Předchůdce	Valdemar II.; Valdemar Mladý
Nástupce	Abel
Šlesvický vévoda
Období	1216–1232
Předchůdce	Valdemar II.; Valdemar Mladý
Nástupce	Abel
Narození	1216
Úmrtí	10. srpna 1250; Schlei
Pohřben	klášter Ringsted
Manželka	Juta Saská
Potomci	Knut; Kryštof; Žofie Eriksdotter Dánská; Ingeborg Dánská; Juta Dánská; Agnes Dánská
Dynastie	Estridsenové
Otec	Valdemar II. Vítězný
Matka	Berengarie Portugalská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erik IV. Dánský, Erik Plovpenning (dánsky Erik 4. Plovpenning, 1216 – 10. srpna 1250) byl dánský král z dynastie Valdemarů v letech 1241–1250. .

Biografie

Původ, mládí

Erik se narodil jako nejstarší ze tří synů (čtyř dětí) dánského krále Valdemara II. a jeho druhé manželky, portugalské princezny Berengarie, dcery portugalského krále Sancha I.. Jeho starším, nevlastním bratrem byl otcův následník Valdemar, syn první otcovy manželky Dagmar (* 1209), a mladšími, vlastními bratry pozdější dánští králové Abel Dánský (* 1218) a Kryštof I. (* 1219).

V roce 1231 po smrti Erikova staršího nevlastního bratra Valdemara, který zemřel bez potomků, ustanovil otec Erika spoluvládcem království a v roce 1232 jej korunoval dánským králem.

Kandidát na německý trůn

V červnu roku 1249 se český král Václav I. setkal na hradě Loket s falckým kurfiřtem Otou II., durynským lantkrabětem Jindřichem Raspe a míšeňským markrabětem Jindřichem III. Český monarcha se pokoušel přesvědčit své hosty k volbě Erika za německého vzdorokrále. Volba se měla uskutečnit v městě Lebus v Braniborsku pod ochranou českého krále a braniborského markraběte. Míšeňský markrabě a durynský lankrabě odmítli podpořit tento plán a odjeli do nedalekého Chebu, kde císař Fridrich II. Štaufský radil se svými voliteli.

Panování v Dánsku

Po smrti otce v roce 1241 se Erik ujal vlády samostatně, rychle se však dostal do konfliktu s viborgským biskupem Nielsem, který skončil biskupovým vyhnáním. Nespokojenosti s Erikovou vládou využil jeho mladší bratr Abel (od 1232 nosící titul vévody šlesvického), který za podpory holštýnských hrabat vyvolal občanskou válku. V roce 1247 Erik IV. Abela porazil a zajal dalšího bratra, Kryštofa, který Abela podporoval. O dva roky později začal Erik připravovat křížovou výpravu do Estonska; v souvislosti s tím byly na obyvatelstvo, zvláště pak na sedláky, uvaleny vysoké daně, což královi přineslo přídomek Peníz z pluhu (dánsky Plovpenning). Především však to vedlo k povstání sedláků ve Skåne, čehož opět využil Abel, který za podpory duchovenstva znovu napadl krále. Erikovi se podařilo potlačit povstání ve Skåne, potom napadl Šlesvicko, kde byl rovněž úspěšný a vedl s Abelem jednání o příměří. V roce 1250 při průjezdu Šlesvickem byl však bratrem jat a uvržen do vězení, kde byl 10. srpna 1250 zavražděn, patrně Abelovými lidmi a pravděpodobně z jeho popudu. (Podle tradice byl sťat na lodi na řece Schlei a jeho tělo hozeno do řeky.) V roce 1258 byly jeho ostatky pohřbeny v kostele sv. Bengta v klášteře v Ringstedu. Na nástropních freskách jsou scény z jeho života a o jeho smrti. Pro svou násilnou smrt je uctíván jako mučedník a svatý, nebyl však nikdy kanonizován.

Manželství a potomci

9. října roku 1239 se oženil se saskou princeznou Jutou Saskou († 1250), dcerou saského vévody Albrechta I. a jeho druhé manželky Anežky Babenberské.

Z jejich manželství vzešlo šest potomků, dva synové a dcery, oba synové však zemřeli jako nemluvňata. Dvě starší dcery se staly královnami (Švédska a Norska), dvě mladší pak abatyšemi kláštera v Roskilde.

Žofie (cca 1240–1286), pozdější švédská královna, manželka krále Valdemara Birgerssona;
Knut (*/† 1242)
Ingeborg (ca 1244–1287), pozdější norská královna, manželka krále Magnuse VI.;
Juta (ca 1246–1284), abatyše kláštera v Roskilde
Kryštof (*/† 1247)
Agnes (1249–ca 1290), po své sestře abatyše kláštera v Roskilde

Vývod z předků

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Erik IV. Dánský na Wikimedia Commons
http://www.thepeerage.com/p10548.htm#i105477
https://runeberg.org/dbl/4/0544.html

Dánští panovníci
Předchůdce: Valdemar II. Vítězný	1241–1250 Erik IV. Dánský	Nástupce: Abel Dánský

Dánští králové

Vikinští králové (c. 934–1047)	Gorm Starý • Harald I.¹ • Sven I.^1,³ • Harald II. • Knut II. Veliký^1,³ • Knut III.³ • Magnus I.¹

Estridsenové (1047–1157)	Sven II. • Harald III. • Knut IV. • Olaf I. • Erik I. • Niels • Erik II. • Erik III. • Sven III.

Valdemarové (1157–1375)	Valdemar I. • Knut VI. • Valdemar II. • Erik IV. • Abel • Kryštof I. • Erik VI. • Kryštof II. • Valdemar III. • Valdemar IV.

Folkungové (1376–1387)	Olaf II.¹

Valdemarové (1387–1412)	Markéta I.^1,²

Greifenové (1412–1439)	Erik VII.^1,²

Wittelsbachové (1440–1448)	Kryštof III. Bavorský^1,²

Oldenburkové (1448–1863)	Kristián I.^1,² • Jan I.^1,² • Kristián II.^1,² • Frederik I.^1,² • Kristián III.¹ • Frederik II.¹ • Kristián IV.¹ • Frederik III.¹ • Kristián V.¹ • Frederik IV.¹ • Kristián VI.¹ • Kristián VII.¹ • Kristián VIII.¹ • Frederik VII.

Glücksburkové (od 1863)	Kristián IX. • Frederik VIII. • Kristián X.⁴ • Frederik IX. • Markéta II. • Frederik X.

1 také král norský, 2 také král švédský, 3 také král anglický, 4 také král islandský