Tereza Stolzová
| Tereza Stolzová | |
|---|---|
 Tereza Stolzová | |
| Základní informace | |
| Jinak zvaná | Teresa Stolz |
| Narození | 2. června 1834 Kostelec nad Labem |
| Úmrtí | 22. srpna 1902 (ve věku 68 let) Milán |
| Místo pohřbení | Monumentální hřbitov v Miláně |
| Žánry | opera, píseň |
| Povolání | operní pěvkyně |
| Nástroje | hlas |
| Hlasový obor | soprán |
| Aktivní roky | 1855–1879 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tereza Stolzová (též Teresa Stolz, 2. června 1834, Kostelec nad Labem[1], Rakouské císařství – 22. srpna 1902, Milán, Italské království) byla česká operní pěvkyně, blízká přítelkyně Giuseppe Verdiho a legendární představitelka Aidy.
Život
Mládí
Narodila se v Kostelci nad Labem v rodině řezníka Jana Stolze a jeho ženy Anny, rozené Kohoutové, jako deváté z deseti dětí.[2] Prvního hudebního vzdělání se jí dostalo spolu s dalšími sourozenci od učitele a muzikanta Josefa Nerudy (1804–1873). Její sestry – dvojčata Františka a Ludmila – vystudovaly v roce 1843 zpěv na pražské konzervatoři a poté odešly do Terstu, kde se staly členkami terstského Teatro Grande (a také skandálními partnerkami dirigenta Luigi Ricciho[p 1]). V roce 1849 nastoupila Tereza na pražskou konzervatoř. Zde studovala hru na klavír a zpěv. Jejím učitelem zpěvu byl Giovanni Battista Gordigiani. Ten Terezu nepovažoval za talentovanou a navíc jí studium ztěžovala častá onemocnění. Proto byla 18. listopadu 1851 z konzervatoře propuštěna. Další tři roky strávila v matčině domě v Kostelci a asi v roce 1854 se do Prahy vrátila. Tentokrát studovala na soukromé škole Vojtěcha Čabouna, a to nejen zpěv, ale i herectví. Její první veřejné vystoupení proběhlo 21. listopadu 1855 na Žofíně, kde vystoupila s árií z Wagnerovy opery Rienzi. Toto vystoupení ale sklidilo odmítavou kritiku, takže Tereza odřekla další vystoupení ve Stavovském divadle a vrátila se opět k matce. Koncem téhož roku pak odjela do Terstu, kde se mezitím stal její bratr Václav provozovatelem divadla Teatro Grande (dnes Teatro Lirico Giuseppe Verdi).[2]
Příprava
Nejprve se podařilo lékařům vyřešit její zdravotní problémy s hlasivkami. Poté začala studovat zpěv u dirigenta a skladatele Angela Marianiho (1821–1873), který byl jejím hlasem tak nadšen, že se vzdal honoráře za výuku. Na italské veřejnosti debutovala 26. července 1856 v Teatro Grande v Terstu áriemi z Händelova oratoria Juda Makabejský a z Verdiho opery Trubadúr. Vystoupení mělo veliký úspěch a Tereza Stolzová odjela do Milána, kde bydlela u sestry Ludmily a s pomocí švagra Luigiho Ricci se dostala k věhlasnému učiteli Francesco Lampertimu. Studovala u něho od podzimu 1856 do jara 1857.
Na radu bratra Václava hledala vhodnou scénu pro získání zkušeností. Po ukončení Krymské války se formoval soubor italské opery pro divadlo v gruzínském Tiflisu (dnes Tbilisi). Zde poprvé vystoupila 17. září 1857 jako Elvíra ve Verdiho opeře Ernani. Po obrovském úspěchu jí byla nabídnuta smlouva na tři sezóny, což bylo zcela neobvyklé. V letních měsících (opera hrála pouze od podzimu do jara) se pak vypravila do Oděsy, kde byl její bratr Antonín, hobojista a klavírista, v té době učitelem hudby. Spolu pak cestovali do Moskvy a Petrohradu, kde měli několik vystoupení.
V sezóně 1860–1861 byla angažována v Cařihradu, pak se ještě na dvě sezóny vrátila do Tbilisi. Na jaře 1863 odjela zpět do Evropy zahrnuta poctami a dary tifliského obecenstva.
