Ötzi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ötzi
Replika Ötziho mumie
Replika Ötziho mumie
Narození asi 3300 př. n. l.
poblíž dnešní obce Feldthurns (Velturno), severně od Bolzáno, Itálie
Úmrtí (věk kolem 45)
Ötztalské Alpy, v blízkosti Hauslabjoch na hranici mezi Rakouskem a Itálií
Příčina úmrtí vykrvácení kvůli ráně šípem do ramene[1]
Místo odpočinku Bolzano
Znám jako nejstarší přírodní mumie evropského člověka (z doby měděné)
Web Jihotyrolské archeologické muzeum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ötzi (výslovnost [ˈœtsi] IPA také zvaný ledovcový muž nebo ledový muž[2], či Homo tyrolensis) je přezdívka daná dobře zachovalé přírodní mumii člověka, který žil kolem roku 3300 př. n. l., přesněji mezi lety 3359 a 3105 př. n. l., s 66% pravděpodobností, že zemřel mezi lety 3239 a 3105 př. n. l.[3] Mumie byla nalezena v září 1991 v Ötztalských Alpách, odtud má přezdívku "Ötzi", v blízkosti hor Similaun a Hauslabjoch na hranici mezi Rakouskem a Itálií.[4] Je nejstarší známou evropskou přirozenou lidskou mumií a nabízí nebývalý pohled na Evropany doby měděné. Jeho tělo a předměty jsou vystaveny v Jihotyrolském archeologickém muzeum v Bolzanu (Jižní Tyrolsko, Itálie).

Ötzi byl přibližně 165 cm vysoký, vážil asi 50 kg a jeho věk se odhaduje na 45 let. Spolu s mumií byly nalezeny i zbytky jeho oděvu, bot a výbavy. Ta sestávala z měděné sekery s tisovým topůrkem, pazourkového nože s jasanovou rukojetí, toulce se šípy s pazourkovými hroty a nedodělaného luku. Zajímavý byl také nález kousku pyritu a zápalné hubky v jeho opasku.

Objevení[editovat | editovat zdroj]

Ötzi byl nalezen dne 19. září 1991 dvěma německými turisty v nadmořské výšce 3210 metrů na východním hřebeni hory Fineilspitze v Ötztalských Alpách na rakousko-italské hranici. Dva turisté, Helmut a Erika Simonovi, sešli z cesty mezi horskými sedly Hauslabjoch a Tisenjoch. Mysleli si, že tělo patří nedávno zesnulému horolezci.[5] Druhý den se horský četník a správce nedaleké chaty Similaunhütte nejprve pokoušeli vytáhnout tělo, které bylo přimrzlé pod trupem v ledu, za použití sbíječky a cepínů, ale práce museli vzdát kvůli špatnému počasí. Další den místo navštívilo osm skupin, mezi nimiž byli shodou okolností i slavní horolezci Hans Kammerlander a Reinhold Messner. Tělo bylo polooficiálně vytaženo dne 22. září a oficiálně zachráněno následující den. Bylo spolu s dalšími nalezenými předměty převezeno do kanceláře soudního lékaře v Innsbrucku. Dne 24. září byl nález zkoumán archeologem Konradem Spindlerem z Univerzity Innsbruck. Archeolog datoval nález jako "asi 4000 roků starý", když vycházel z typologie sekery, která byla mezi zachráněnými předměty.[6] [7]

Ve smlouvě Saint-Germain-en-Laye z roku 1919 byla hranice mezi Severním a Jižním Tyrolskem definována jako rozvodí řek Inn a Etsch. Nicméně v blízkosti sedla Tisenjoch (nyní již odtátý) ledovec komplikoval v té době určení rozvodí a hranice byla stanovena příliš daleko na sever. Proto ačkoli místo, kde byl Ötzi nalezen, je odvodňováno na rakouskou stranu, tak průzkum v říjnu 1991 ukázal, že se tělo nacházelo 92,56 metrů uvnitř italského území tak, jak bylo vymezeno v roce 1919.[8] Provincie Jižní Tyrolsko se proto domáhala vlastnických práv, ale souhlasila, že nechá Univerzitu Innsbruck dokončit vědecká vyšetření. Od roku 1998 je Ötzi vystaven v Jihotyrolském archeologickém muzeum v Bolzanu, hlavním města Jižního Tyrolska.

