Konformita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Konformismus)
Skočit na: Navigace, Hledání

Konformita nebo konformismus (z lat. con-formis, shodného tvaru, podoby) je přizpůsobení se převažujícím či dominantním názorům, požadavkům, normám skupiny či společnosti, v níž člověk žije, a potlačení projevů vlastních.

Různí autoři se shodují v tom, že určitá míra konformity je jedním z logických důsledků socializace a je podmínkou pro bezkonfliktní fungování společnosti. Nadměrná konformita ovšem vede k potlačení vlastní individuality, k povrchnímu přijímání společenských rolí, případně k nezodpovědnosti. Bývá například spojována s byrokracií.

Opakem konformity je antikonformita, záměrné vystupování proti normám společnosti, které se může jevit jako zásadovost, ale i nepružnost, nepřizpůsobivost, a které může přerůst až v revoltu. Objevuje se nejčastěji u mladých lidí, připisuje se někdy umělcům (bohémům), výjimečným i marginálním osobnostem. Silný antikonformismus může přerůst až v deviantní chování.

Střed mezi konformitou a antikonformitou tvoří nonkonformita. Člověk jedná s ohledem na normy své společnosti, ale podle vlastního rozumu. Vše si řádně rozmyslí, ohlíží se na důsledky svého jednání, bere v potaz několik úhlů pohledu. Opakem konformity je nekonformita, která je chápána jako snaha odlišit se, vyčnívat z davu a nebýt jako ostatní.

Výzkumy sociální konformity[editovat | editovat zdroj]

  • Sherifův experiment (1936) 

Muzafer Sherif zkoumal, kolik lidí by změnilo jejich názory, aby byly v souladu se stanoviskem skupiny. V jeho experimentu, účastníci byli umístěni do temné místnosti a měli za úkol sledovat světelný bod ve vzdálenosti 4,5 m. Účastníci poté odhadovali, o jakou vzdálenost se tečka pohnula. Ve skutečnosti se světelná tečka nepohnula, dojem z pohybu byl způsoben vizuální iluzí známou jako autokinetic effect. Nejdříve se odhady lidí lišily, ale postupně se lidé začali shodovat a přiklánět k většinovým názorům. [1]Podle Sherifa se jednalo o simulaci, jak se ve společnosti vyvíjí sociální normy, které poskytují společné referenční rámce.

V dalším experimentu účastníci plnili úlohu očitého svědka a měli z několika podezřelých lidí určit viníka. Nejdříve jim byli podezřelí ukazováni po jednom a poté všichni dohromady. Pro ztížení dostali účastníci na identifikaci pachatele limit 1 vteřinu. Jedné skupině bylo řečeno, že jejich odpověď je velmi důležitá a bude použita v soudním procesu. Pro ostatní to byl jen výzkum. Větší motivace první skupiny k vyrčení správné odpovědi zapříčinila až 51% konformitu, zatímco v druhé skupině se shodlo pouhých 35% uchazečů.[2]

  • Aschův experiment (1951)

Solomon Asch v roce 1951 zkoumal vliv tlaku skupiny na odpovědi jedince týkajících se délky zobrazovaných čar. 74% účastníků testu podlehlo tlaku skupiny a odpovědělo očividně chybně.

  • Milgramův experiment (1963)

Šokující výsledky přinesl experiment Stanleyho Milgrama, který zkoumal poslušnost lidí vůči autoritě. Odhalil, že velká část lidí zachová poslušnost vůči autoritě, i když je to v konfliktu s jejich svědomím.

Podrobnější informace naleznete v článcích Aschův experiment a Milgramův experiment.

Typy konformity[editovat | editovat zdroj]

  • Vyhovění

Je typem vnějšího přizpůsobení, které je pouze dočasné.
Příklad: Situace na silnici: řidič zpomalí na požadovanou rychlost, třebaže by jel dle svého úsudku a zvyku jinak. Přizpůsobí se proto, že to dělají i ostatní řidiči očekávajíce policejní kontrolu. Po určité době ale opět zrychlí.

  • Akceptace

Je vnitřní přijetí, podle kterého se člověk bude řídit už napořád.
Příklad: Řidič jezdící stále nepřiměřenou rychlostí se na základě podnětu z okolí, vlivu rodiny či dopravní nehody změní a začne jezdit opatrněji. Tato změna je ovšem trvalá a vnitřně přijatá.

  • Identifikace

Člověk se ztotožňuje s nějakým vzorem a jedná podle něho.
Příklad: Chováme se podle nějakého vzoru, člověka, na kterém nám záleží, ke kterému vzhlížíme (celebrity, rodina apod.).