Triumf
V Miláně bydlela opět u sestry a vystupovala nejprve v různých, především italských městech (Nizza, Granada, Bologna, Palermo, Florencie a další). V létě 1864 krátce navštívila matku a sourozence v Čechách. Veřejně zde ale už nikdy nevystoupila. Ohlasy představení jí získávaly postupně respekt a 23. září 1865 konečně vystoupila v milánském Teatro alla Scala v titulní roli Verdiho opery Jana z Arku. [2]Úspěch byl naprostý, obecenstvo ji zahrnulo ovacemi a v tisku vyšly nadšené kritiky. Během prusko-rakouské války se uchýlila do Švýcarska a Francie. Když se na podzim 1866 operní život po válce vrátil do normálních kolejí, pokračovala série jejích velmi úspěšných vystoupení (Treviso, Parma, Řím a jinde).
- Místa úspěchů Terezy Stolzové
-
Teatro Verdi na Piazza Verdi v Terstu -
Budova Opery v Tbilisi, 70. léta 19. století -
Budova Královské opery v Káhiře v roce 1869 -
Milánské Teatro alla Scala v 19. století
Giuseppe Verdi
Svou operu Don Carlos uvedl Giuseppe Verdi poprvé v Paříži 11. března 1867. Nebyl ale s tímto provedením spokojen. Dirigentem italské premiéry měl být Angelo Mariani a pro roli královny Alžběty doporučil Terezu Stolzovou. Italská premiéra Verdim mezitím přepracované opery proběhla v Bologni 27. října 1867 a podle dobových referátů měla obrovský úspěch. [2] Verdi byl jejím podáním nadšen a osobně se ujal další italské premiéry svého díla – opery Síla osudu – v milánské La Scale[p 2] s Terezou Stolzovou v hlavní roli Leonory. První verze opery měla premiéru v roce 1862 v Petrohradu. Představení druhé verze 27. února 1869 bylo opět velikým úspěchem.
Aida
Součástí oslav otevření Suezského průplavu v roce 1869 měla být i slavnostní opera v novém káhirském divadle. Příběh na námět egyptologa Augusta Mariette napsal Camille du Locle. Autorem italského libreta byl Antonio Ghislanzoni. Toto libreto bylo dokončeno až počátkem roku 1870. Premiéru Aidy v Káhiře měl řídit osobně Verdi a titulní roli měla zpívat Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce a také roztržce mezi Verdim, Marianim a Stolzovou nakonec ani jeden z nich do Egypta neodcestoval. [2]
Evropská premiéra byla v divadle La Scala 8. února 1872. Velký podíl na úspěchu opery měla Tereza Stolzová v titulní roli. Verdi dokonce sám navrhl šperky pro hlavní představitelku.
Tereza Stolzová pak podepsala smlouvu na třicet představení v Káhirské opeře v sezóně 1873–1874 za astronomický honorář 150 000 franků. Mimo to se jí dostalo poct od samotného chediva Isma'ila Paši.
- Uvedení Verdiho opery Aida v Parmě v roce 1872
-
Plakát uvedení Verdiho Aidy v Parmě v roce 1872 -
Tereza Stolzová v titulní roli -
Rakouská mezzosopranistka Maria Waldmann v roli Amneris
Fotografie z archivu Istituzione Casa della Musica di Parma.[3]
Rekviem
Giuseppe Verdi navrhl k 1. výročí smrti Gioacchina Rossiniho složit spolu s dalšími 12 skladateli monumentální Rekviem. Z původního plánu sešlo. Verdi ale složil vlastní Rekviem a to bylo provedeno 22. května 1874 k poctě spisovateli Alessandro Manzonimu pod autorovou taktovkou v kostele sv. Marka v Miláně a Tereza Stolzová zpívala sopránový part. Celý soubor pak absolvoval evropské turné (Paříž, Londýn, Vídeň).[2]
Verdi daroval rukopis svého Rekviem v prosinci 1893 s osobním věnováním: „Tereze Stolzové, první interpretce této skladby.“
Rusko
V sezóně 1875–1876 zpívala Tereza Stolzová v Moskvě a v Petrohradu. Protože jí dělalo problémy zdejší zimní počasí, chtěla se vyhnout smlouvě pro další sezónu, požadovala proto za ni přemrštěný honorář. Ten však byl akceptován a tak i v zimě 1876–1877 zpívala v Rusku. Nachladila si však hlasivky, ztratila hlas a sezónu musela předčasně ukončit. [2]
Konec kariéry
Přes léčení v lázních zdravotní problémy přetrvávaly, a tak Stolzová ukončila svou kariéru. Naposledy vystoupila 30. června 1879 v divadle La Scala ve Verdiho Rekviem, občas ještě zpívala na dobročinných koncertech. Ve svém domě v Miláně vedla salon a přijímala zde mimo jiné i české umělce, například začínající Klementinu Kalašovou nebo ředitele Národního divadla Šuberta. Tomu zařídila schůzku s Verdim a pomohla mu získat přednostní smlouvu na uvedení oper Othello a Falstaff. V souvislosti s uvedením Othella v Národním divadle navštívila Tereza Stolzová v létě 1886 Prahu. Národní divadlo na její počest uspořádalo zvláštní představení Aidy dne 11. srpna 1886.[p 3] Setkala se s rodinou a přáteli, navštívila své rodné město. Mnozí členové jejího rozvětveného příbuzenstva se věnovali hudbě profesionálně.