V nedávné době pan Lorenzo Dal Ri, ředitel archeologického úřadu v provincii Bolzano, tvrdí, že Ötziho smrt mohla být ve skutečnosti zaznamenána na starém kamenném náhrobku. Zdobený kámen, který je z zhruba ze stejné doby jako ledovcový muž, byl využit ke stavbě oltáře kostela v Laces, ve městě v blízkosti oblasti, kde byl Ötzi objeven. Jeden z reliéfu ukazuje lukostřelce je připraveného vypustit šíp směrem k zádům neozbrojeného muže, který utíká pryč.[9]

Vědecké analýzy[editovat | editovat zdroj]

Jeho tělo bylo intenzivně zkoumáno, měřeno, ozařováno rentgenem a datováno. Tkáně a obsah střev, stejně jako předměty nalezené spolu s tělem byly zkoumány do nejmenšího detailu. V srpnu 2004 byly na hoře Punta San Matteo v Trentinu nalezeny zmrzlá těla tří rakousko-uherských vojáků zabitých během bitvy o San Matteo (1918). Jedno tělo bylo odesláno do muzea v naději, že výzkum o tom, jak prostředí má vliv na jeho zachování, by pomohl rozluštit Ötziho minulost.[10]

Tělo[editovat | editovat zdroj]

Podle současných odhadů byl Ötzi v době své smrti přibližně 165 cm vysoký,[11] vážil kolem 50 kg[12] a bylo mu asi 45 let.[11] Když bylo jeho tělo nalezeno, vážilo 13,75 kg.[13] Vzhledem k tomu, že jeho tělo bylo krátce po smrti zakryto ledem, bylo jen částečně rozloženo. Analýza pylu, prachových zrn a izotopového složení jeho zubní skloviny naznačuje, že své dětství strávil poblíž dnešní obce Feldthurns, severně od Bolzana, ale později se přestěhoval do údolí asi 50 kilometrů dál na sever.[14]

Ötziho naturalistická rekonstrukce - Jihotyrolské archeologické muzeum (2011)

Analýza Ötziho střevního obsahu ukázala dvě jídla (poslední bylo snědeno asi osm hodin před jeho smrtí), jedno z masa kamzíka a druhé z jelena a bylinkového chleba. Obě jedl s obilím, jakož i s kořínky a s ovocem. Zrno z obou jídel byl z vysoce zpracovaných otrub z pšenice jednozrnky,[15] dost možná konzumovaných ve formě chleba. V blízkosti těla, a tak možná pocházejíc z Ötziho vybavení, byly nalezeny plevy a zrna pšenice jednozrnky a ječmene a dále semena lnu a máku, stejně jako jádra trnek a různá semena plodů rostoucích ve volné přírodě.[16] K prověření jeho jídelníčku od několika měsíců před smrtí byla provedena analýza vlasů.

Pyl v prvním jídlu ukázal, že bylo snědeno v jehličnatém lese střední nadmořské výšky, a další pyly indikují přítomnost pšenice a luštěnin, které mohou být domestikované plodiny. Byla také objevena pylová zrna habru. Pyl se velmi dobře zachoval, buňky uvnitř zůstaly beze změny, což znamená, že v době Ötziho smrti byla čerstvá (několik hodin stará), což určuje událost úmrtí na jaro. Pšenice jednozrnka se sklízí v pozdním létě a trnky na podzim; musely být uskladněny z předchozího roku.

Výpočetní tomografie z roku 2009 ukázala, že se žaludek posunul vzhůru k místu, kde by za normálních okolností byla spodní plocha plic. Analýza obsahu odhalila částečně strávené zbytky kozího masa, které bylo potvrzeno analýzou DNA, což naznačuje, že měl jídlo méně než dvě hodiny před svou smrtí. Byla také nalezena pšeničná zrna.[17]

V Ötziho vlasech byly nalezeny vysoké hodny mědi a arzénu. To, spolu s Ötziho měděnou čepelí sekery, která je z 99,7 % tvořena čistou mědí, vedlo vědce ke spekulacím, že by Ötzi mohl být zapojený do procesu tavení mědi.[18]

Zkoumáním proporce Ötziho holenní kosti, stehenní kosti a pánve Christopher Ruff určil, že Ötziho životní styl zahrnoval dlouhé pochůzky po kopcovitém terénu. Tento stupeň mobility není charakteristický pro jiné Evropany doby měděné. Ruff navrhl, že to může znamenat, že Ötzi byl horský pastevec.[19]

