Čeněk Kalandra
| Čeněk Kalandra | |
|---|---|
Čeněk Kalandra | |
| Narození | 2. ledna 1848 Vysoké Mýto  Rakouské císařství
|
| Úmrtí | 29. února 1928 (ve věku 80 let) Praha  Československo
|
| Pohřben | Vinohradský hřbitov |
| Národnost | Češi |
| Povolání | učitel, řídící učitel |
| Manžel/ka | Julie, roz. Morávková |
| Otec | Josef Kalandra |
| Matka | Veronika Kalandrová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čeněk Kalandra (2. ledna 1848, Vysoké Mýto[1] – 29. února 1928 Praha) byl český učitel, spisovatel, dramatik a překladatel z němčiny a francouzštiny. Původně byl křtěn jako Vincenc, v dospělosti zásadně používal počeštělou obdobu tohoto jména, tedy Čeněk.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se do rodiny pekařského mistra ve Vysokém Mýtě na Pražském předměstí č. 40. Tímto řemeslem se zabýval jak jeho otec Josef, tak i děd František. Maminka Veronika byla dcera koželužského mistra Jana Lichtenberka. V roce 1863 ukončil tříleté studium reálné školy a našel si práci jako advokátní písař. Později pracoval jako úředník na železnici v Pardubicích a Bohumíně, nakonec se však rozhodl věnovat učitelskému povolání.[2].
V září 1875 nastoupil na svoje první pedagogické působiště v Úžici, ovšem bez patřičných zkoušek. Od března 1879 získal místo prozatímního učitele v Čisté u Nové Paky. Sem přivedl i svoji budoucí manželkou Julii Morávkovou (* 22. května 1865), která pocházela z Kostelce nad Orlicí. Také složil učitelské zkoušky a požádal o lepší místo. Od září 1883 zastával sice místo správce školy v nedalekých Uhlířích (dnes součástí obce Lázně Bělohrad), ale jednalo se jen o méně významnou obec, která měla přibližně 250 obyvatel.[3][4]
V roce 1889 byl opět jmenován správcem školy, tentokrát v obci Roveň u Mladějova.[5] Krajina nedalekých Prachovských skal či hradů Trosky a Kost mu sice mohla být literární inspirací, avšak vysněného místa řídícího učitele se dočkal až v létě roku 1891 v Žereticích (občas uváděn název Žerotice, stejnojmenné obce u Znojma) na Jičínsku, což bylo spojeno i s vyšším platem. Zde zažil i nejplodnější literární období. V roce 1907 opět změnil pedagogické působiště, když byl na vlastní žádost převeden do měšťanské chlapecké školy v Libáni. Nastoupil až v listopadu a bylo mu tak umožněno pouze za podmínky, že po roce odejde do penze. To však neudělal. Přilepšil si na služném (pobíral 270 korun měsíčně) a dále rozvíjel svoji literární činnost. Avšak o poznání rušnější působiště než ta předešlá, nepřineslo Kalandrovi kýžený klid.
Maloměšťácká společnost bývalého venkovského učitele, nedbale oblečeného a s poněkud bohémským vzhledem, odmítala přijmout mezi sebe a on ji oplátkou sarkasticky vykresloval ve svých článcích, což se mu jako bedlivému pozorovateli dařilo.[6] K utišení napjatých vztahů s libáňskými spoluobčany nepřispěla ani jeho stále více tíživější finanční situace a nezdary v jeho pokusech o vlastní podnikání. U řemeslníků se postupně zadlužoval a při snaze o zprostředkování zboží místním rolníkům se stával nespolehlivým. Exekuční události v jeho domácnosti nebyly výjimkou. To vedlo i k nelibosti u místního řídícího učitele chlapecké měšťanky Josefa Straky, který se snažil nepohodlného podřízeného zbavit. V únoru 1911 Čeněk Kalandra odešel na zdravotní dovolenou a do školy se již nevrátil, rozhodnutím zemské školní rady byl od 1. června 1912 penzionován, ale to už od listopadu 1911 bydlel v Praze.
Ani zde nepřestal psát, zvláště pak se stal přispěvatelem do mnoha časopisů (Nových ilustrovaných listech, Naší zahrádce, Mlynářských novinách, Zemědělských listech, Dobré kopě, v Mladých proudech, Nivě, Českém slově, Ostravském deníku, Samostatnosti, atd.). Napsal i několik dalších knih, ale například jeho rádci (Vzorný rádce k dosažení místa, Co je dovoleno muži, když miluje?, Druhá knihovna žádostí) jsou považována za slabší autorova díla.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Svoji oblíbené spisovatelské se činnosti věnoval až do své smrti 29. února 1928. Během života vydal na padesát titulů a přispěl četnými články do různých časopisů, věnoval se i překladatelské činnosti z němčiny a francouzštiny. Jeho dílo lze rozdělit na část romanopisnou a populárně-naučnou z oblasti přírody, především botaniky. Jeho prvotina vznikla za jeho působení drážního úředníka v Bohumíně, kdy německé prostředí tohoto města ho vedlo ke snaze sepsat česky psané dílo. Vzniklo pak několik humoresek do časopisu Paleček. Věnoval se i psaní divadelních her. Občas při vydání svých literárních prací používal pseudonymy (X. Čekal, Čeněk Orlický, L. Báňský, X. Neznámý, X. Přímý a X. Zapomenutý).
