Přeskočit na obsah

Alison Van Uytvancková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Alison van Uytvancková)
Alison Van Uytvancková
Van Uytvancková na French Open 2019
Van Uytvancková na French Open 2019
StátBelgieBelgie Belgie
Datum narození26. března 1994 (30 let)
Místo narozeníVilvoorde, Belgie
BydlištěGrimbergen, Belgie
Výška173 cm
Hmotnost63 kg
Profesionál od2010
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek3 440 951 USD
Dvouhra
Poměr zápasů393–271
Tituly5 WTA, 2 WTA 125, 13 ITF
Nejvyšší umístění37. místo (13. srpna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021, 2022)
French Openčtvrtfinále (2015)
Wimbledon4. kolo (2019)
US Open2. kolo (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry3. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů70–75
Tituly2 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění68. místo (20. září 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2016, 2018, 2019, 2020, 2021)
French Open2. kolo (2020)
Wimbledon3. kolo (2015)
US Open3. kolo (2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2021)
Týmové soutěže
Fed Cupsemifinále (2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210920a20. září 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alison van Uytvancková na Brussels Open 2011

Alison Van Uytvancková, nepřechýleně Van Uytvanck, (* 26. března 1994 Vilvoorde) je belgická profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour pět turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. V rámci série WTA 125K přidala dvě singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2018 na 37. místě a ve čtyřhře pak v září 2021 na 68. místě. Trénují ji Michiel Antheunis a Ann DeVriesová, koučové belgického tenisového svazu.[2]

V hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie debutovala na Australian Open 2014, kde ji v úvodním kole vyřadila Francouzka Virginie Razzanová po zvládnutých tiebreacích obou sad.

V belgickém fedcupovém týmu debutovala v roce 2012 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Srbsku, v němž s Wickmayerovou prohrála čtyřhru proti páru Jovanovská a Krunićová. V roce 2011 byla členkou týmu, jenž se probojoval do semifinále Světové skupiny. Do roku 2020 v soutěži nastoupila k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 12–7 ve dvouhře a 3–5 ve čtyřhře.[3]


Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ITF získala čtyři singlové tituly, které vybojovala v portugalském Vale Do Lobo, francouzském Dijonu, skotském Edinburghu a britském Sunderlandu. Jako poražená finalistka skončila v belgickém Tessenderlu, kde nestačila na zástupkyni německého tenisu Annu-Lenu Grönefeldovou.

V rámci okruhu WTA Tour se probojovala do hlavní soutěže Brussels Open, když vyhrála tři kvalifikační kola nad Margalitou Čachnašviliovou, Laurou Siegemundovou a konečně také nad Tchajwankou Sie Šu-wej. V úvodním kole turnaje pak překvapivě zdolala zkušenou Švýcarku Patty Schnyderovou. Ve druhém nestačila na krajanku Yaninu Wickmayerovou, již podlehla ve dvou sadách.[2]

Z pozice kvalifikantky také pronikla do hlavní soutěže travnatého UNICEF Open v 's-Hertogenboschi, kde byla nad její síly v úvodním utkání Alexandra Dulgheruová.

V Glasgowě zaznamenala pátou trofej z události ITF ve dvouhře. Z finále odešla poražena v německém Kaarstu. V únoru debutovala v belgickém fedcupovém týmu debutovala v roce 2012 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Srbsku, když ji nehrající kapitánka Ann Devriesová postavila místo Flipkensové do rozhodující čtyřhry za stavu 2:2 na zápasy. S Wickmayerovou však po třísetovém průběhu podlehly páru Bojana Jovanovská a Aleksandra Krunićová. Belgičanky tak ze soutěže vypadly těsným poměrem 2:3.[4]

Na nejvyšším ženském okruhu obdržela divokou kartu do hlavní soutěže Brussels Open. V prvním klání si poradila s 39. ruskou hráčkou žebříčku Xenijí Pervakovou a poté přešla přes Jihoafričanku Chanelle Scheepersovou, která ve světové klasifikaci figurovala o šest míst níže než předešla soupeřka. Po dvou třísetových duelech se tak probojovala do svého premiérového čtvrtfinále na okruhu WTA Tour, kde ji však deklasovala světová trojka Agnieszka Radwańská, když na ni uhrála jen tři gamy. Na UNICEF Open skončila v prvním kole kvalifikace porážkou od Rusky Niny Bratčikovové. Tento scénář se opakoval i v Bastadu. Do konce sezóny již žádný turnaj WTA Tour neodehrála.