Za použití moderní třírozměrné technologie byla vytvořena rekonstrukce obličeje pro Jihotyrolské archeologické muzeum v italském Bolzanu. Ukazuje Ötziho, který vypadá v 45 letech jako stařec, s hlubokýma hnědýma očima, vousy, svraštělým obličejem a propadlými tvářemi. Je popsán tak, že vypadá unaveně a rozcuchaně.[20]

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Ötzi měl v těle zřejmě hlístici druhu tenkohlavec lidský (Trichuris trichiura), střevního parazita. Během vyšetření výpočetní tomografií bylo zjištěno, že tři nebo čtyři z jeho pravých žeber byla popraskaná tím, jak ležel tváří dolů po své smrti nebo když led rozdrtil jeho tělo. Jeden z jeho nehtů (ze dvou nalezených) má tři beauovy linie ukazující, že byl třikrát nemocný v posledních šesti měsících před svou smrtí. Poslední událost, asi dva měsíce předtím než zemřel, trvala asi dva týdny.[21] Také bylo zjištěno, že mu v důsledku přirozeného procesu mumifikace v ledu chyběla pokožka, vnější vrstva kůže.[12] Ötziho zuby vykazují značné vnitřní zkažení od zubních kazů. Tyto orálně patologické stavy mohou být vyvolané vysokým obsahem sacharidů v jeho stravě.[22] Analýza DNA v únoru 2012 ukázala, že Ötzi byl netolerantní na laktózu, což podporuje teorii, že nesnášenlivost laktózy byla ještě v té době obvyklá, a to navzdory rostoucímu šíření zemědělství a mlékárenství.[23]

Kosterní detaily a tetování[editovat | editovat zdroj]

Ötzi měl celkem 61 tetování (nebo tetování sazemi), které se skládá z 19 skupin černých čar tlustých od 1 do 3 mm a dlouhých 7 až 40 mm.[24] Patří mezi ně skupiny paralelních čar vedoucí podél podélné osy těla a na obou stranách bederní páteře, jakož i značka ve tvaru kříže za pravým kolenem a na pravém kotníku, a paralelní čáry kolem levého zápěstí. Největší koncentrace značek se nachází na nohách, které obě vykazují 12 skupin čar.[25] Mikroskopickým vyšetřením vzorků odebraných z tohoto tetování bylo zjištěno, že bylo vytvořeno z pigmentu vyrobeného z popelu ohniště nebo ze sazí.[26]

Radiologické vyšetření Ötziho kostí ukázalo "věkem nebo zátěží podmíněné degenerace", která odpovídají tetovaným oblastem, včetně osteochondrózy a mírné spondylózy v oblasti bederní páteře a opotřebení a odtrhávací degenerace v koleně a především v kotníkových kloubech.[27] Spekulovalo se, že toto tetování může být spojené s léčbou úlevy od bolesti podobné akupresuře nebo akupunktuře.[25] Pokud ano, je to nejméně 2000 let před dříve známým nejranějším použitím v Číně (asi 1000 let př. n. l.).[28] Nedávný výzkum archeologických nálezů starověkého tetování potvrzuje, že Ötzi je nejstarší doposud objevená tetovaná lidská mumie.[29][30]

Oblečení a obuv[editovat | editovat zdroj]

Archeopark (údolí Schnals / Jižní Tyrolsko).Muzeum: Rekonstrukce Ötziho neolitických šatů.
Kresba na pravé botě

Ötziho oblečení bylo důmyslně zpracované. Měl na sobě plášť vyrobený z tkané trávy[31] a kabát, opasek, pár přiléhavých kalhot, bederní roušku a boty, to vše z usní z různých kůží a kožešin. Také nosil čepici z medvědí kožešiny s koženým řemínkem. Boty byly vodotěsné a široké, podle všeho určené pro chůzi přes sníh; byly zkonstruovány za použití medvědí kůže na podrážky, jelení kůže na horní části a síťoviny vyrobené z kůry stromu. Měkká tráva obtočila nohu a v botě a fungovala jako moderní ponožka. Kabát, opasek, přiléhavé kalhoty a bederní rouška byly vytvořeny ze svislých pruhů kůže sešity šlachami. Jeho opasek měl pouzdro šité tak, že obsahovalo skrýš s užitečnými věcmi:. škrabadlem, vrtákem, vločku z pazourku, kostní šídlo a sušenými houbami.[32]

