Charlotta Garrigue Masaryková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charlotte Garrigue-Masaryková
1. první dáma Československa
V roli:
14. listopadu 1918 – 13. května 1923
NástupkyněHana Benešová
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeskoslovanská sociálně demokratická strana dělnická
Rodné jménoCharlotte Garrigue
Narození20. listopadu 1850
Brooklyn, New York
USAUSA USA
Úmrtí13. května 1923 (ve věku 72 let)
Lány
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov v Lánech
TitulPrvní dáma Československa
ChoťTomáš Garrigue Masaryk
DětiAlice Masaryková (1879-1966),
Herbert Masaryk (1880-1915),
Jan Masaryk (1886-1948),
Eleanor Masaryková (1890-1890),
Olga Masaryková (1891-1978),
Hana Masaryková (1892-1892)
NáboženstvíUnitářství
CommonsCharlotte Garrigue Masaryk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charlotte Garrigue Masaryková, rozená Charlotte Garrigue (20. listopadu 1850 Brooklyn, New York, USA – 13. května 1923 Lány, Československo) byla manželka prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

Z jejich šesti dětí se čtyři dožily dospělosti. Ve Vídni, v květnu 1879 porodila Charlotte dceru Alici, rok poté syna Herberta, roku 1886 druhého syna Jana. V roce 1890 druhou dceru Eleanor, která zemřela ve čtyřech měsících, v roce 1891 třetí dceru Olgu a v roce 1892 dceru Hanu, která zemřela krátce po narození.

Život

Rodiče a dětství

Narodila se v Brooklynu v roce 1850 jako třetí z jedenácti dětí. Otec Rudolph Pierre Garrigue byl bohatý americký obchodník, spolumajitel pojišťovny Germania. Pocházel ze staré jihofrancouzské hugenotské rodiny, která v době jejich pronásledování odešla do Dánska, kde se Rudolph Pierre narodil. Matka Charlotte Lydia roz. Whiting pocházela z chicagské rodiny Whitingů, kteří se hrdě hlásili k předkům, kteří mezi prvními evropskými přistěhovalci přistáli na lodi Mayflower. Rodina později žila také v Bronxu.[1]

Lipsko, Bronx, Vídeň

Zajímala se o umění, zvláště o hudbu. V 17 letech proto odjela studovat hru na klavír do Lipska. Bydlela v rodině Göringových. Chtěla se stát profesionální klavíristkou, po třech letech si však cvičením poškodila (přecvičila, jak uvádí Masaryk v „Hovorech“) ruku natolik, že nemohla ve studiu pokračovat, a proto se vrátila zpět do USA.[1]

V USA studovala matematiku a vyučovala hru na klavír, zůstala však v kontaktu s Göringovými a čas od času se do Lipska vracela. Při jedné z návštěv zde v roce 1876 potkala Tomáše Masaryka, který u Göringových bydlel a pobýval v Lipsku po doktorátu na vídeňské univerzitě. Spřátelili se, spojoval je například společný zájem o filozofii.[2]

V červenci 1877 při společné vyjížďce na lodi paní Göringová spadla do vody a začala se topit. Všichni zpanikařili kromě Masaryka, který skočil do vln a z posledních sil ji zachránil. Pod dojmem tohoto zážitku[2] požádal Charlotte korespondenčně o ruku.[1] Zasnoubili se a 15. března 1878 uzavřeli v New Yorku civilní a unitářský sňatek. Novomanželé společně odjeli do Vídně, kde se Charlotta Masaryková začala učit česky.

Praha

V roce 1881 se manželé stěhovali do Prahy, kde Masaryk dostal místo profesora na České univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Charlotte Masaryková výrazně působila v ženském hnutí. Od roku 1882 zprvu v Náprstkově Americkém klubu dam, později v žižkovském spolku Domovina pro záchranu svedených děvčat a v ženské sekci Sokola. Podporovala rozvoj českého ženského školství.

Svého manžela výrazně podpořila nejen v bojích o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, ale zejména za tzv. hilsneriády, kdy Masaryk vážně uvažoval o americkém exilu.

V roce 1905 vstoupila do české sociální demokracie (tehdy Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická), ale spolu s Masarykem odmítala marxistickou teorii třídních zájmů a nevyhnutelnosti třídního boje.

Přispívala do amerických novin, účastnila se kulturního a zejména hudebního života, objevila hudbu Bedřicha Smetany a publikovala na jeho podporu řadu článků.[3] Byla unitářka.[1] V rakousko-uherských Čechách manželé Masarykovi přestoupili k úředně povolené reformované evangelické církvi (Charlotte Masaryková z ní později vystoupila). Masarykův obdiv k unitářství přispěl k jeho podpoře vzniku českého unitářství ve 20. letech.