Osobní život
V roce 1869 se zasnoubila s Angelo Marianim, svým prvním učitelem v Terstu z roku 1856. Mariani byl jejím hlasovým poradcem a byl jí oporou zvláště v umělecké oblasti. V roce 1870 spolu strávili léto v přímořském letovisku Senigallia. Později se ale vztah zkalil Marianiho žárlivými výstupy. Mariani se rovněž ve zlém rozešel s Verdim. Po Marianiho milostné aféře s hraběnkou Pallavicini-Negrotto mu Tereza Stolzová vrátila slib a nadobro se s ním rozešla.
Často se spekuluje o vztahu Terezy Stolzové a Giuseppe Verdiho. Je jisté, že Verdi byl Stolzovou jako interpretkou svých rolí nadšen. Pro ni upravoval starší partitury (Don Carlos, Síla osudu) a pro ni psal nové party (Aida, Rekviem). Věnoval jí i své, svou formou pro Verdiho neobvyklé, dílo – smyčcový kvartet e-moll. Nejtěsnější spolupráce mezi nimi byla v letech 1867 až 1876, což zavdalo příčinu ke spekulacím o jejich milostném poměru. [2] Je dochován koncept dopisu Verdiho manželky Giuseppiny Strepponi z dubna 1876, kde svému manželu vyčítá, že se věnuje Tereze Stolzové více, než jí samé.[4] Podle dopisů z června téhož roku ale vše nasvědčuje tomu, že se věc vyjasnila a podezření pominulo. Vztah mezi oběma ženami se změnil v trvalé přátelství. Nasvědčují tomu nejen dochované dopisy,[5] ale i další skutečnosti: Tereza Stolzová byla nadále častým hostem ve vile manželů Verdiových Sant’Agata a dále Giuseppina Strepponi, která zemřela v roce 1897, odkázala Tereze Stolzové část svých šperků.
Tereza Stolzová zůstala Verdiho přítelkyní až do konce života. Asistovala u jeho smrtelného lože 27. ledna 1901. Sama zemřela v srpnu následujícího roku. Je pohřbena na milánském hřbitově Cimitero Monumentale di Milano.
