Lella Ricci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lella Ricci
Základní informace
Narození 1850
Terst
Úmrtí 7. října 1871 (ve věku 20–21 let)
Olšany
Povolání zpěvačka a operní pěvkyně
Hlasový obor soprán
Rodiče Luigi Ricci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lella Ricci, rozená Adelaide Ricci (1850? Terst7. října 1871 Praha), byla italská operní zpěvačka-sopranistka, dcera skladatele Luigi Ricciho.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Terstu jako Adelaide Ricci. Byla dcerou neapolského skladatele Luigi Ricci a české operní pěvkyně Ludmily Stolzové (1826-1910), sestry slavné sopranistky Terezy Stolzové, jedné z nejoblíbenějších zpěvaček Giuseppe Verdiho. Její bratr byl skladatel Luigi Ricci-Stolz, narozený ze vztahu svého otce se sestrou Ludmily Františkou (identickým dvojčetem). Otec zemřel, když jí bylo devět let.

V divadle Teatro Principe Umberto debutovala s velkým úspěchem již v šestnácti letech. Skladatel Emilio Usiglio pro ni složil operu La scommessa, která měla premiéru ve Florencii dne 6. července 1870.

V roce 1871 připravoval Bedřich Smetana premiéru komické opery Lellina otce Luigi Ricciho Crispino e la comare (Kryšpín a jeho drby) a jako představitelku hlavní role pozval Lellu Ricciovou. Lella měla v této roli velký úspěch a dostala v Čechách nabídku na další vystupování. V Praze zpívala Mimi (Giacomo Puccini: Bohéma), Rosinu (Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský), Violettu ( Giuseppe Verdi: La traviata) a další role.

Lella v Praze otěhotněla, ale aby si udržela kariéru, rozhodla se pro umělé přerušení těhotenství. Po neodborně provedeném zákroku 7. října 1871 zemřela na vnitřní krvácení. Je pohřbena na Olšanských hřbitovech spolu se svým otcem, který zemřel v Praze v ústavu choromyslných na šílenství syfilitického původu 31. prosince 1859.

Hudební vědec Jaroslav Smolka publikoval teorií, podle které byl milencem Lelly Ricciové sám Bedřich Smetana. Lella trpěla po svém otci vrozenou syfilidou, Smetana se od ní nakazil a potkal ho stejný osud jako Lelliina otce.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Smolka: Osudové lásky Bedřicha Smetany. Media Bohemica, Praha 1998, ISBN: 80-9025-253-2
  • Irene Tobben: „Ich wollte eine neue Frau werden“. Giuseppina Strepponi, Verdis Frau, Ein Lebensbild. Das Arsenal, Berlino 2003, ISBN 3-931109-47-X
  • Osud jménem Lella. Haló magazín – Pro Vás, 1.6.2007 Dostupné zde

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]