Edmond Konrád

PhDr. Edmond Konrád
PhDr. Edmond Konrád
	PhDr. Edmond Konrád
Narození	30. května 1889; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. května 1957 (ve věku 67 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Pseudonym	Adam Zima
Povolání	dramatik, spisovatel, knihovník, teatrolog a překladatel
Alma mater	Univerzita Karlova
Manžel(ka)	Božena Scheinpflugová;
Příbuzní	Karel Scheinpflug tchán; Karel Scheinpflug švagr; Olga Scheinpflugová švagrová;
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edmond Konrád (30. května 1889 Praha^[1] – 9. května 1957 Praha) byl český dramatik a divadelní kritik.

Životopis

Narodil se v rodině advokáta Gustava Konráda a klavíristky Heleny Konrádové, rozené Röslerové. V letech 1899 – 1907 studoval na gymnáziu v Křemencové ulici, později studoval historii na Filozofické fakultě UK, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912.

Byl zaměstnán krátce v knihovně Národního muzea a po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. V tomtéž roce odešel do Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval do roku 1925 jako knihovník.

V dalších letech se zabýval dramatickou tvorbou a působil jako divadelní kritik – referent v časopise Národní obrození (1929–1937) a v Lidových novinách (1937–1940). Byl funkcionářem českého PEN klubu a pracoval v Dramatickém svazu a od roku 1939 v Kruhu spisovatelů. Publikoval mj. v České revue a časopisech Květy, Tribuna, Cesta, Kritika, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Lidová demokracie, Zpravodaji Společnosti bratří Čapků aj. a přispíval do sborníků.

Používal pseudonymů Adam Zima, Beneš Musil, Emil Kolda, Iček a šifer Delta, kd, kd., -kd-, Kd.^[2]

Během nacistické okupace nesměl jako neárijský míšenec publikovat a pracoval jako pomocný dělník.^[2] Po válce se vrátil jako divadelní referent do Lidových novin. Po únoru 1948 po kritickém referátu k Honzlovu provedení Gogolova Revizora v Národním divadle mu byla další činnost divadelního referenta znemožněna a pracoval jako knihovník a později jako korektor v nakladatelství Čs. spisovatel.^[3]

Jeho manželkou byla Božena Scheinpflugová, dcera spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestra herečky Olgy Scheinpflugové.^[4]

Zemřel roku 1957 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo, výběr

Dramata

1923 Návrat mládí (napsáno pod pseudonymem Adam Zima)
1924 Širočina
1925 Komedie v kostce
1927 Rodinná záležitost
1928 Olbřím
1930 Nahý v trní
1932 Kvočna (zfilmováno 1937, režie Hugo Haas)
1934 Edison čili Čaroděj z Menlo
1935 Příchod Čechů
1937 Ráj srdce
1937 Kde se žebrá (zfilmováno 1938 – Svět, kde se žebrá – režie Miroslav Cikán)
1946 Skřivan a smršť (hlavní role napsána přímo pro Olgu Scheinpflugovou ^[5])
1948 Student Jan – O Janu Husovi

Další tvorba

1928 O Anně Sedláčkové – monografie
1935 Mámení po převratu – román
1957 Nač vzpomenu – paměti

Divadelní provedení díla, výběr

1911 Žluté růže, Národní divadlo, režie Gustav Schmoranz
1920 Návrat mládí, Divadlo na Vinohradech, režie Václav Vydra
1922 Javor, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Dostal
1926 Komedie v kostce, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
1928 Olbřím, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
1930 Nahý v trní, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
1934 Edison, Národní divadlo, režie K.H.Hilar
1937 Kde se žebrá, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
1937 Ráj srdce, Komorní divadlo, režie František Salzer

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu církve Českobratrské evangelické u sv. Klimenta v Praze
↑ ^a ^b Edmond Konrád ve Slovníku české literatury po roce 1945
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 158, ISBN 978-80-200-1502-0
↑ MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Karel Scheinpflug, s. 105.
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 73, ISBN 978-80-200-1502-0

Literatura

B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 60, 68, 70, 71, 78, 82, 93, 107, 177, 245, 249, 250, 252–4, 345–6, 348
Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 189, 198–9, 291–2, 295
Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 146–7, 201, 252, 269
František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 79, 89, 112, 129, 145, 152, 164, 166, 182, 192, 214, 255
František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 322, 328, 333, ISBN 80-200-0782-2
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 145, 154, 159, 168, 171, 175, 220, 247, 299
František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 90, 95, 108
František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 20–22, 349, 358
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 24, 32, 72–4, 83, 95–6, 109, 112, 116, 127, 130, 137, 141, 155, 158, 282, 464, 468–9, 472–5, 477, 480, ISBN 978-80-200-1502-0
František Götz, Frank Tetauer. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 318–325
Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 212, ISBN 80-207-0419-1
Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 432, ISBN 80-204-0493-7
Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 35, 117, 129, 141, 162
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 67, 75, 77, 170, 204, 239, 240, 245–6, 270, 277, 336–9, 357, 406, 588, 590, 592, 596–8, 600–602, 604–5, 608–610, 616, 623–6, 628–9, 632
Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 118, 127–8, 256, 402
František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 185, 203, 229, 244–8, 252, 257, 329, 330, 334
V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 134
Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 145
Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 98
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 23, 57, 166–7, 172, ISBN 978-80-239-9604-3
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 172, ISBN 80-207-0485-X
Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 127, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Edmond Konrád na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Edmond Konrád
Edmond Konrád ve Slovníku české literatury po roce 1945
Edmond Konrád v databázi Archivu Národního divadla
Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Gustava Konráda *1843

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu církve Českobratrské evangelické u sv. Klimenta v Praze

[SČL-2] Edmond Konrád ve Slovníku české literatury po roce 1945

[3] Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 158, ISBN 978-80-200-1502-0

[4] MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Karel Scheinpflug, s. 105.

[5] Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 73, ISBN 978-80-200-1502-0

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]