Luigi Ricci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luigi Ricci
Luigi Ricci.jpg
Základní informace
Narození 8. července 1805
Neapol
Úmrtí 31. prosince 1859 (ve věku 54 let)
Praha
Žánry opera
Povolání hudební skladatel a dirigent
Děti Lella Ricci
Příbuzní Federico Ricci (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luigi Ricci (8. července 1805 Neapol31. prosince 1859 Praha) byl italský hudební skladatel a dirigent. Byl starším bratrem skladatele Federica Ricci, švagrem české zpěvačky Terezy Stolzové a otcem zpěvačky Lella Ricci a skladatele Luigi Ricci-Stolz.

Život[editovat | editovat zdroj]

Luigi Ricci vstoupil ve věku devíti let na neapolskou konzervatoř Conservatorio di San Pietro a Majella, kde studoval housle a klavír u Giovanniho Furna a kompozici u Niccolò Antonio Zingarelliho. Svou první operu napsal ještě během studia na konzervatoři v roce 1823. Následovala celá řada oper uváděných převážně v divadle Teatro Nuovo. Na mnoha operách spolupracoval se svým bratrem Federicem. Největší úspěch sklidil operami Chiara di Rosembergh a Un'avventura di Scaramuccia uvedenými ve Scale v letech 1831 a 1834, které ho učinily známým po celé Evropě.

V roce 1837 upadl díky svému extravagantnímu stylu života do finančních problémů a byl nucen přijmout stálé místo dirigenta v Terstu a po 7 let nesložil žádnou operu. V Terstu se seznámil se sestrami české zpěvačky Terezy Stolzové, Františkou a Ludmilou, identickými dvojčaty. Obě byly rovněž zpěvačky a účinkovaly v divadle Teatro Grande (dnes Teatro Lirico Giuseppe Verdi) provozovaným jejich bratrem Václavem. Zamiloval se do obou a napsal pro ně operu La solitaria delle Asturie, která byla uvedena v roce 1847 v Oděse, kde byl jejich další bratr Antonín, hobojista a klavírista, v té době učitelem hudby. S Ludmilou se posléze po návratu do Terstu oženil (aniž by však Františku opustil). V Terstu vynikl zejména jako dirigent. 25. října 1848 zde řídil světovou premiéru Verdiho opery Korsár.

V roce 1850 zkomponoval se svým bratrem komickou operu Crispino e la comare, která je od svého uvedení v Benátkách v divadle Teatro San Benedetto považována za nejlepší italskou komickou operu té doby.

V roce 1859, krátce po uvedení své poslední opery Il diavolo a quattro podlehl duševní chorobě a dožil v ústavu pro choromyslné v Praze. Je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • L’impresario in angustie (libreto G. M. Diodati, Neapol, Conservatorio, 1823)
  • La cena frastornata (libreto Andrea Leone Tottola, Neapol, Teatro Nuovo, 1824)
  • L’abbate Taccarella (hráno také pod názvy La gabbia de’ matti a Aladino, libreto Andrea Leone Tottola, Neapol, Teatro Nuovo, 1825)
  • Il sogno avverato (libreto Andrea Leone Tottola, Neapol, Teatro Nuovo, 1825)
  • Il diavolo condannato a prender moglie (Il diavolo mal sposato) (libreto Andrea Leone Tottola, Neapol, Teatro Nuovo, 1827)
  • La lucerna di Epitteto (libreto G. Checcherini, Neapol, Teatro Nuovo, 1827)
  • Ulisse in Itaca (libreto Domenico Gilardoni, Neapol, Teatro San Carlo, 1828)
  • Colombo (libreto Felice Romani, Parma, Teatro ducale, 1829)
  • L’orfanella di Ginevra (Amina) (libreto Jacopo Ferretti, Řím, Teatro Valle, 1829)
  • Il sonnambulo (libreto Jacopo Ferretti, Řím, Teatro Valle, 1829)
  • L’eroina del Messico ovvero Fernando Cortez (libreto Jacopo Ferretti, Řím, Teatro Tordinona, 1830
  • Annibale in Torino (libreto Felice Romani, Turín, Teatro Regio, 1830)
  • La neve (libreto Felice Romani, Milán, Teatro Cannobiana, 1831)
  • Chiara di Rosembergh (libreto Gaetano Rossi, Milán, Scala, 1831)
  • Il nuovo Figaro (libreto Jacopo Ferretti, Parma, Teatro ducale, 15. Februar 1832
  • I due sergenti (libreto Felice Romani, Milán, Teatro alla Scala, 1833)
  • Un’avventura di Scaramuccia (libreto Felice Romani, Milán, Teatro alla Scala, 1834)
  • Eran due, or son tre ovvero Gli esposti (libreto Jacopo Ferretti, Turín, Teatro Angennes, 1834)
  • Chi dura vince ovvero La luna di miel (libreto Jacopo Ferretti, Řím, Teatro Valle, 1834)
  • Il colonello (La donna colonello) (libreto Jacopo Ferretti, Neapol, Teatro del Fondo, 1835, spolupráce Federico Ricci)
  • La serva e l’ussero (Pavia, Teatro Compadroni, 1835)
  • Chiara di Montalbano in Francia (libreto Gaetano Rossi, Milán, Teatro alla Scala, 1835)
  • Il disertore per amore (libreto Jacopo Ferretti, Neapol, Teatro del fondo, 1836, spolupráce Federico Ricci)
  • Le nozze di Figaro (libreto Gaetano Rossi, Milán, Teatro alla Scala, 1838)
  • La solitaria delle Asturie (libreto Felice Romani, Oděsa, Teatro Italiano, 1845)
  • L’amante di richiamo (libreto F. Dall’Ongaro, Turín, Teatro Angennes, 1846; spolupráce Federico Ricci)
  • Il birraio di Preston (libreto F. Guidi, Florencie, Teatro della Pergola, 1847)
  • Crispino e la comare (libreto Francesco Maria Piave, Benátky, Teatro San Benedetto, 1850, spolupráce Federico Ricci)
  • La festa di Piedigrotta (libreto M. D’Arienzo, Neapol, Teatro Nuovo, 1852)
  • Il diavolo a quattro (libreto Gaetano Rossi, Terst, Teatro Armonia, 1859)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Luigi Ricci. Stručný životopisní nástin, podává redaktor. Časopis Dalibor, Svazek 3, číslo 6, 20. února 1860 (Dostupné zde

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]