Karel Alexandr Lotrinský
Karel Alexandr Lotrinský (12. prosinec 1712, Lunéville – 4. červenec 1780, Tervuren) byl lotrinský princ, mladší bratr císaře Svaté říše římské Františka I. Štěpána a švagr královny Marie Terezie. Od mládí sloužil v rakouské armádě a již v roce 1740 dosáhl hodnosti polního maršála. Za války o rakouské dědictví a sedmileté války byl vrchním velitelem rakouské armády, kvůli neúspěchům byl v roce 1758 odvolán. Souběžně byl od roku 1744 místodržitelem v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie). Od roku 1761 byl zároveň velmistrem Řádu německých rytířů.[3] Proslul mimo jiné jako mecenáš umění a vědy, zemřel v Bruselu jako poslední mužský potomek lotrinské dynastie.
Původ a mládí
Pocházel ze starého lotrinského rodu, narodil se z manželství lotrinského vévody Leopolda Josefa s francouzskou princeznou Alžbětou Orleánskou jako pátý syn, dva starší bratři zemřeli před jeho narozením.[4] Dalšími sourozenci byli Leopold (1707–1723) a František Štěpán (1708–1765), který se po otcově smrti v roce 1729 stal jako František III. lotrinským vévodou. Starší sestra Alžběta Tereza Lotrinská (1711–1741) se provdala za sardinského krále Karla Emanuela III. a mladší Anna Charlotta Lotrinská (1714–1773) se stala jeptiškou, byla abatyší několika klášterů, ale pobývala převážně ve Vídni. Spolu se sourozenci vyrůstal u vévodského dvora v Lunéville, jako desetiletý se v roce 1722 zúčastnil v Remeši korunovace Ludvíka XV. Francie v té době zvažovala možnost sňatku Ludvíka XV. s některou z lotrinských princezen, které byly ale nakonec kvůli příliš nízkému věku odmítnuty. Rodina lotrinského vévody se následně upnula k ambicióznímu plánu příbuzenského spojení s Habsburky, díky tomu se také lotrinští princové v roce 1723 zúčastnili v Praze korunovace Karla VI. českým králem.[5] Karel Alexandr mezitím absolvoval vzdělání v různých oborech a byl připravován na vojenskou dráhu. V sedmnácti letech se stal rytířem Řádu zlatého rouna[pozn. 1][6] Po sňatku svého staršího bratra Františka Štěpána s Marií Terezií (1736) přesídlil do Vídně a vstoupil do rakouské armády.
Vojenská a politická kariéra
Jako voják se zúčastnil tažení proti Turkům a již v roce 1737 byl povýšen do hodnosti generálního polního vachtmistra, respektive generálmajora. Na počátku vlády Marie Terezie byl jmenován polním maršálem (1740) a zúčastnil se války o rakouské dědictví. V roce 1742 převzal vrchní velení v Čechách[7], ale téhož roku byl poražen Fridrichem II. v bitvě u Chotusic. Úspěšnější byl v letech 1742–1743 proti bavorské a francouzské armádě[8], pronikl do Bavorska a v roce 1744 obsadil Alsasko. K plánované velké bitvě s Francouzi nedošlo, protože byl povolán zpět do Čech, znovu ohrožovaných pruskou armádou. V roce 1745 byl dvakrát poražen Fridrichem II. v bitvách u Hohenfriedbergu a Žďáru, téhož roku kvůli pozdnímu příchodu nemohl zasáhnout do další prohrané bitvy u Kesselsdorfu. Mezitím byl v roce 1744 jmenován místodržitelem v Rakouském Nizozemí a přestěhoval se do Bruselu.[9] Rakouské Nizozemí však během roku 1745 obsadil Mořic Saský, který Karla Alexandra v roce 1746 porazil v bitvě u Rocoux. Karel Alexandr poté pobýval ve Vídni a podílel se na reformách rakouské armády, do Bruselu se vrátil až v roce 1749. Od roku 1746 byl generálem-polním maršálem (General-Feldmarschall) Svaté říše římské.[10]
Za sedmileté války byl znovu jmenován vrchním velitelem rakouské armády. Na jaře 1757 byl poražen Fridrichem II. v bitvě u Štěrbohol, reputaci rakouské armády o měsíc později napravilo Daunovo vítězství u Kolína. Spolu s Daunem se Karel Alexandr stal jedním z prvních nositelů velkokříže nově založeného Řádu Marie Terezie (1758)[pozn. 2]. V závěru roku 1757 pronásledoval pruskou armádu do Lužice a Slezska, zvítězil u Vratislavi, ale 5. prosince 1757 byl znovu poražen ve velké bitvě u Leuthenu. Se značnými ztrátami se stáhl do Čech a krátce nato padla do zajetí i celá posádka ve Vratislavi. V podstatě od počátku války poukazovali generálové, ministři i zahraniční diplomaté na nepříliš vysoké kvality Karla Alexandra jako vojevůdce. Dlouhou dobu měl však důvěru své švagrové Marie Terezie a o jeho odvolání bylo rozhodnuto po bitvě u Leuthenu[pozn. 3][11].
