Elena-Gabriela Ruseová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Elena Gabriela Ruseová)
Elena-Gabriela Ruseová
Ruseová v kvalifikaci Wimbledonu 2023
StátRumunskoRumunsko Rumunsko
Datum narození6. listopadu 1997 (26 let)
Místo narozeníBukurešť, Rumunsko[1]
BydlištěBukurešť, Rumunsko
Výška172 cm
Profesionál od2012
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 657 396 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů269–170
Tituly1 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění51. místo (23. května 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open1. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2018, 2019, 2022)
US Open2. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů143–89
Tituly0 WTA, 10 ITF
Nejvyšší umístění32. místo (8. května 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2023)
French Openčtvrtfinále (2022)
Wimbledon2. kolo (2023)
US Openčtvrtfinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231024a24. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elena-Gabriela Ruseová (* 6. listopadu 1997 Bukurešť) je rumunská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve dvouhře, když triumfovala na Hamburg European Open. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a deset ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2022 na 51. místě a ve čtyřhře v květnu 2023 na 32. místě. Trénuje ji Miron Marcel.[1]

V rumunském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2020 utkáním kvalifikačního kola proti Rusku, v němž prohrála dvouhru s Jekatěrinou Alexandrovovou a po boku Cristianové i čtyřhru. Rusky postoupily do finálového turnaje po vítězství 3:2 na zápasy. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2012, když na turnaj v severorumunském Jasy s dotací 10 tisíc dolarů obdržela s Loranou Constantinovou divokou kartu do čtyřhry. V prvním kole Rumunky podlehly rakousko-chorvatskému páru Ivana Horvathová a Tena Lukasová.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v prosinci 2015 na antalyjské události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Gruzínku Jekatěrinu Gorgodzeovou.[2]

Billie Jean King Cupu 2021

Na juniorce grandslamu se nejdále probojovala do semifinále Wimbledonu 2014, v němž nenašla recept na Slovenku Kristínu Schmiedlovou.

Na okruhu WTA Tour debutovala ve čtyřhře BRD Bucharest Open 2015, do níž získala s Jaqueline Cristianovou divokou kartu. Na úvod je však přehrály krajanky Elena Bogdanová s Alexandrou Cadanțuovou. Ve druhém kole kvalifikace bukurešťské dvouhry ji vyřadila Řekyně Maria Sakkariová.[1]

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře červencového BRD Bucharest Open 2019 po semifinálovém vítězství nad turnajovými jedničkami Irinou-Camelií Beguovou a Ralucou Olaruovou. V páru se stabilní spoluhráčkou Jaqueline Cristianové pak nezvládly boj o titul proti slovensko-české dvojici Viktória Kužmová a Kristýna Plíšková.[4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu Wimbledonu 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály Alexandra Cadanțuová, Arina Rodionovová a Barbara Haasová. V úvodním kole dvouhry však prohrála s polskou světovou třicítkou Agnieszkou Radwańskou až ve vyrovnaném závěru třetí setu. Wimbledon 2019 opustila v téže fázi po porážce od sedmnácté hráčky žebříčku Julie Görgesové.[1]

Členku první světové desítky poprvé porazila na úvod únorového Dubai Tennis Championships 2022, když vyřadila světovou pětku Paulu Badosovou. V předchozí kariéře přitom prohrála všech deset utkání s hráčkami ze světové třicítky.[5] Ve druhém kole však podlehla krajance Simoně Halepové.

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500(0)
International / WTA 250 (1–2 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 11. července 2021 Hamburk, Německo antuka Německo Andrea Petkovicová 7–6(8–6), 6–4
Finalistka 1. 25. července 2021 Palermo, Itálie antuka USA Danielle Collinsová 4–6, 2–6
Finalistka 2. 22. října 2023 Kluž, Rumunsko tvrdý (h) Německo Tamara Korpatschová 3–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 21. července 2019 Bukurešť, Rumunsko antuka Rumunsko Jaqueline Cristianová Slovensko Viktória Kužmová
Česko Kristýna Plíšková
4–6, 6–7(3–7)

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 9 (6–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. prosinec 2015 Antalya, Turecko antuka Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová 1–6, 7–6(7–3), 6–2
Vítězka 2. únor 2016 Antalya, Turecko antuka Francie Josephine Boualemová 7–6(7–3), 0–6, 6–1
Vítězka 3. únor 2016 Antalya, Turecko antuka Slovinsko Nina Potočniková 7–5, 4–6, 6–2
Finalistka 1. březen 2016 Hammámet, Tunisko antuka Itálie Claudia Giovineová 4–6, 0–6
Vítězka 4. duben 2016 Hammámet, Tunisko antuka Rakousko Julia Grabherová 6–4, 6–1
Finalistka 2. říjen 2016 Joué-lés-Tours, Francie tvrdý (h) Belgie Maryna Zanevská 3–6, 3–6
Vítězka 5. srpen 2017 Bad Saulgau, Německo antuka USA Chiara Schollová 6–1, 6–2
Vítězka 6. srpen 2017 Arad, Romania antuka Slovinsko Nina Potočniková 6–4, 6–1
Finalistka 3. březen 2019 Jokohama, Japonsko tvrdý Belgie Greet Minnenová 4–6, 1–6

Čtyřhra (8 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. srpen 2015 Arad, Rumunsko antuka Rumunsko Jaqueline Cristianová Rumunsko Andreea Ghițescuová
Slovensko Katarína Strešnáková
6–3, 6–4
2. únor 2016 Antalya, Turecko antuka Bulharsko Peťa Aršinkovová Řecko Eleni Daniilidou
Uzbekistán Arina Folcová
7–6(7–0), 6–4
3. únor 2016 Antalya, Turecko antuka USA Dasha Ivanovová Chorvatsko Adrijana Lekajová
Bulharsko Viktorija Tomovová
7–6(7–1), 6–1
4. duben 2016 Hammámet, Tunisko antuka Německo Katharina Hobgarská Egypt Ola Abou Zekryová
Indie Snehadevi Reddyová
6–4, 6–4
5. srpen 2017 Hódmezővásárhely, Maďarsko antuka Nizozemsko Eva Wacannová Itálie Martina Di Giuseppeová
Itálie Anna-Giulia Remondinová
6–3, 6–1
6. září 2017 Mamaia, Rumunsko antuka Rusko Anastasija Komardinová Bosna a Hercegovina Dea Herdželašová
Rumunsko Oana Georgeta Simionová
3–6, 6–1, [10–6]
7. září 2018 Montreux, Švýcarsko antuka Rumunsko Andreea Mituová Brazílie Laura Pigossiová
Belgie Maryna Zanevská
4–6, 6–3, [10–4]
8. leden 2020 Andrézieux-Bouthéon, Francie tvrdý (h) Rumunsko Jaqueline Cristianová Kypr Raluca Șerbanová
Gruzie Jekatěrine Gorgodzeová
7–6(8–6), 6–7(4–7), [10–8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena-Gabriela Ruse na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Elena-Gabriela Ruseová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023
  2. a b c Elena-Gabriela Ruseová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231024a24. října 2023
  3. Elena-Gabriela Ruseová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230508a8. května 2023
  4. ČTK. Kristýna Plíšková slaví v Bukurešti titul ve čtyřhře. S Kužmovou porazily domácí duo [online]. ČT sport, 2019-12-20 [cit. 2019-07-21]. Dostupné online. 
  5. Ruse scores first Top 10 win over Badosa in Dubai. Women's Tennis Association [online]. 2022-02-15 [cit. 2023-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]