Přeskočit na obsah

Alexandr Sergejevič Gribojedov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z A. S. Gribojedov)
Alexandr Sergejevič Gribojedov
Narození4.jul. / 15. ledna 1795greg.
Moskva
Úmrtí30. lednajul. / 11. února 1829greg. (ve věku 34 let)
Teherán
Příčina úmrtízabit při útoku davu na budovu velvyslanectví
Místo pohřbeníTbilisi, panteon Mtazminda
Povolánídramatik, básník, diplomat, klavírista, hudební skladatel, spisovatel a duelant
Alma materLomonosovova univerzita
Žánrpoezie a komedie
Významná dílaHoře z rozumu
OceněníŘád sv. Anny 2. třídy
Řád slunce a lva 1. třídy
Řád slunce a lva 2. třídy
Manžel(ka)Nina Alexandrovna Čavčavadzeová (1828–1829)
RodičeSergej Ivanovič Gribojedov a Anastasija Fjodorovna Gribojedovová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Sergejevič Gribojedov, rusky Александр Сергеевич Грибоедов (15. ledna 1795 Moskva – 11. února 1829 Teherán, Persie) byl ruský diplomat, překladatel a dramatik období romantismu. Jeho jediným významným samostatným dílem je veršovaná komedie Hoře z rozumu (1824, Горе от ума), vyznačující se krutou, smutnou a hořkou satirou na mravně devastovanou a podlézavou společnost bez pevného vnitřního přesvědčení a postoje, která dodnes patří k nejvýznamnějším hrám světového, evropského a ruského dramatu 19. století.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Alexandr Sergejevič Gribojedov se narodil roku 1795 v Moskvě v bohaté a urozené šlechtické rodině. Již od dětství se projevoval jako geniální dítě a získal znamenité vzdělání, které plně rozvinulo jeho rozumové vlohy. Po studiu v elitní šlechtické škole při Moskevské univerzitě v letech 1802–1805 vystudoval v následujících šesti letech tři fakulty (právnickou, filozofickou a přírodovědnou). Roku 1812 pak nastoupil jako dobrovolník k husarskému pluku, ale válečných operací proti napoleonské armádě se přímo nezúčastnil. Z této doby pochází také jeho první dramatický pokus, komedie o jednom dějství Mladí manželé (1815, Молодые супруги), která vznikla jako velmi volný překlad veselohry Rodinné tajemství (1809, Le secret du ménage) francouzského spisovatele Creuzé de Lessera (1771–1839). [1]

Roku 1816 ukončil Gribojedov své působení v armádě, usadil se v Petrohradě a začal pracovat na ministerstvu zahraničních věcí jako překladatel.[1] Ovládal několik evropských a orientálních jazyků (mimo jiné např. francouzštinu, angličtinu, němčinu, italštinu, řečtinu, latinu, perštinu a turečtinu), studoval přírodní vědy a matematiku, byl i nadaným hudebníkem (hrál na flétnu, klavír a varhany). Byl výborný klavírista a složil i několik drobných klavírních skladeb. Záhy se seznámil s tehdejší pokrokovou mládeží (Puškin, Odojevskij, Čaadajev, Rylejev a další), jejichž diskuzí a besed se aktivně účastnil. Nejvíce se však i nadále zajímal o divadlo. S Pavlem Alexandrovičem Kateninem (1792–1853) napsal komedii Student (1817, Студент), kritizující sentimentálnost a přemrštěný romantismus, s Alexandrem Alexandrovičem Šachovským (1777–1846) a Nikolajem Ivanovičem Chmelnickým (1789–1845) komedii Naše rodinka (1817, Своя семья) a s Andrejem Andrejevičem Žandrem (1789–1873) volně přeložili pod názvem Předstíraná nevěra (1818, Притворная неверность) komedii francouzského dramatika Nicolase Thomase Bartha (1737–1785) Falešné nevěrnice (1768, Les fausses infidélités).

Po roce služby na ministerstvu byl Gribojedov pro účast v souboji, který vznikl na základě zákulisních intrik, poslán do Persie jako tajemník tamějšího vyslance, kam dorazil v únoru roku 1819. Usadil se v Tabrízu, studoval perštinu a arabštinu a přispěl k osvobození ruských zajatců z poslední rusko-perské války. [1] Události z působení a cest po Persii zaznamenával do svého deníku. Zároveň začal pracovat na své divadelní hře Hoře z rozumu. Odloučení od přátel v Rusku však velmi těžce nesl.

Roku 1822 se Gribojedovi podařilo přesídlit do Tiflisu (dnes Tbilisi) ke generálu Jermolovovi jako jeho tajemník pro věci východní, kde získal roku 1823 delší dovolenou a vrátil se do Moskvy. Zde pod vlivem nových dojmů ze života vyšší ruské aristokratické společnosti pokračoval v literární práci. Nejprve napsal s Petrem Andrejevičen Vjazemským (1792–1878) veselohru Kdo je bratr a kdo sestra (1823, Кто брат, кто сестра) a v létě roku 1824 dokončil své mistrovské dílo, satirickou komedii Hoře z rozumu. [1] Hra se stala brzy známou, v opisech se šířila po celém Rusku a především u mladší generace vyvolala neobyčejný dojem. Představitelé vyšší společnosti se však cítili dotčeni nelítostnou satirou a úspěšně bránili připuštění hry na jeviště (došlo k tomu až roku 1831, dva roky po autorově smrti).

