Lomnice (okres Sokolov)
| Lomnice | |
|---|---|
 kostel sv. Jiljí | |
_CoA.png) _flag.png) | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Sokolov |
| Obec s rozšířenou působností | Sokolov (správní obvod) |
| Okres | Sokolov |
| Kraj | Karlovarský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°12′43″ s. š., 12°37′58″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 356 (2024)[1] |
| Rozloha | 13,85 km² |
| Nadmořská výška | 443 m n. m. |
| PSČ | 356 01 |
| Počet domů | 358 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Kraslická 44 356 01 Lomnice ou-lomnice@mbox.vol.cz |
| Starosta | Miloslav Matoušek |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Lomnice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 560545 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Lomnice (německy Lanz) se nachází v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Součástí obce je místní část Týn, která byla až do roku 1949 samostatnou obcí.[3] Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.
Název
Jazykový původ názvu Lomnice dokládá, že místní osídlení založilo již slovanské obyvatelstvo v průběhu raného středověku. To dokladují i roztroušené archeologické nálezy. Po německém osídlení se původní název postupně zkomolil do konečné podoby Lanz, který se stal v polovině 19. století úředním názvem obce. Stále se však používal i český název Lomnice. Po připojení Sudet k nacistickému Německu byl pro obec stanoven jen německý úřední název Lanz, který v roce 1945 vystřídal pouze název český.[4]
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1339.[5] Řídce osídlená oblast horního Poohří patřila k českému přemyslovskému státu a byla spravovaná z hradiště Sedlec. Na ni navázala kolonizace pohraničí českého státu z německé strany, na němž se velkou měrou podíleli chebští ministeriálové, zejména Nothaftové. V okruhu jejich zájmu se nalézala i místa již dříve osídlená, k nimž patřily také Lomnice a Týn. Nové německé obyvatelstvo brzy převládlo a změnilo etnický charakter na německý. Ačkoliv Nothaftové sami pronikli na území přemyslovských Čech, neunesli českou vládu nad Chebskem, o které se definitivně rozhodlo roku 1322, a své majetky v Čechách prodali. Sokolovské statky získal Mikuláš Winkler a nabytý majetek postoupil králi Janu Lucemburskému, který mu jej dal v léno. Vypovídá o tom listina vydaná 3. června 1339, v níž je poprvé písemně uvedena Lomnice.[6]
V 70. letech 14. století se na území dnešní Lomnice usadili rytíři z Týna. Rod přijal jméno podle místa, kde si vybudoval své sídlo, tedy Týn. Od počátku 15. století se řadil k významným rodům Loketska. Nejznámější z nich byl Kryštof z Týna, žijící v letech 1453 až 1518. Dodnes se po rytířích z Týna se dochovaly pozůstatky zaniklého tvrziště se zbytky valů na vyvýšeném místě v Týnu a renesanční náhrobky vsazené do západní a jižní stěny kostela svatého Jiljí.[7] Podle Schallera měl rod rytířů z Týna vymřít roku 1660 Jindřichem z Týna, podle Sommera Janem Jindřichem z Týna v roce 1658.[8]
V roce 1434 získal obec Lomnici od císaře Zikmunda Lucemburského do zástavy spolu s celým loketským panstvím Kašpar Šlik. S působením rodu Šliků je spojen i zdejší počátek luteránství, když v roce 1566 byl do lomnického kostela povolán luteránský kněz. Obec Lomnici připojili Šlikové k sokolovskému panství roku 1601. Po Bílé hoře byl zkonfiskován majetek Šliků, k němuž náležela i Lomnice. Sokolovské panství koupili Nosticové a byli jeho držiteli až do zániku vrchnostenské správy. Po roce 1850 byla zřízena integrovaná politická obec Svatava, k níž náležela i Lomnice a Týn.[9] Vymezení velkých integrovaných obcí se později ukázalo jako nevyhovující a Lomnice se stala roku 1876 samostatnou obcí. O rok později se i Týn stal samostatnou obcí.[10]