Boty byly reprodukovány českým vědcem Petrem Hlaváčkem, který prohlásil: "protože boty jsou vlastně docela složité, jsem přesvědčen o tom, že již před 5300 roky lidé měli ekvivalent ševce, který šil boty pro další lidi". Bylo zjištěno, že moderní nápodoba představovala tak vynikající obuv, že bylo oznámeno, že česká firma nabídla ke koupi práva, aby je mohla prodávat.[33] Avšak novější hypotéza britského archeologa Jacqui Wooda tvrdí, že Ötziho "boty" byly ve skutečnosti horní části sněžnic. Podle této teorie je předmět, který je v současné době interpretována jako součást "batohu", ve skutečnosti dřevěný rám a síťovina jedné ze sněžnic a zvířecí kůže na pokrytí plochy.[34]

Kožená bederní rouška a skrytá část plášť byly vyrobeny z ovčí kůže. Genetická analýza ukázala, že ovce byla blíže k moderní domácí evropské ovcí než k divokým ovcím; předměty byly vyrobeny z kůží nejméně čtyř zvířat. Část pláště byla vyrobena z domestikované kozy patřící do mitochondriální haploskupiny (běžný ženský předchůdce), která dnes obývá střední Evropu.

Plášť byl vyroben z několika zvířat ze dvou různých druhů a byl sešit dohromady za pomocí kůže, která byla k v té době k dispozici.

Úzké kalhoty byly vyrobeny z kůže domestikované kozy. Podobný pár 6500 let starých kalhot objevených ve Švýcarsku byl vyroben z kozí kůže, což může indikovat, že kozí kůže byla konkrétně a záměrně zvolena.

Tkaničky byly vyrobeny z geneticky evropské populace hovězího skotu. Toulec byl vyroben z divokého srnce, lem klobouku byl vyroben z genetické linie medvěda hnědého, který žije v tomto regionu v současnosti. Práce výzkumníků z Irska a Itálie v časopise Scientific Reports ukazuje analýzu mitochondriální DNA, kterou získali z devíti fragmentů ze šesti částí jeho oděvů, včetně jeho bederního pás a kožešinové čepice.[35][36][37]

Nástroje a vybavení[editovat | editovat zdroj]

Moderní rekonstrukce repliky Ötziho měděné sekery

Další předměty nalezené u Ötziho byly měděná sekera s rukojetí z tisu, nůž s čepelí z pazourku s rukojetí z jasanu a toulec se 14 šípy s dříky z kaliny tušalaj a dřínu. Dva z šípů, které byly zlomeny, byly zakončeny pazourkem a měly křidélka (stabilizační žebra), zatímco zbylých 12 zůstalo nedokončených a bez špičky. Šípy byly nalezeny v toulci s tím, o čem se předpokládá, že to byla tětiva, dále s neidentifikovaným nástrojem a nástrojem z paroží, který mohl být použit pro ostření ostří šípů.[38] Měl také nedokončený tisový luk, který byl 182 centimetrů dlouhý.[39]

Kromě toho mezi Ötziho majetkem bylo bobulovité ovoce, dva košíky z březové kůry a dva druhy chorošovitých hub s koženými provázkem přes ně. O jedné z nich, březového houbě, je známo, že má anthelmintické (proti parazitickým červům) účinky a byla pravděpodobně používána pro léčebné účely.[40] Druhý byl druh houby troudnatec kopytovitý, která je součástí toho, co se zdá být souborem výbavy pro rozdělávání ohně. Výbava představovala části přes tucet různých rostlin, kromě křesacího kamínku a pyritu pro vytvoření jiskry.

Ötziho měděná sekera je předmětem mimořádného zájmu. Rukojeť sekery je 60 cm dlouhá a je vyrobena z pečlivě vybraného tisu s pravoúhlým ohybem v rameni, který vede k čepeli. Celkem 9,5 cm dlouhá hlava sekery je z téměř čisté mědi, vyrobené kombinací odlévání, kování za studena, leštění a broušení. Hlava byla vložena do vidlicovitého konce ohbí a tam pevně pomocí březového dehtu a těsného koženého opletu upevněna. Čepelová část hlavy se rozšiřuje z opletu a vykazuje jasné známky toho, že byla použita pro sekání a řezání. V té době taková sekera byla cenným majetkem, důležitá jako nástroj i jako symbol společenského postavení pro nositele.[41]

Genetická analýza[editovat | editovat zdroj]

Ötziho celý genom byl sekvenován; zpráva o tom byla zveřejněna 28. února 2012.[42] Y-DNA Ötziho patří do podskupiny G haploskupiny chromozómu Y lidské DNA definovaného polymorfizmy M201, P287, P15, L223 a L91 (G-L91, ISOGG G2a2b, bývalý "G2a4"). Nebyl určen jako žádná z podskupin navazujích na G-L91. Typy G-L91 se nyní většinou nacházejí na jižní Korsice.