První světová válka

Po vypuknutí první světové války Masaryk s dcerou Olgou odešli 18. prosince 1914 do exilu, v nepřítomnosti byl pak TGM odsouzen k smrti za velezradu. Charlotte Masaryková zůstala s třemi dětmi v rakousko-uherské Praze a brzy se stala předmětem policejního dohledu a politického nátlaku. Dcera Alice byla 28. října 1915 zatčena a osm měsíců vězněna ve Vídni (matka byla pro chorobu ušetřena – z té doby pocházejí také jejich slavné, později knižně vydané dopisy), syn Jan narukoval do armády, syn Herbert zemřel v roce 1915 na skvrnitý tyfus, kterým se nakazil při práci v uprchlickém táboře v Haliči.

Ke konci války Charlotte Masaryková trpěla srdeční slabostí a depresemi, byla hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně, v květnu 1918 byla také zbavena svéprávnosti (zřejmě na ochranu proti dalšímu pronásledování českými a rakouskými úřady). Ze sanatoria ji po svém poválečném návratu 20. (do Horního Dvořiště a Českých Budějovic) a 21. prosince 1918 (do Prahy) vyzvedl prezident Masaryk.

Československo

Po vzniku Československa se z původně ostrakizované rodiny, které se konformistická společnost za války stranila, stala vysoce ctěná první rodina, uprostřed společnosti a nového státu, Masarykovi se stěhovali na Hrad, pobývali na zámku v Lánech.

Hrob Masarykových na lánském hřbitově

Charlotta Masaryková se zasadila o to, aby v první ústavě Československa z roku 1920 byla žena ve všech oblastech postavena na roveň muži[zdroj⁠?]. V témže roce se společně s prezidentem Masarykem účastnila i voleb. Ale už se plně nezotavila, s pokračující chorobou převzala reprezentativní úlohu první dámy dcera Alice. V září 1922 Charlottu Masarykovou postihl těžký záchvat srdeční slabosti, 1. května 1923 mozková mrtvice a s ní i částečné ochrnutí. Zemřela 13. května 1923 na zámku Lány.

Tam měla rovněž státní pohřeb a až do skonu T. G. Masaryka 14. září 1937, odpočívala v tumbě uprostřed starého lánského obecního hřbitova, na místě, které si sama vybrala. Poté co zemřel prezident Masaryk, byly její ostatky přemístěny do nové hrobky u zdi starého lánského hřbitova, kde odpočívají dodnes po boku jejího manžela (na bronzové desce pomníku, který byl znovu osazen v roce 1968, je mylně uvedeno její datum narození 28. 11. místo správného 20. 11. 1850).

Citáty

„ Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol. “
— TGM
„ Američanka se stala Češkou, mravně i politicky. Věřila v génia našeho národa, pomáhala mně v mých bojích politických a v celé politické činnosti. Až tehdy za války, za hranicemi, jsem musel pracovat bez ní, ale věděl jsem, že jednám ve shodě s ní. Bývaly vůbec chvíle, kdy jsem – od ní vzdálen – souběžnost našich myšlenek na dálku přímo cítil. Nemyslím, že to je telepatie, ale paralelní myšlení a cítění lidí,kteří se ve všem shodují a dívají na svět. Žena – to bylo její přesvědčení – nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu: oba mají hledat zákony Boží a je uskutečňovat. “
— TGM
„ Rodina – to byl hrad. Má žena byla v Praze cizí, z počátku nemluvila česky. Byla to žena velmi nadaná, které děkuju za mnohé… Už od počátku měla rovnováhu, které jsem se já musel teprv hodně těžko dobývat. Byla podivuhodně nadaná – matematika, šachy, hudba, literatura. Při tom velmi náboženská, unitářka. Velký vliv na děti. Byla to nejlepší, čím může být žena muži v rodině. “
— TGM

Pomník Charlotte Garrigue-Masarykové

Busta Charlotty Garrigue-Masarykové v Mickiewiczově ulici v Praze
Pomník Charlotty Garique-Masarykové v obci Hutisko-Solanec
  • Mramorová busta Charlotty Garrigue Masarykové se nalézá na domě v Mickiewiczově ulici v Praze na Hradčanech, kde Masarykovi bydleli před první světovou válkou. Ulice se od roku 1923 do roku 1949 (s malou přestávkou za Protektorátu) jmenovala Charlotty Masarykové. Poblíž, kolem Písecké brány, jsou Sady Charlotty Garrigue Masarykové. Autorem busty je český sochař Vojtěch Sucharda.
  • Charlottu Garrigue-Masarykovou připomíná pamětní deska s jejím reliéfem umístěná na bývalém zájezdním hostinci Na Žabárni v Podlesí u Valašského Meziříčí. Jedná se o připomínku prázdninových pobytů rodiny Masarykových v tomto hostinci. Dnes se v objektu nachází Domov důchodců Podlesí, pamětní deska je veřejně přístupná (49°25′38″ s. š., 17°57′23″ v. d.).
  • bronzová busta v základní škole Charlotty Masarykové v Praze - Velké Chuchli, byla odhalena starostou Martinem Melicharem za přítomnosti primátora hl. m. Prahy Tomáše Hudečka a pravnučky prezidenta Masaryka Charlotty Kotíkové ve čtvrtek 6. března 2014. Slavnosti se zúčastnili také představitelé Masarykova demokratického hnutí, Sokolové s vlajkami, školní orchestr a zástupci Muzea T. G. Masaryka v Lánech. Autorkou plastiky je akademická sochařka Věra Růžičková-Bejrová, která byla rovněž přítomna.