Těžba uhlí
Na přelomu 19. a 20. století se začíná v okolí rozvíjet těžba a zpracování hnědého uhlí. V bezprostředním okolí Lomnice existovaly dva větší těžební podniky. Na jihozápadní straně to byl hlubinný a povrchový důl Peterwerk a na jihovýchodní straně důl Kästner, který byl v letech 1921 až 1923 přebudován na hlubinný důl Jiří. Ten zaměstnával v roce 1920 až 1 400 zaměstnanců. Hlubinný důl Jiří byl uzavřen v roce 1967. Z důvodu dolové činnosti došlo několikrát k přeložce Lomnického potoka.[11]
Od 70. let 20. století se k Lomnici a Týnu začaly přibližovat povrchové lomy a výsypky. Značnou část lomnického katastru pohltila Velká podkrušnohorská výsypka, která si mimo jiné vyžádala přeložku původní silnice z Lomnice do Boučí.[12] Do katastru obce již zasahuje povrchový lom Jiří, který u Lomnice postupně přetěžil i bývalý povrchový lom Lomnice.[13]
Přírodní poměry
Obec se nachází ve dvou geomorfologických celcích. Severní část obce, zejména celá místní část Týn, se rozkládá v Krušných horách, jižní část v Sokolovské pánvi.[14] Území obce se nachází v oblasti silně poznamenané hlubinnou i povrchovou těžbou hnědého uhlí. Okolní krajina se vzpamatovává díky rekultivacím a sukcesi. Obcí protéká menší vodní tok Lomnický potok. Na sever od obce se zvedá mohutná Velká podkrušnohorská výsypka.
Obyvatelstvo
Ještě v době první světové války byla obec obydlena čistě německým obyvatelstvem, teprve po vzniku Československé republiky začali do Lomnice přicházet Češi, kteří nacházeli zaměstnání ve státní službě a na dolech. Češi však nedosáhli významnějšího podílu na celkovém počtu obyvatel Lomnice. V roce 1921 zde žilo 22 Čechů, v roce 1930 to bylo 28 Čechů.[15]
Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. Do odsunu nešli odborníci, nepostradatelní pro chod dolů a proto zde zůstalo poměrně silné zastoupení obyvatel německé národnosti. Dokladem toho je např. národnostní složení v základní škole ve školním roce 1961/62. Z celkového počtu 388 žáků bylo 133 žáků německé národnosti.[16]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 616 | 745 | 951 | 1 265 | 1 582 | 1 787 | 2 099 | 1 381 | 1 468 | 851 | 699 | 505 | 707 | 740 |
| Počet domů | 92 | 116 | 132 | 138 | 161 | 174 | 237 | 268 | 312 | 193 | 161 | 138 | 184 | 203 |
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 007 | 1 160 | 1 351 | 1 700 | 2 079 | 2 334 | 2 668 | 1 776 | 1 838 | 1 392 | 1 110 | 947 | 1 093 | 1 152 |
| Počet domů | 158 | 189 | 210 | 213 | 239 | 255 | 339 | 328 | 312 | 338 | 245 | 243 | 271 | 301 |
Pamětihodnosti
- Kostel svatého Jiljí
- Venkovský dům čp. 52
Části obce
- Lomnice
- Týn
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ VLASÁK, Vladimír; VLASÁKOVÁ, Eva. Obec Lomnice. 1. vyd. Královské Poříčí: Mikroregion Sokolov – východ, 2007. 88 s. ISBN 978-80-254-8147-9. S. 7. Dále jen Vlasák.
- ↑ Vlasák, s. 7.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362.
- ↑ Vlasák, s. 12–13.
- ↑ Vlasák, s. 14–15.
- ↑ PROKOP, Vladimír st. I tudy kráčely dějiny. Z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. 1. vyd. Sokolov: Sokolovská uhelná a.s., 2001. 235 s. ISBN 80-238-7153-6. Kapitola Lomnice a její okolí, s. 154. Dále jen Prokop.
- ↑ Vlasák, s. 20.
- ↑ Vlasák, s. 29.
- ↑ Vlasák, s. 33.
- ↑ Prokop, s. 160.
- ↑ Plán otvírky, přípravy a dobývání lom Jiří 2030 [online]. Sokolovská uhelná, červenec 2018 [cit. 2021-11-30]. Dostupné online.
- ↑ CENIA. Geomorfologická mapa území [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-11-30]. Dostupné online.
- ↑ Vlasák, s. 38.
- ↑ Prokop, s. 159.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 7.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lomnice na Wikimedia Commons - Lomnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