Analýza jeho mitochondriální DNA prokázala, že Ötzi patří do K1 skupiny, ale nelze ho zařadit do žádné ze tří moderních odnoží této skupiny (K1a, K1b nebo K1c). Nová skupina pro Ötziho byla předběžně pojmenována K1ö .[43] Studie byla schopna potvrdit, že Ötziho mtDNA patří do dříve neznámého evropského mtDNA kladu s velmi omezeným výskytem mezi moderními datovými sadami.[44] Autosomální DNA je Ötzi nejúžeji spojen s Jihoevropany, zejména geograficky izolovanými populacemi, jako jsou Korsičané a Sardové.[45][46][47]

DNA analýza také ukázala, že měl vysoké riziko aterosklerózy a nesnášenlivost k laktóze, a že se ve vzorcích nachází sekvence bakterie Borrelia burgdorferi, čímž by šlo o nejstaršího známého člověka s Lymskou boreliózou.[42][48] Pozdější analýza ukázala, že sekvence patří jinému druhu bakterií rodu Borrelia.[49] Práce paleoantropologa Johna Hawkse z roku 2012 naznačuje, že Ötzi měl vyšší míru neandertálského původu než moderní Evropané.[50] V říjnu 2013 bylo oznámeno, že 19 moderních tyrolských mužů je příbuzných s Ötzim. Vědci z Ústavu soudního lékařství na Lékařské univerzitě v Innsbrucku analyzovali DNA více než 3700 tyrolských mužských dárců krve a našli 19, kteří sdíleli určitou genetickou mutaci spolu s 5300 let starým mužem.[51][52]

Krev[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2012 vědci oznámili objev, že Ötzi má stále zachované neporušené krvinky. Jedná se o nejstarší kompletní lidské krvinky, které kdy byly určeny. Ve většině orgánů této staré krevní buňky jsou buď svraštělé nebo pouhé zbytky, ale Ötziho mají stejné rozměry jako živé červené krvinky a připomínají vzorek z moderní doby.[53][54]

Analýza patogenní žaludeční bakterie Helicobacter pylori[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 vědci ohlásili studii z výtažku dvanáct vzorků z gastrointestinálního traktu Ötzi. Analyzovali původ H. pylori v jeho střevech.[55] Bakteriální kmen H. pylori nalezený v jeho trávicím traktu byl překvapivě kmen hpAsia2, kmen který se dnes vyskytuje především v jihoasijských a středoasijských populacím s extrémně vzácným výskytem v moderních evropských populacích[55] Kmen nalezený ve střevech Ötziho je kmen je nejvíce podobný třemi současnými jednotlivcům ze severní Indii; nicméně sám kmen je starší a předchází modernímu severoindickému kmeni.[55]

Příčina smrti[editovat | editovat zdroj]

Ötziho památník u Tisenjoch. Ötzi byl nalezen asi 70 m severovýchodně odsud, místo je označeno červenou značkou. Hora v pozadí je Fineilspitze

Zpočátku se věřilo, že Ötzi zemřel na podchlazení během zimní bouře. Později se spekulovalo, že Ötzi mohl být obětí rituálního obětování snad proto, že byl náčelník.[56][57] Toto vysvětlení bylo inspirováno teoriemi z předtím získaných těl z prvního tisíciletí př. n. l., těl získaných z rašelinišť jako je například Tollundský muž a Lindowský muž.[57]

V roce 2001 rentgen a výpočetní tomografie ukázaly, že Ötzi měl, když zemřel, uvíznutý hrot šípu v levém rameni,[58] a odpovídající malou trhlinku na kabátu.[59] Objev hrotu šípu byl výzvou vědcům teoretizovat, zda Ötzi zemřel na ztrátu krve z rány, což by bylo pravděpodobně smrtelné, i kdyby byly k dispozici moderní lékařské postupy.[60] Další výzkum zjistil, že dřík šipu byl odstraněn před smrtí a detailní prohlídka těla našla podlitiny a řezy na rukou, zápěstí a hrudníku a mozkové poranění svědčící o úderu do hlavy. Jeden z řezů byla do spodní části palce, dosáhl až na kost a neměl před smrtí čas, aby se zahojil. V současné době se předpokládá, že příčinou smrti byla rána do hlavy, ale výzkumníci si nejsou jisti, co způsobilo smrtelný úraz.[61]