Biblografie

  • Charlotta Garrigue Masaryková (Charlie Masaryková): O Bedřichu Smetanovi, články v Naší době 1893, doslov Miloslav Malý, Masarykovo demokratické hnutí (2. vyd.), Praha 1993
  • Charlotta Garrigue Masaryková: Listy do vězení, předmluva Alice Masarykové, do češtiny přeložil Vincenc Svoboda, Žikeš, Praha 1948
  • Alice Masaryková, Charlotta Garrigue Masaryková: Milá mama / Dear Alice – korespondence Alice a Charlotty Masarykových 1915-1916, ed. a pozn. Dagmara Hájková, Jaroslav Soukup, Masarykův ústav Akademie věd ČR, Praha 2001, ISBN 80-86495-06-X

Reference

  1. ↑ a b c d Dictionary of Unitarian and Universalist Biography Charlotte Masaryk
  2. ↑ a b iDnes.cz: Charlotta Masaryková - Američanka, která milovala Prahu
  3. ↑ viz publikace: Charlotta Garrigue Masaryková (Charlie Masaryková): O Bedřichu Smetanovi, články v Naší době 1893, doslov Miloslav Malý, Masarykovo demokratické hnutí (2. vyd.), Praha 1993

Literatura

  • DOLEŽAL, Jaromír: Pani Masarykowa, Kobiety czeskie, Towarzystwo Polsko-Czechosłowackie 1934 Poznań, I. vyd., 66 str.
  • KOSATÍK, Pavel. Devět žen z Hradu, Mladá fronta, Praha 1999
  • LAICHTER, Josef. Masaryk doma i na veřejnosti, Vzpomínky na presidenta Osvoboditele, jeho choť a jejich rodinné prostředí. II. vyd., 258 s., Jan Laichter, Praha 1938
  • Nováková, Milena. Věrná socialistka Charlotta Garrigue Masaryková. K 25. výročí jejího skonu, Cíl, Praha 1948.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 443. 
  • POLÁK, Stanislav. Charlotta Garrigue Masaryková, Mladá fronta, Praha 1992, ISBN 80-204-0300-0
  • SKILLING, Harold Gordon. Matka a dcera : Charlotta a Alice Masarykovy. Praha: Gender Studies, 2001. 159 s. ISBN 80-902367-9-0. 
  • SOBOTKA, Richard. Charlotta Garrigue Masaryková – epizoda ze života, 1999, ISBN 80-86179-33-8
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 349. 
  • Charlotta G. Masaryková. Sborník příspěvků z konference ke 150. výročí jejího narození, konané 10. listopadu 2000 [v Praze] (Ed. Marie L. Neudorflová). Praha, Masarykův ústav Akademie věd ČR, 2001. ISBN 80-86495-03-5
  • Alice Garrigue Masaryk: Alice Garrigue Masaryk, 1879-1966: Her Life as Recorded in Her Own Words and by Her Friends, 1980
  • Barbara K. Reinfeld: Charlotte Garrigue Masaryk, 1850-1923, Czechoslovak and Central European Journal, Summer/Winter 1989
  • American National Biography: Masaryk, Charlotte Garrigue, H. Gordon Skilling
  • T. G. Masaryk: Against the Current, 1882-1914, 1994
  • Donald W. McKinney: Brooklyn's First Lady of Czechoslovakia," in When the Pulpit Starts to Creak, 1992
  • Olive Hoogenboom: The First Unitarian Church of Brooklyn: One Hundred Fifty Years, 1987
  • Roman Szporluk: The Political Thought of Thomas G. Masaryk, 1981
  • George J. Kovtun: Masaryk and America: Testimony of a Relationship, 1988
  • George J. Kovtun (ed.): The Spirit of Thomas G. Masaryk (1850-1937): An Anthology, 1990
  • Leila Chadalíková: Charlotte Garrigue Masaryková – nesvéprávná první dáma, 2014

Externí odkazy

Šablona:První dámy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Charlotta_Garrigue_Masaryková&oldid=16695192“