- výběr
- Na kraji propasti, povídky (pseudonym X. Čekal), Brno 1885
- Od Sázavy ku Labi, cestopisné obrázky, Velké Meziříčí 1887
- Z výletů po Jičínsku, cestopisné obrázky, Velké Meziříčí 1887
- Škůdcové našich lesů a sadů, Nové Město n. M. (na Moravě) 1889
- Ze světa zvířecího, humoresky, Velké Meziříčí 1889
- Jiskry, humoresky, Polička 1890
- Na praotcův statku, novela (X. Čekal), Praha 1890
- Jan Krátký v Kalifornii, povídka (X. Čekal), Modrá knihovna, Praha 1892
- Ať slouží ke zdraví! humoresky, Velké Meziříčí 1893
- Na palubě lodi otrokářské 1894
- Na prahu Českého ráje, cestopisné obrázky, Besedy mládeže, sv. 316, Praha 1894
- Pěstování květin v pokoji, Milotice n. Bečvou 1894 Dostupné online
- Pokání, historická povídka, Praha 1894
- Putování za chlebíčkem, veselohra (X. Neznámý), Žižkov 1894
- V proudu, humoresky a črty, Havránkova Moravská bibliotéka rodinná, r. II, sv. 1, Velké Meziříčí 1894
- Domácí zahrada, Knihovna milotického hospodáře, Milotice n. Bečvou 1895 Dostupné online
- Z upomínek ruského žalářníka (Xaver Čekal), Karlín 1895
- Krajina orlická, cestopisné obrázky, Českým krajem sv. 7, KČT Praha 1895
- V dýmu a plamenech I., povídky, Žeretice 1897
- Dobrá zažití!, humoresky, Žeretice 1897
- V dýmu a plamenech II., Kostelec nad Orlicí 1898
- V dýmu a plamenech III., Kostelec nad Orlicí 1901
- Vpřed – k cíli!, přednášky a rozpravy
- V zemi zlata (= 2. vydání povídky Jan Krátký v Kalifornii z r. 1892)
- Věštba, Jičín 1902
- Drůbež ve škole,Velké Meziříčí 1903
- V dýmu a plamenech IV.,Kostelec nad Orlicí 1904
- Odplata (= 2. vydání historické povídky Pokání z r. 1894) 1904
- V boji se živly, Kostelec nad Orlicí 1905
- Zradou i násilím, historické povídky, Velké Meziříčí 1906
- Bude vojna, bude! Velké Meziříčí 1907
- Pěstování květin v pokoji, 2. rozmnožené vydání, Knihovna milotického hospodáře, Milotice n. Bečvou 1907
- Radosti venkova, humoreska, Velké Meziříčí 1910
- V noci Svatojanské, Brno 1910
- Odpřísahal!, Brno 1911
- Nejspolehlivější tajemník lásky, Hradec Králové 1912
- Rok v zahradě, Rolníkova knihovna sv. 4, Praha 1912
- Do zlaté Matičky, Nová knihovna mládeže II, sv. 135, Praha 1913
- Květiny cibulovité a hliznaté, Praha 1913
- Naše Káča, Nová knihovna mládeže II, sv. 134, Praha 1913
- Obrázky z naší vsi I.,Beaufort, Praha 1913
- Stromy a křoviny okrasné, Knihovna Českých zahrádkářských listů sv. 10, Praha 1913
- Sladké hříchy (L. Báňský), Smíchov 1915
- Vzorný rádce k dosažení místa, Švejdův sborník praktických příruček č. 19, Praha 1915
- Co je dovoleno muži, když miluje? Názory a úvahy dle životních zkušeností, Melicharova bibliotéka 16, Hradec Králové (K. Přímý) 1916
- Na horké půdě, román (= 2. vydání románu Nad sopkou, původně in: V dýmu a plamenech IV.), Praha 1916
- V zásobárně a jiné humoresky, povídky, Knihovna ilustrovaných humoresek sv. 5, Praha 1919
- Mezi Kujebáky, humoresky, Vysoké Mýto (b. d., Ottův slovník naučný uvádí 1920, katalog Nosovského 1921) 1920
- Na jaře života, Olomouc 1920
- Druhá knihovna žádostí, Švejdův sborník praktických příruček č. 19/2, Praha 1921
- Na tváři lehký smích!, Olomouc 1921
- Sňatek ve sluji, Brno 1923
- Na jevišti i za kulisami, románek z podhoří, Sebrané spisy Čeňka Kalandry sv. 1 (svazek jediný a poslední – pozn. A. F.), Praha 1924
- Rostliny léčivé a jedovaté, Knížky 13, Praha 1924
- loutkové hry
- Cestou trnitou 1893
- Poslední z rodu Zdeborských 1893
- Pytláci
- Štědrý příspěvek
- překlady
- Dr. V. z Kepplerů: Radosti více! Melicharův Výkvět literatur světových 1997
- Führer durch Königgrätz (Průvodce po Hradci Králové, překlad z češtiny do němčiny) 1910
- K. Sauvain: Tragedie katolického faráře, román 1912
- Guy de Maupassant: Před spaním 1912
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ archive.org Ottův slovník naučný
- ↑ oficiální stránky obce Lázně Bělohrad
- ↑ životopis Čeňka Kalandry na pokračování
- ↑ kronika obce Rovně
- ↑ http://jicin.tpc.cz
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čeněk Kalandra ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Čeněk Kalandra
- Listy starohradské kroniky, článek Čeněk Kalandra, autor Aleš Fetters
- Ottův slovník naučný na serveru archive.org