Nedávné analýzy DNA tvrdí, že odhalily stopy krve na jeho výbavě od dalších nejméně čtyř osob: jedna z jeho nože, dvě ze stejného hrotu šípu a čtvrtý z kabátu[62][63] Interpretace těchto zjištění byla, že Ötziho zabili dva lidé se stejným šípem a byl schopen ji získat v obou případech, a krev na jeho kabátě byla od zraněného druha kterého mohl přenášet na svých zádech.[59] Ötziho držení těla při smrti (zmrzlé tělo, lícem dolů, levá paže ohnuté přes hrudník) by mohlo podpořit teorii, že předtím, než došlo k úmrtí a nastala posmrtná ztuhlost, tak byl otočen na břicho ve snaze odstranit dřík šípu.[64]

V roce 2010 bylo navrženo, že Ötzi zemřel v mnohem nižší nadmořské výšce a byl pohřben vysoko v horách, jak předpokládal archeolog Alessandro Vanzetti a jeho kolegové z římské Univerzity La Sapienza.[65] V závislosti na studiu předmětů nalezených v blízkosti Ötziho a jejich umístění je možné, že Ötzi byl umístěn nad toto místo, které je vykládáno jako kamenná mohyla, ale byl následně přesouván s každým cyklem tání, který vytvořil tekutou vodnatou směs poháněnou gravitací předtím než zase znova zmrzla, dolů.[66] Zatímco archeobotanik Klaus Oeggl z Univerzity Innsbruck souhlasí s tím, že přirozený proces takto popsaný pravděpodobně způsoboval pohyb těla od hřebene, který zahrnuje útvar kamenů, poukázal na to, že práce neposkytla žádné přesvědčivé důkazy k prokázání, že roztroušené kameny představovaly pohřební platformu.[66] Kromě toho biologický antropolog Albert Zink tvrdí, že kosti Ötziho neukazují žádné narušení, ze kterého by vyplynulo z klouzání z kopce a že neporušené krevní sraženiny v jeho ráně od šípu by ukázaly poškození v případě, že by jeho tělo bylo přesunuto do hor.[66] V každém případě pohřební teorie neodporuje možnosti násilné příčiny smrti.

Právní spor[editovat | editovat zdroj]

Italské právo dávalo nálezcům Simonovým nárok na nálezné od jihotyrolské zemské vlády ve výši 25 % z ceny Ötziho. V roce 1994 úřady nabídli "symbolickou" odměnu 10 milionů lir (5200 €), kterou Simonovi odmítli.[67] V roce 2003 Simonovi podali žalobu, kterou se domáhali, aby soud v Bolzanu uznal jejich roli v Ötziho nalezení a vyhlásil je jako jeho "oficiální objevitele". Soud rozhodl ve prospěch Simonových v listopadu 2003 a na konci prosince tohoto roku Simonovi oznámili, že požadují v přepočtu 300 000 amerických dolarů jako svoje nálezné. Provinční vláda se rozhodla odvolat.[68]

Kromě toho další dva lidé přišli s tvrzením, že byli součástí stejné horolezecké skupiny, která narazila na Ötziho a poprvé objevila jeho tělo:

  • Magdalena Mohar Jarcová, vysloužilá slovinská horolezkyně, která tvrdila, že objevila mrtvolu jako první po pádu do skuliny, a krátce po návratu k horské chatě požádala Helmuta Simona, aby Ötziho vyfotografoval. Citovala Reinholda Messnera, který byl toho dne také přítomen v horské chatě.[69]
  • Sandra Nemeth ze Švýcarska, která tvrdila, že našla mrtvolu před Helmutem a Erikou Simonovými, a že plivla na Ötziho, aby měla jistotu, že její DNA bude později na jeho na těle nalezena. Požádala o test DNA na zbytcích, ale odborníci věří, že je malá šance na nalezení nějaké stopy.[70]

Podle zprávy londýnského deníku Daily Telegraph byly v roce 2005 soupeřící požadavky projednávány soudem v Bolzanu. Právní případ nazlobil paní Simonovou, která tvrdila, že žádná jiná žena nebyla v den objevu na hoře přítomna.[70] V roce 2005 právník paní Simonové řekl: "Paní Simonová je velmi rozrušená tím vším – tím, že se tito dva noví žadatelé rozhodli objevit až 14 let poté, co byl Ötzi nalezen."[70] V roce 2008 však Jarcová uvedla pro slovinské noviny, že napsala dvakrát do Bolzana k soudu, pokud jde o její tvrzení, ale vůbec neobdržela odpověď.[69]