Po rezignaci na post vrchního velitele rakouské armády odešel znovu do Bruselu, kde se až do smrti věnoval správě Rakouského Nizozemí. Od roku 1761 byl též velmistrem Řádu německých rytířů[12] a také řádovým záležitostem věnoval značnou pozornost, řídil je ale převážně z Bruselu. Jako místodržitel v Belgii byl ve své samostatnosti limitován požadavky vídeňského dvora, proslul ale jako mecenáš umění a inicioval stavební rozmach v Bruselu. Jestliže se věnoval spíše soukromým zájmům a podpoře kultury a věd, politické záležitosti zajišťovali dlouholetí rakouští zplnomocnění ministři v Bruselu (Jan Karel Cobenzl, 1753–1770; Jiří Adam Starhemberg, 1770–1780), kteří byli v podstatě zástupci místodržitele. Na postu velmistra Německého řádu nechal přestavět zámek Heuchlingen v Bádensku-Württembersku. Řád německých rytířů vlastnil mimo jiné rozsáhlý majetek na severní Moravě, kde Karel Alexandr nechal po sedmileté válce přestavět zámek v Bruntálu. Přestavbu z let 1766–1769 připomíná jeho erb nad hlavním vchodem do zámku[13]. Jako nástupce v hodnosti velmistra byl předurčen jeho synovec arcivévoda Maxmilián, který byl již v roce 1769 zvolen koadjutorem. Maxmilián byl také univerzálním dědicem strýcova majetku, který mu odkázal 580 000 zlatých. Princ Karel Alexandr Lotrinský zemřel na zámku Tervuren a pohřben je v Bruselu. Belgické hlavní město zdobí na památku jeho dlouholetého působení v úřadu místodržítele dvě sochy.
V lednu 1744 se ve Vídni oženil se sestrou své švagrové Marie Terezie, arcivévodkyní Marií Annou. Téhož roku novomanželé přesídlili do Bruselu, kde byl Karel Alexandr jmenován místodržitelem. Marie Anna zemřela v prosinci 1744 na následky komplikovaného porodu mrtvě narozené dcery. Později měl Karel Alexandr z několika nemanželských vztahů čtyři děti.
Vývod z předků
Odkazy
Poznámky
- ↑ Během svého života přišel Karel Alexandr do kontaktu s řadou představitelů české a moravské šlechty. V roce 1734 v Lunéville celý měsíc hostil svého vrstevníka a pozdějšího významného státníka Václava Antonína Kounice, který tu pobýval během své kavalírské cesty. Později již jako místodržitel v Bruselu přivítal v roce 1744 hraběte Prokopa Vojtěcha Černína, jehož naopak poctil návštěvou v roce 1746 v Jindřichově Hradci
- ↑ S ohledem na postavení Karla Alexandra v císařské rodině byl jeho velkokříž Řádu Marie Terezie zhotoven jako cenný klenot osázený diamanty. Když se v roce 1761 stal velmistrem Řádu německých rytířů, musel podle řádových stanov rezignovat na světská ocenění. Proto svůj velkokříž odevzdal řádové kapitule a hodnotný exemplář byl později udělen maršálu Laudonovi.
- ↑ Princ Karel Alexandr se přes prokazatelné neúspěchy v Čechách a ve Slezsku a také konflikty s podřízenými generály odmítal vzdát vrchního velení. Zapůsobila až intervence staršího bratra, císaře Františka Štěpána, který mu v korespondenci dal důrazně najevo, že jeho odchod z čela armády je nevyhnutelný. Karel Alexandr v bratrových dopisech obdržel dvě nabídky. Buď se měl stát konzultantem Dvorské válečné rady ve Vídni nebo se vrátit do své guvernérské funkce v Belgii. Zvolil druhou možnost a odjel do Bruselu.
Reference
- ↑ a b c d e f Dostupné online. [cit. 2016-01-22].
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Ottův slovník naučný, 13. díl; Praha, 1898 (reprint 1998), s. 1043 (heslo Karel Alexander Lotrinský) ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Rodokmen lotrinských vévodů dostupné online
- ↑ VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Praha, 2009; s. 309 ISBN 978-80-7432-002-6
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750), Pelhřimov, 2013; s. 170, 175 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ NOVOTNÝ, Miroslav. Války o rakouské dědictví [online]. [cit. 2021-01-27]. Encyklopedie Českých Budějovic. Dostupné online.
- ↑ HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimího krále; Praha, 1997; s. 133–138 ISBN 80-85770-50-4
- ↑ Seznam představitelů státní správy Belgie na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Služební postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 59 dostupné online
- ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 168–170 ISBN 80-7277-010-1
- ↑ Seznam velmistrů Řádu německých rytířů na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 41–42
Literatura
- KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách (1709–1748). Bitvy a osudy válečníků VII.; Třebíč, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6
- MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; 118 s.
- STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě, Libri, Praha, 2000; 407 s. ISBN 80-7277-010-1
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2
Externí odkazy
- Karel Alexandr Lotrinský in: Encyclopedia Britannica
- Karel Alexandr Lotrinský in: Allgemeine Deutsche Biographie
- Karel Alexandr Lotrinský in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
- Karel Alexandr Lotrinský in: Deutsche Biographie
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Alexandr Lotrinský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Bedřich August Harrach |
|
Nizozemský místodržitel 1744 – 1780 |
|
Nástupce: Albert Těšínský Marie Habsbursko-Lotrinská |
| Předchůdce: Klement August I. Bavorský |
|
Velmistr Řádu německých rytířů 1761–1780 |
|
Nástupce: Maxmilián František Habsbursko-Lotrinský |
- Lotrinsko-vaudémontská dynastie
- Narození 1712
- Úmrtí 1780
- Nizozemští místodržitelé
- Velmistři řádu německých rytířů
- Rakouští maršálové
- Politici habsburské monarchie
- Rakouští válečníci
- Osobnosti sedmileté války
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Mecenáši
- Pohřbení v katedrále v Bruselu
- Narození 12. prosince
- Úmrtí 4. července