Nina Čavčavadze, Gribojedova manželka

Z Moskvy odcestoval Gribojedov do Petrohradu, kde pobýval téměř jeden rok. Poté navštívil Kyjev a Krym, roku 1825 se vrátil do Gruzie a své dojmy pěkně vylíčil v cestovních zápiscích. Když však v prosinci roku 1825 proběhlo neúspěšné děkabristické povstání, padlo při vyšetřování i Gribojedovo jméno. Gribojedov byl na Kavkaze zatčen a eskortován do Petrohradu. Po delší vyšetřovací vazbě byl však pro nedostatek důkazů propuštěn roku 1826 na svobodu. Vrátil se na Kavkaz a během rusko-perské války v letech 1826–1828 vykonal jako znalec Orientu platné služby při vyjednávání o mír. Byl poslán s návrhem výhodné mírové smlouvy k carovi, který jej za jeho služby jmenoval zplnomocněným velvyslancem na perském dvoře. Před svým odjezdem četl Gribojedov v Petrohradě svým přátelům úryvky z tragédie Gruzínská noc (Грузинская ночь), z níž se ale zachovaly jen dvě scény.

Při cestě do Persie se Gribojedov v Tiflisu v srpnu roku 1828 oženil s kněžnou Ninou Čavčavadze (1812–1857), dcerou známého gruzínského básníka Alexandra Gersevanoviče Čavčavadzeho. [1]

náhrobek A.S.Gribojedova (vpravo) a manželky Niny v Tbilisi (Mtacminda)

V Teheránu se měl Gribojedov starat o naplnění podmínek Turkmenčajské mírové dohody, speciální pokyny dostal především k návratu ruských, arménských a gruzínských zajatců. Ujal se mimo jiné také osvobozování zajatých křesťanských žen, které byly přinuceny konvertovat a posléze se dostaly do perských rodin. Některé ženy nebyly ani trochu nadšené ze své záchrany a ruské zasahování do privátních záležitostí perských domácností vyvolalo mezi obyvatelstvem nelibost. Dne 30. ledna 1829 se kolem ruské ambasády shromáždily davy nespokojenců. Demonstrující vtrhli do ambasády a zabili zde arménského eunucha Mirzu Jákúba, sloužícího dříve šáhovi jako pokladní harému, který chtěl odejít žít do Ruska. Odvlečeny byly také dvě arménské manželky z harému vysokého perského úředníka a několik protestujících bylo přitom zastřeleno kozáckou stráží, která se snažila bránit budovu. Těla zabitých byla odnesena do mešit, ale dav se vrátil, znovu vtrhl do budovy a zmasakroval všechny Rusy až na tajemníka Malceva, který se ukryl v sousedství a pak v převleku za Peršana utekl.[2] Sám Alexandr Gribojedov byl zfanatizovaným davem, který v něm viděl nenáviděný symbol ruské moci, také zavražděn.[3] Jako odškodnění za tuto tragickou událost poslal perský šáh caru Mikulášovi I. darem vzácný diamant Šáh o hmotnosti 88, 7 karátů, který je nyní součástí ruského pokladu uloženého v Kremlu.[4][5]

Zohavené Gribojedovovo tělo bylo v červnu 1829 převezeno do Tiflisu a pochováno v jeskyni pod kostelem sv. Davida na svahu hory Mtacminda. V roce 1929, ke stému výročí jeho smrti, bylo na tomto místě oficiálně otevřeno čestné pohřebiště významných osobností Gruzie.

Gribojedov patří ke spisovatelům, jejichž všechna tvůrčí síla se projevila v jediném význačném uměleckém díle. Jeho básně i ostatní divadelní hry upadly v zapomenutí, ale jeho Hoře z rozumu je dodnes na repertoáru ruských i zahraničních divadelních scén.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Грибоедов, Александр Сергеевич na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e CODR, Milan; NYKLOVÁ, Milena. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Alexandr Sergejevič Gribojedov, s. 12–15. 
  2. ↑ VOTÁPEK, Vladimír. Kavkazská tragédie: Ruské dobývání Kavkazu v letech 1783–1864. 1. vyd. 1: Epocha, 2019. 264 s. (Polozapomenuté války; sv. 43). Kapitola Gribojedovova epizoda, s. 130. 
  3. ↑ AXWORTHY, Michael. Dějiny Íránu. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 320 s. ISBN 978-80-7422-352-5. S. 140. 
  4. ↑ Posloužil diamant Šáh jako odškodnění za vraždu? – Epochaplus.cz [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ NASREGION.CZ. Život ruského dramatika měl cenu exkluzivního diamantu. Posmrtně. Náš REGION [online]. 2020-02-11 [cit. 2021-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-16. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bohumil Mathesius: Shakespeare ruské komedie, doslov k vydání Svoboda, Praha 1947;
  • Ladislav Zadražil: Běda rozumu aneb soudnosti navzdory, úvod k vydání Odeon, Praha 1979;
  • šifra vs (Vsevolod Sato): heslo Gribojedov, in: Slovník spisovatelů, Sovětský svaz, svazek I (A-K), Odeon, Praha 1978, str. 428;

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexandr_Sergejevič_Gribojedov&oldid=22998280“