V roce 2004 Helmut Simon zemřel. O dva roky později v červnu 2006 odvolací soud potvrdil, že Simonovi vskutku objevili Ötziho, a proto měli nárok na nálezné. Soud rovněž rozhodl, že provinční vláda musí Simonovým zaplatit právní náklady. Po tomto rozhodnutí Erika Simonová snížila svůj nárok na 150 000 €. Reakcí provinční vlády bylo, že při určení nálezného je třeba zváýit náklady vynaložené při založení muzea a náklady na Ötziho zachování. Vláda trvala na tom, že nebude platit více než 50 000 €. V září 2006 se úřad odvolal k nejvyššímu soudu v Itálii, což je kasační soud.[68]

Dne 29. září 2008 bylo oznámeno, že provinční vláda a paní Simonová dosáhly urovnání sporu, podle něhož obdrží 150 000 € při uznání, že se svým zesnulým manželem objevili Ötziho.[67][71]

"Ötziho prokletí"[editovat | editovat zdroj]

Pod vlivem "prokletí faraonů" a mediálních témat prokletých mumií se objevují tvrzení že Ötzi je prokletý. Tvrzení se točí kolem smrti několika lidí spojených s objevem, získáním a následným Ötziho zkoumáním. Uvádí se, že tyto osoby zemřely za záhadných okolností. Patří k nim spoluobjevitel Helmut Simon[64] a Konrad Spindler, který jako první v roce 1991 zkoumal mumii v Rakousku.[72] K dnešnímu dni zemřelo sedm osob, z nichž čtyři následkem nějakého násilí v podobě nehod, které byly přičítány údajnému prokletí. Ve skutečnosti byly do výzkumu Ötziho zapojeny stovky lidí a další osoby stále pracují na studiu těla a u něj nalezených artefaktů. Nebylo prokázáno, že skutečnost, že malé procento z nich zemřelo v průběhu let, je statisticky významná.[73][74]

Ohlasy v krásné literatuře[editovat | editovat zdroj]

Na základě tehdejších informací o nálezu Ötziho napsal roku 1992 rakouský spisovatel Erich Ballinger dobrodružný román pro mládež Muž z ledovce.

Filmy[editovat | editovat zdroj]

  • Ötzi: Archeologický detektivní příběh (2011)
  • Smrt muže z ledovce (2008)
  • Vražda muža z ledovce (2005)
  • Objevování pravdy: Ledový muž přichází (2005)
  • Pravěký muž z údolí Ötz (1999). Tento film byl natočen ještě předtím, než došlo k objevu hrotu šípu v Ötziho těle. Interpretace jeho smrti je tudíž zastaralá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ötzi na anglické Wikipedii.