V sezóně neprošla sítem kvalifikace na BNP Paribas Katowice Open, kde ji vyřadila Ukrajinka Valerija Solovjovová. Také na Topshelf Open ji stopku vystavila Lesja Curenková. První kolo bylo konečnou fází na květnovém Brussels Open po prohře od kazašské kvalifikantky Julie Putincevové.

Ve wimbledonské kvalifikaci vypadla ve druhé fázi s Marianou Duque Mariñovou a v úvodním kole turnaje Budapest Grand Prix ji deklasovala Rakušanka Yvonne Meusburgerová. V kvalifikaci US Open prošla přes Stéphanii Foretzovou Gaconovou do třetího kvalifikačního kola, v němž ji stopku vystavila chorvatská tenistka Ajla Tomljanovićová.

Premiérový titul na okruhu WTA Tour přišel v rámci série WTA 125K triumfovala na listopadovém OEC WTA Ladies Open v Tchaj-peji. V prvních třech kolech na její raketě skončily Rusky Olga Pučkovová, Alla Kudrjavcevová a Jekatěrina Byčkovová. V semifinále zdolala Němku z konce elitní stovky Dinah Pfizenmaierovou a ve finále si poradila s krajankou a druhou nasazenou Yaninou Wickmayerovou.

Do sezóny vstoupila úspěšně zvládnutou kvalifikací na australském Moorilla Hobart International, kde v prvním kole hlavní soutěže podlehla 125. hráčce světa Casey Dellacquové. Premiérové utkání v hlavní soutěži grandslamové kategorie odehrála na Australian Open, kde ji v úvodním kole vyřadila Francouzka Virginie Razzanová.

Na zahajovacím ročníku brazilského Rio Open postoupila jako kvalifikantka do druhého kola přes Švédku Johannu Larssonou. V něm skončila na raketě další kvalifikantky a 160. ženy žebříčku Nastassji Burnettové z Itálie. Na navazujícím Brasil Tennis Cupu se probojovala přes Sie Šu-wej a Argentinku Paulu Ormaecheovou do čtvrtfinále, kde ji stopku vystavila druhá nasazená Španělka Garbiñe Muguruzaová

V kvalifikaci Wimbledonu 2017

Premiérový titul na okruhu WTA Tour vybojovala ve dvouhře zářijového Coupe Banque Nationale 2017 v Québecu. V roli sedmé nasazené prošla do finále po výhře nad Němkou Tatjanou Mariovou. V boji o titul pak zdolala maďarskou turnajovou trojku Tímeu Babosovou po třísetovém průběhu. Na každé z předchozích událostí probíhající sezóny přitom nevyhrála více než jeden zápas. Ve finálovém duelu odvrátila deset z jedenácti brejkbolových příležitostí soupeřky. V následném vydání žebříčku postoupila na 68. příčku, což znamenalo posun o 30 míst.[5]

Druhý singlový titul vybojovala na únorovém Hungarian Ladies Open 2018 v Budapešti, kde jako nenasazená hráčka ve čtvrtfinále vyřadila druhou nasazenou Čang Šuaj a ve finále turnajovou jedničku Dominiku Cibulkovou po třísetovém průběhu. Bodový zisk ji po turnaji posunul o třicet míst výše na 50. příčku, devět pozic za kariérním maximem. V předchozí části sezóny 2018 přitom vypadla na třech turnajích v prvním kole a jediných vítězství dosáhla ve dvou kvalifikacích a jednom utkání Fed Cupu.[6]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

V závěru roku 2015 navázala partnerský vztah s krajankou a tenistkou Greet Minnenovou. Pro obě se jednalo o první homosexuální poměr.[7] V březnu 2017 učinila během televizního rozhovoru coming out sdělením, že je lesba.[8] V červenci 2019 se na turnaji série WTA 125KKarlsruhe obě partnerky utkaly v prvním vzájemném zápase. Duel prvního kola vyhrála šedesátá šestá hráčka žebříčku Van Uytvancková, která zdolala sto dvacátou třetí ženu klasifikace Minnenovou ve třech setech.[9] V deblové soutěži se spolu probojovaly do semifinále. Společně vyhrály dva deblové turnaje. V prosinci 2020 oznámily, že se zasnoubily,[10] o necelý rok později na podzim 2021 se však rozešly.