Faktory ovlivňující konformitu[editovat | editovat zdroj]

Pokud je situace složitá a lidé si nejsou jistí svou kompetencí jí řešit, stávají se konformnějšími

  • Velikost skupiny - Čím větší skupina, tím se konformita zvětšuje. Toto pravidlo platí pouze do 5 členů skupiny, pak už se konformita nemění.
  • Složení skupiny - Máme tendenci být konformnější se skupinou v níž jsou lidé, kteří mají vyšší sociální status nebo jsou odborníky v dané oblasti.
  • Jednomyslnost skupinového souhlasu - Pokud se nachází ve skupině jedinec, který se nezkonformuje, zvyšuje tak šanci i pro ostatní, aby ho následovali. Stačí už pouhý jeden člověk.
Příklad: Skupina domluvených lidí byla požádána, aby odpovídala na dané otázky špatně. Zbytek několika testovaných i přes svou znalost správné odpovědi taktéž odpověděl špatně – zkonformoval se. Stačil však jeden člověk, který nesouhlasil a přidali se i další.
  • Skupinová soudržnost - Vyšší konformita vůči skupině, kde panují jasné vztahy.(formální skupina, rodina)
Příklad: Partnerka přivede svého přítele poprvé do rodiny a ten, aby udělal co nejlepší dojem, bude se chovat co nejlépe.
  • Veřejný závazek - Pokud lidé musejí svůj závazek stvrdit před skupinou a veřejně, jsou více konformní (větší jistota splnění), pakliže ale nemusí, nejsou tolik vázáni svým závazkem a mnohdy svůj slib nemusí dodržet.
  • Možnost sankcí za nekonformitu
  • Velikost rozporu uvnitř skupiny
  • Obtížnost úkolu

Důvody konformity[editovat | editovat zdroj]

Hlavním důvodem konformního jednání lidí je, že takové jednání se často vyplácí.

Psychologické vysvětlení vychází z konstrukce těchto psychologických potřeb či motivů:

  • Potřeba být oblíben

Chceme být oblíbenými členy skupiny, někam zapadnout, a proto přizpůsobíme své chování očekávání (tj. normám) členů skupiny.

  • Potřeba mít pravdu

Skupina má na nás informační vliv; pokud si nejsem něčím jisti, podléháme konformitě rychleji. Stejný efekt nastává, když máme názor zásadně odlišný od členů skupiny.

Menšinový vliv[editovat | editovat zdroj]

Přestože konformita obvykle vede jednotlivce k tomu, aby mysleli a konali víc jako skupina, jednotlivci jen příležitostně zvrátí tuto tendenci a snaží se v menšině ovlivnit okolí. Tento jev je známý jako menšinový vliv, speciální případ informačního vlivu. Menšinový vliv je více pravděpodobný v případe, že lidé umí zaujmout jasné a konzistentní stanovisko z jejich úhlu pohledu. Pokud je menšina nekonzistentní a vykazuje známky nejistoty, šance na ovlivnění ostatních je malá. Avšak menšina, která předloží silné a přesvědčivé argumenty nebo fakta zvyšuje pravděpodobnost změny přesvědčení a chování většiny. [3] Členové menšiny, kteří jsou vnímáni jako experti, mají větší šanci na úspěch.

Další forma menšinového vlivu může v některých případech převážit konformismus a vést k nezdravé dynamice skupiny. Průzkum americké University of Washington z roku 2007 zjistil, že jeden narušitel skupinové dynamiky může podstatně zvýšit množství konfliktů a snížit kvalitu týmové spolupráce. Narušitelé často vytvářejí negativní emocionální prostředí, které ruší zdravé fungovaní skupiny. Takovým případům se lze vyhnout pečlivým výběrovým řízením nebo narušitele přidělit na pozice, které vyžadují méně sociální interakce. [4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOGG, M. A.; VAUGHAN, G. M.. Social psychology. 2005. vyd. [s.l.] : Harlow: Pearson/Prentice Hall..  
  2. BARON, R. S.; VANDELLO, J. A., Brunsman, B. Journal of Personality and Social Psychology. [s.l.] : [s.n.], 1996.  
  3. MOSCOVICI,, S. N.. Social psychology: Classic and contemporary integrations.. [s.l.] : Chicago: Rand McNally, 1974.  
  4. FELPS, W; MITCHELL, T R., Byington, E. GroupsResearch in Organizational Behavior. [s.l.] : [s.n.], 2006.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Grafologie a Psychologie: Konformita