Bělolist obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBělolist obecný
alternativní popis obrázku chybí
Bělolist obecný (Filago vulgaris)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď hvězdnicové (Asteroideae)
Rod bělolist (Filago)
Binomické jméno
Filago vulgaris
Lam., 1778
Synonyma
  • Filago germanica
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres bělolistu obecného
Kulovitá hlávka s úbory

Bělolist obecný (Filago vulgaris) je jednoletá rostlina, druh rodu bělolist rostoucí i v České republice. Je to nenápadná, nejvýše 40 cm vysoká bylina kvetoucí v letních měsících malými žlutočervenými květy v drobných úborech. V české přírodě je sice původním druhem, ale je velmi vzácný a ohrožený vymizením.[1][2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste v převážné části Evropy, vyjma Pyrenejského poloostrova, severní části Skandinávie a severního Ruska. Na jihu jeho původní areál sahá do Makaronézie, severních oblastí Afriky, na Arabský poloostrov, na východě do Turecka a na Kavkaz, do Jihozápadní Asie, Střední Asie i na sever indického subkontinentu. Jako nepůvodní druh byl zavlečen do Severní Ameriky, kde roste na západě Kanady a ve Spojených státech amerických.

V ČR se vždy vyskytoval jen vzácně, častěji býval viděn pouze v okolí Prahy a ve vyšších partiích Bílých Karpat. Ke konci 20. století však z české krajiny téměř vymizel a v 90. letech byl znám pouze z okolí Břeclavi. S nástupem 21. století byl jeho výskyt zjištěn dále u Valašských Klobouk a Žďáru nad Orlicí.[1][3][4][5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Terofyt rostoucí obvykle v řídce zapojených porostech vyskytujících se po okrajích cest a polí, na úhorech, v narušených trávnicích, suchých pastvinách i na náspech. Požaduje půdy teplé, propustné, suché, které mohou být písčité až štěrkovité, mají neutrální či slabě kyselou reakcí a jsou na živiny poměrně chudé. Nejčastěji se objevuje v planárním až kolinním stupni, v nadmořské výšce nejvýše 500 m n. m. Je letničkou kvetoucí v červnu až srpnu. Ploidie bělolistu obecného je 2n = 28.[1][2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá rostlinalodyhou vysokou 5 až 40 cm, vyrůstající z tenkého větveného kořene. Přímá lodyha je šedoplstnatě chlupatá a hustě porostlá přisedlými listy bez palistů. Listy jsou oboustranně běloplstnatě chlupaté, úzce kopinaté, pozvolna špičaté, celokrajné a obvykle mají zvlněný okraj, průměrně bývají dlouhé 2 cm a široké 0,2 cm. Rostlina nemá mléčnice a poraněná neroní latex.

Úbory velké jen asi 5 mm jsou podlouhle vejčité a jsou po dvaceti až čtyřiceti uspořádané do hustých kulovitých hlávek na koncích lodyhy nebo větví. Hlávky bývají velké 8 až 12 mm a skládají vrcholičnatá květenství. Zákrov úboru je víceřadý, jeho vnější listeny jsou chlupaté a mají žlutavou špičku, vnitřní jsou lysé a za plodu jsou jen málo hvězdovitě rozestálé. Květy v úboru bývají jen asi 3 mm dlouhé, jejich srostlé trubkovité koruny mají barvu žlutavou nebo načervenalou a kalich je v době plodu přeměněn v chmýr. Ve středu úborů jsou jeden až čtyři květy oboupohlavné, mají delší korunní trubkou a okolo nich je dvacet až třicet květů samičích bez prašníků. Květy jsou opylovány vlastním i cizím pylem roznášeným proudícím vzduchem.

Plod je hnědá, poněkud zploštělá nažka kratší než 1 mm. Je hustě papilnatá a má snadno opadavý chmýr dlouhý asi 3 mm. Nažky z okrajových květů chmýr nemají.[1][2][3][4][6]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Bělolist obecný není zařazen mezi zvláště chráněné rostliny (není chráněn zákonem), ale v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 patří do kategorie druhů kriticky ohrožených (C1t). Toto zařazení je odrazem nízkého počtu lokalit, který může za nepříznivých okolností urychlit jeho úplné vymizení.[3][4][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Filago vulgaris, s. 91-92. 
  2. a b c CIBULKA, Radim. Bělolist obecný [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 23.10.2017 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Bělolist obecný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 23.07.2008 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Bělolist obecný [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 25.05.2014 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (česky) 
  5. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Filago vulgaris [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MOREFIELD, James D. Flora of North America: Filago vulgaris [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.06.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]