Na jaře 2022 oznámila na sociálních sítích vztah s Emilii Vermeirenovou.[11] V červenci 2023 vstoupily do manželství.[12]

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–1 Č)
International / WTA 250 (5–0 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 5 (5–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 17. září 2017 Québec, Kanada koberec (h) Maďarsko Tímea Babosová 5–7, 6–4, 6–1
Vítězka 2. 25. února 2018 Budapešť, Maďarsko tvrdý (h) Slovensko Dominika Cibulková 6–3, 3–6, 7–5
Vítězka 3. 24. února 2019 Budapešť, Maďarsko (2) tvrdý (h) Česko Markéta Vondroušová 1–6, 7–5, 6–2
Vítězka 4. 28. září 2019 Taškent, Uzbekistán tvrdý Rumunsko Sorana Cîrsteaová 6–2, 4–6, 6–4
Vítězka 5. 2. října 2021 Nur-Sultan, Kazachstán tvrdý (h) Kazachstán Julia Putincevová 1–6, 6–4, 6–3

Čtyřhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 15. února 2015 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Belgie An-Sophie Mestachová Španělsko Anabel Medina Garrigues
Španělsko Arantxa Parra Santonja
4–6, 6–3, [5–10]
Vítězka 1. 20. října 2018 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Belgie Greet Minnenová Bělorusko Věra Lapková
Lucembursko Mandy Minellaová
7–6(7–3), 6–2
Finalistka 2. 21. května 2021 Bělehrad, Srbsko antuka Belgie Greet Minnenová Srbsko Aleksandra Krunićová
Srbsko Nina Stojanovićová
0–6, 2–6
Vítězka 2. 18. září 2021 Lucemburk, Lucembursko (2) tvrdý (h) Belgie Greet Minnenová Nový Zéland Erin Routliffeová
Belgie Kimberley Zimmermannová
6–3, 6–3

Série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (3–1 D; 0–2 Č)

Dvouhra: 4 (3–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 10. listopadu 2013 Tchaj-pej, Tchaj-wan tvrdý Belgie Yanina Wickmayerová 6–4, 6–2
Finalistka 1. srpen 2016 Karlsruhe, Německo antuka Rumunsko Patricia Maria Țigová 6–3, 1–6, 2–6
Vítězka 2. 19. prosince 2022 Limoges, Francie tvrdý (h) Rumunsko Ana Bogdanová 6–2, 7–5
Vítězka 3. 19. června 2022 Gaiba, Itálie tráva Itálie Sara Erraniová 6–4, 6–3

Čtyřhra: 2 (0–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 1. 10. listopadu 2013 Tchaj-pej, Tchaj-wan tvrdý Německo Anna-Lena Friedsamová Francie Caroline Garciaová
Kazachstán Jaroslava Švedovová
3–6, 3–6
Finalistka 2. 15. května 2022 Karlsruhe, Německo antuka   Jana Sizikovová Egypt Majar Šarífová
Maďarsko Panna Udvardyová
7–5, 4–6, [2–10]