Její dramatický soprán měl rozsah g–cis3 a kovově znějící hlas byl schopen ve všech polohách mnoha výrazových nuancí. Intonovala dokonale čistě, ovládala lehké nasazení a postupné rozvíjení tónu do největší síly i ve vysokých hlasových polohách a technicky zvládnutým legatem vytvářela dlouhodeché oblouky kantilén. Měla dokonalé frázování. Své role studovala důkladně i po herecké stránce, aby se vyhnula operním stereotypům. Nejlépe ztvárnila tragické postavy, jimž dávala sošnou majestátnost. Její hlas a zjev měly ve velkých operních divadlech pro publikum mimořádnou přitažlivost.[6]
Dílo
Seznam operních rolí (výběr)
| skladatel | opera | role | poznámka |
|---|---|---|---|
| Adolphe Adam | Postilion z Lonjumeau | Madeleine | |
| Vincenzo Bellini | Norma | Norma | |
| Gaetano Donizetti | Linda di Chamounix | Linda | |
| Lucie z Lammermooru | Lucie | ||
| Lucrezia Borgia | Lucrezia | ||
| Jacques Fromental Halévy | Židovka | Recha | |
| Giacomo Meyerbeer | Hugenoti | Markéta, Valentina | |
| Robert ďábel | Isabella, Alice | ||
| Wolfgang Amadeus Mozart | Don Giovanni | Anna | |
| Errico Petrella | Giovanna di Napoli | Giovanna | |
| Gioacchino Rossini | Othello | Desdemona | |
| Vilém Tell | Matylda, Hedvika | ||
| Giuseppe Verdi | Aida | Aida | |
| Don Carlos | Alžběta | ||
| Ernani | Elvíra | ||
| Jana z Arku | Jana z Arku | ||
| Lombarďané | Giselda | ||
| Macbeth | Lady Macbeth | ||
| Maškarní ples | Amelie | ||
| Nabucco | Abigail | ||
| Rigoletto | Gilda | ||
| Sicilské nešpory | Helena | ||
| Síla osudu | Leonora | ||
| Trubadúr | Leonora |
Památka
- V roce 1957 byla na zdi radnice v Kostelci nad Labem umístěna pamětní deska s verši, které na její počest napsal Augustin F. Mužík. [7] V budově radnice byla zřízena pamětní síň připomínající život slavné rodačky.[8]
- Jméno Terezy Stolzové nese planetka 48794, kterou objevili v říjnu roku 1997 astronomové manželé Tichých v observatoři na Kleti. [9]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Skladatel a dirigent Luigi Ricci (1805–1859) měl poměr s oběma velmi mladými sestrami. Ludmilu (1826–1910) si nakonec vzal v roce 1849 za manželku. Měl s ní dceru Adelaidu (1850–1871). Současně byl otcem nemanželského syna Františky Stolzové (1826–?), Luigiho Ricci-Stolze (1852–1906)
- ↑ Verdi se v roce 184X po finančních neshodách s vedením divadla Alla Scala zařekl, že do divadla již nevstoupí a tuto zásadu dodržel přes dvacet let.
- ↑ Informace o tom, že Stolzová v tomto představení vystoupila, není pravdivá. Titulní úlohu v tomto představení zpívala Tereza Arklová.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Kostelec nad Labem
- ↑ a b c d e f g h CODR, Milan; PLEVKA, Bohumil. Přemožitelé času sv. 9. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Tereza Stolzová, s. 87–91.
- ↑ Istituzione Casa della Musica di Parma
- ↑ LUBRANI, Mauro. Verdi a Montecatini. Florencie: Polistampa, 2001. ISBN 8883043588. (italsky)
- ↑ Giuseppe Verdi – životopis v dopisech. Příprava vydání Carlo Graziani, Aldo Oberdorfer; překlad Václav Kunel. Praha: Topič, 1944. S. 333.
- ↑ Stolzová, Teresa – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Kostelec nad Labem Tereza Stolzová. www.kostelecnlab.cz [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-20.
- ↑ Pamětní síň Terezy Stolzové: Kostelec nad Labem. www.kostelecnadlabem.cz [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Tereza Stolzová. stolc.stolz.sweb.cz [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.
Literatura
- ŠPECINGER, Otakar. Tereza Stolzová : Život a působení české pěvkyně. Praha: Český hudební fond : Divadelní ústav, 1992. ISBN 80-7008-032-9.
- WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 520.
- ZURYNKOVÁ, Jiřina. Tereza Stolzová : k oslavám 150. výročí narození. Kostelec nad Labem: Kulturní a společenské středisko, 1984.
- ŠOLÍN, Josef. Tereza Stolzová, první a nejslavnější Aida : K 110. výročí narozenin české operní pěvkyně. Mělník: Jiří Jelen, 1944.
- ŠUBERT, František Adolf. Moje vzpomínky. Praha: Unie, 1902. Dostupné online.
- heslo Teresa Stolzová. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1906. ISBN 80-7185-057-8. Svazek 24.. S. 161.
Některé epizody ze života Terezy Stolzové byly zpracovány beletristicky, například:
- MAREŠ, Vladislav. Amor a slavíci. Praha: Dar Ibn Rushd, 1994. ISBN 80-900767-8-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tereza Stolzová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tereza Stolzová
- Pamětní síň Terezy Stolzové, Kostelec nad Labem, v prostorách radnice.
- Toulky českou minulostí: 944. schůzka: Tereza Stolzová, narozená v Čechách jako deváté dítě řezníka Stolze z Kostelce nad Labem na stránkách Českého rozhlasu
