Přeskočit na obsah

Druhá bitva u Mazurských jezer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Druhá bitva u Mazurských jezer
konflikt: První světová válka, Východní fronta
Mapa východní fronty během bitvy
Mapa východní fronty během bitvy

Trvání7.22. února 1915
Místookolí Mazurských jezer, Augustovský prales Východní Prusko
Souřadnice
Výsledekněmecké vítězství
Strany
Německá říšeNěmecká říše Německá říše Ruské impérium Ruská říše
Velitelé
Německá říše Paul von Hindenburg
Německá říše Erich Ludendorff
Německá říše Hermann von Eichhorn
Německá říše Max Hoffmann
Německá říše Otto von Below
Ruské impérium Nikolaj Vladimirovič Ruskij
Ruské impérium Thadeus von Sievers
Ruské impérium Pavel Adamovič von Plehve
Síla
Osmá armáda
Desátá armáda
Desátá armáda
Dvanáctá armáda

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Východní fronta

Druhá bitva u Mazurských jezer, známá též jako Zimní bitva u Mazurských jezer (německy Winterschlacht in Masuren), byla střetnutím německé a ruské armády, které se na východní frontě první světové války odehrálo od 7. do 22. února 1915. V bitvě u Mazurských jezer ve Východním Prusku došlo po prvním vítězství ke druhému úspěchu německých sil pod velením generálů Paula von Hindenburga a Ericha Ludendorffa.

Po porážce ruských sil v první bitvě u Mazurských jezer a po obsazení Lodže naplánovali velitelé Ústředních mocností na východní frontě na počátku roku 1915 nové útoky. Rakousko-uherský nápor v prostoru Karpat, který měl za cíl vysvobodit obleženou pevnost Přemyšl, měly podpořit německé jednotky klamným výpadem ve směru na řeku Vislu a především novou ofenzívou v prostoru Mazurských jezer.[1]

Zimní bitvu u Mazurských jezer zahájily jednotky německé 8. armády vedené generálem Otto von Belowem, které 7. února ve sněhové vánici, zaútočily na nepřipravené ruské levé křídlo u Lötzenu a Johannisburgu. Zaskočení Rusové rychle ustupovali, načež útok podpořila i 10. německá armáda pod velením Hermanna von Eichhorna, která ve směru od Gumbinnenu napadla rovněž ruské pravé křídlo. Ruské pozice se pod tímto náporem začaly hroutit a část otřesené 10. armády prchala z Východního Pruska ke Kovnu a Grodnu. Z hrozícího obklíčení tří ruských armádních sborů se dvěma podařilo uniknout jen díky vytrvalému odporu třetího sboru, který německému útoku odolával v prostoru Augustovského pralesa. Obklíčení Rusové se zde statečně bránili do 21. února, avšak jejich ztráty dosáhli 50 000 padlých a raněných mužů, kteří nakonec museli kapitulovat. Přes tyto výrazné úspěchy se Němcům nepodařilo výrazněji postoupit na ruské území, neboť se v závěru bitvy museli soustředit na odražení protiútoku 12. ruské armády pod velením generála Pavla Adamoviče von Plehve.[2]

Důsledky bitvy

[editovat | editovat zdroj]
Ukořistěná ruská děla

Ruské ztráty v druhé bitvy u Mazurských jezer se vyšplhaly na 200 000 mužů, z nichž přibližně 90 000 padlo do německého zajetí. Německá armáda však raději z části dobytého území ustoupila a v březnu se musela bránit vytrvalým ruským protiútokům. Rakouské neúspěchy v bitvě v Karpatech přinutili německé velení dále posílit ohroženou východní frontu a ve snaze vyřadit Rusko z války naplánovat i novou jarní ofenzívu.[2]

  1. WESTWELL, Ian. I. světová válka : vyčerpávající popis průběhu I. světové války, doplněný analýzami rozhodujících střetnutí a přelomových bitev. Praha: Fortuna Libri, 2009. 256 s. ISBN 978-80-7321-505-7. S. 82. [Dále jen: Westwell (2009)]. 
  2. a b Westwell (2009). Str. 82 – 83.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HINDENBURG, Paul von. Velká válka : paměti polního maršála Paula von Hindenburg. Příprava vydání Charles Messenger. Praha: Grada, 2014. 208 s. ISBN 978-80-247-5206-8. 
  • WESTWELL, Ian. I. světová válka : vyčerpávající popis průběhu I. světové války, doplněný analýzami rozhodujících střetnutí a přelomových bitev. Praha: Fortuna Libri, 2009. 256 s. ISBN 978-80-7321-505-7. 
  • WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]