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 20 (13–7)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 13. února 2011 Vale do Lobo, Portugalsko tvrdý Bulharsko Elica Kostovová 6–3, 4–6, 6–2
Vítězka 2. 13. března 2011 Dijon, Francie tvrdý Francie Claire Feuersteinová 6–2, 6–3
Finalistka 1. 23. dubna 2011 Tessenderlo, Belgie antuka (h) Anna-Lena Grönefeldová 3–6, 5–7
Vítězka 3. 8. května 2011 Edinburgh, Spojené království antuka Polsko Justyna Jegiolková 6–7 (5–7) , 6–4, 6–2
Vítězka 4. 6. listopadu 2011 Sunderland, Spojené království tvrdý (h) Spojené království Tara Mooreová 6–4, 6–1
Vítězka 5. 15. ledna 2012 Glasgow, Spojené království tvrdý (h) Spojené království Francesca Stephensonová 6–3, 6–1
Finalistka 2. 29. ledna 2012 Kaarst, Německo tvrdý (h)) Německo Dinah Pfizenmaierová 4–6, 4–6
Finalistka 3. 21. října 2012 Glasgow, Spojené království tvrdý (h) Spojené království Samantha Murrayová 3–6, 6–2, 3–6
Vítězka 6. 11. listopadu 2012 Equeurdreville, Francie tvrdý (h) Francie Julie Coinová 6–1, 3–6, 6–3
Vítězka 7. 27. ledna 2013 Andrezieux-Boutheon, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Ana Vrljčová 6–1, 6–4
Finalistka 4. 24. března 2013 Sunderland, Spojené království tvrdý (h) Německo Anna-Lena Friedsamová 2–6, 6–7 (4–7)
Vítězka 8. 28. dubna 2013 Chiasso, Švýcarsko antuka Polsko Katarzyna Kawová 7–6 (7–2) , 6–3
Vítězka 9. 21. září 2013 Shrewsbury, Spojené království tvrdý (h) Rusko Marta Sirotkinová 7–5, 6–1
Finalistka 5. 28. září 2013 Loughborough, Spojené království tvrdý (h) Německo Anna-Lena Friedsamová 3–6, 0–6
Vítězka 10. 17. července 2016 Stockton, Spojené království tvrdý Rusko Anastasija Pivovarovová 6–3, 3–6, 6–2
Vítězka 11. 2. října 2016 Las Vegas, Spojené státy tvrdý USA Sofia Keninová 3–6, 7–6 (7–4) , 6–2
Finalistka 6. 25. června 2017 Ilkley, Spojené království tráva Slovensko Magdaléna Rybáriková 5–7, 6–7(3–7)
Finalistka 7. říjen 2017 Poitiers, Francie tvrdý (h) Rumunsko Mihaela Buzărnescuová 4–6, 2–6
Vítězka 12. červen 2021 Nottingham, Spojené království tráva Austrálie Arina Rodionovová 6–0, 6–4
Vítězka 13. 5. června 2022 Surbiton, Spojené království tráva Austrálie Arina Rodionovová 7–6(7–3), 6–2

Čtyřhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 16. srpna 2010 Westende, Belgie tvrdý Rusko Irina Chromačovová Nizozemsko Quirine Lemoineová
Nizozemsko Demi Schuursová
6-3 4-6 [4-10]
Finalistka 2. 5. března 2012 Dijon, Francie tvrdý (h) Rusko Jana Sizikovová Lotyšsko Diāna Marcinkēvičová
Řecko Despina Papamichailová
5–7, 6–7(7–9)
Vítězka 1. 25. března 2013 Croissy-Beaubourg, Francie tvrdý (h) Německo Anna-Lena Friedsamová Francie Stéphanie Foretzová
Česko Eva Hrdinová
6–3, 6–4
Vítězka 2. 11. července 2016 Stockton, USA tvrdý Česko Kristýna Plíšková USA Robin Andersonová
USA Maegan Manasseová
6–2, 6–3

Postavení na konečném žebříčku WTA

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 829. 297. 220. 129. 80. 42. 123. 75. 50.
Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 988. 319. 508. 365. 107. 290. 186.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alison Van Uytvanck na anglické Wikipedii.

  1. Alison Van Uytvancková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20190928a28. září 2019
  2. a b Alison Van Uytvancková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20190731a31. července 2019
  3. Alison Van Uytvancková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20190731a31. července 2019
  4. fed cup result page [online]. Dostupné online. 
  5. Ondřej Jirásek. Van Uytvancková porazila Babosovou a slaví v Québeku premiérový titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-09-17 [cit. 2017-09-18]. Dostupné online. 
  6. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Druhé finále, druhý titul. Van Uytvancková slaví v Budapešti po skalpu Cibulkové [online]. TenisPortal.cz, 2018-02-25 [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 
  7. ECCLESHARE, Charlie. Belgian tennis couple blazing a trail for LGBT community: 'We want to inspire people struggling with coming out'. The Telegraph [online]. 2019-05-01 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Samantha Manzella. Tennis Player Alison Van Uytvanck Comes Out: “Being Gay Is Not A Disease” [online]. New Now Next, 2017-03-07 [cit. 2018-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. AFP. Alison Van Uytvanck and Greet Minnen share special moment after WTA showdown. FOX Sports [online]. 2019-07-30 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Greet Minnen and Alison Van Uytvanck got engaged! - Women's Tennis Blog. womenstennisblog.com [online]. 2020-12-24 [cit. 2024-05-18]. Dostupné online. 
  11. Alison Van Uytvanck reveals new girlfriend, Emilie Vermeiren - Women's Tennis Blog. womenstennisblog.com [online]. 2022-05-29 [cit. 2024-05-18]. Dostupné online. 
  12. Alison Van Uytvanck marries partner Emilie Vermeiren. Tennis.com [online]. [cit. 2024-05-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]