  1. Iceman Murder Mystery [online]. PBS. Dostupné online.  
  2. http://tech.ihned.cz/c1-50859650-ledovy-muz-otzi-dostal-tvar-experti-vytvorili-rekonstrukci-pravekeho-cloveka
  3. BONANI, Georges; IVY, Susan D., et al. Ams 14C Age Determination of Tissue, Bone and Grass Samples from the Ötzal Ice Man. Radiocarbon. The Department of Geosciences, The University of Arizona, 1994, roč. 36, čís. 2, s. 247–250. Dostupné online [cit. 2016-02-04]. DOI:10.1017/s0033822200040534.  
  4. NEILL, James. Otzi, the 5,300 Year Old Iceman from the Alps: Pictures & Information [online]. 27. říjen 2004, [cit. 2007-03-08]. Dostupné online.  
  5. Popis objevu na webových stránkách Jihotyrolského archeologického muzea
  6. FOWLER, Brenda. Iceman: Uncovering the Life and Times of a Prehistoric Man Found in an Alpine Glacier. [s.l.] : University of Chicago Press, 2001. ISBN 978-0-226-25823-2. S. 37 ff.  
  7. The Incredible Age of the Find [online]. South Tyrol Museum of Archaeology, 2013, [cit. 2015-08-03]. Dostupné online.  
  8. Hraniční otázka, na webu muzea
  9. HAUGHTON, Brian. Hidden History: Lost Civilizations, Secret Knowledge, and Ancient Mysteries. [s.l.] : Career Press. Dostupné online. ISBN 9781564148971. S. 205.  
  10. WWI bodies are found on glacier [online]. BBC News, 23. srpen 2004. Dostupné online.  
  11. a b CARROLL, Rory. Iceman is defrosted for gene tests: New techniques may link Copper Age shepherd to present-day relatives. The Guardian [online]. 26. září 2000. Dostupné online.  
  12. a b DEEM, James M.. Ötzi: Iceman of the Alps: His health [online]. Mummy Tombs, 3. leden 2008, [cit. 2008-01-06]. Dostupné online.  
  13. EGARTER-VIGL, Eduard. The Chalcolithic Mummy, Volume 3, In Search of Immortality. Příprava vydání Marco Samadelli. [s.l.] : Folio Verlag, 2006. ISBN 978-3-85256-337-4. Kapitola The Preservation of the Iceman Mummy, s. 54.  
  14. MÜLLER, Wolfgang; FRICKE, H.; HALLIDAY, A. N. ; MCCULLOCH, M. T.; WARTHO, J. A.. Origin and Migration of the Alpine Iceman. Science [online]. AAAS, 31. říjen 2003, sv. 302, čís. 5646 [cit. 18. říjen 2007], s. 862–866. Dostupné online. DOI:10.1126/science.1089837. PMID 14593178.  
  15. HOLDEN, T.G.. Bones and the Man: Studies in Honour of Don Brothwell. Příprava vydání Keith Dobney, Terry O'Connor. Oxford : Oxbow Books, 2002. ISBN 978-1-84217-060-1. Kapitola The Food Remains from the Colon of the Tyrolean Ice Man, s. 35–40.  
  16. HEISS, A.G.; OEGGL, K.. The plant macro-remains from the Iceman site (Tisenjoch, Italian-Austrian border, eastern Alps): new results on the glacier mummy's environment. Veget Hist Archaeobot. 19. leden 2008, roč. 18, s. 23–35. DOI:10.1007/s00334-007-0140-8.  
  17. THAN, Ker. Iceman's Stomach Sampled—Filled With Goat Meat [online]. National Geographic, [cit. 2011-06-24]. Dostupné online.  
  18. Iceman's final meal. BBC News [online]. 16. září 2002. Dostupné online.  
  19. RUFF, Christopher; HOLT, B. M.; SLÁDEK, V., a kol. Body size, body proportions, and mobility in the Tyrolean "Iceman". Journal of Human Evolution. červen 2006, sv. 51, čís. 1, s. 91–101. DOI:10.1016/j.jhevol.2006.02.001. PMID 16549104.  
  20. LORENZI, Rossella. The Iceman Mummy: Finally Face to Face. Discovery News [online]. 25. únor 2011 [cit. 24. červen 2011]. Dostupné online. webový archiv: [1].  
  21. DICKSON, James H.; OEGGL, Klaus; HANDLY, Linda L.. The Iceman Reconsidered. Scientific American. květen 2003, s. 70–79. Dostupné online [PDF].  
  22. Iceman Had Bad Teeth : Discovery News [online]. News.discovery.com, 15 June 2011, [cit. 2011-09-15]. Dostupné online.  
  23. Iceman Lived a While After Arrow Wound. DNews [online]. 2. květen 2012. Dostupné online.  
  24. SAMADELLI, M.; MELIS, M.; MICCOLI, M.; EGARTER-VIGL, E; ZINK, A. R.. Complete Mapping of the Tattoos of the 5300-year-old Tyrolean Iceman. Journal of Cultural Heritage. 2015, roč. 16, čís. 5, s. 753–758. DOI:10.1016/j.culher.2014.12.005.  
  25. a b Scan finds new tattoos on 5300-year-old Iceman [online]. January 22, 2015. Dostupné online.  
  26. PABST, M. A.; LETOFSKY-PAPST, I.; BOCK, E., a kol. The Tattoos of the Tyrolean Iceman: A Light Microscopical, Ultrastructural and Element Analytical Study. Journal of Archaeological Science. 2009, roč. 36, s. 2335–2341. DOI:10.1016/j.jas.2009.06.016.  
  27. SPINDLER, Konrad. The man in the ice. [s.l.] : Phoenix, 1995. ISBN 0-7538-1260-6. S. 178–184.  
  28. DORFER, L; MOSER, M.; BAHR, F., a kol. A medical report from the stone age?. The Lancet. září 1999, sv. 354, s. 1023–1025. DOI:10.1016/S0140-6736(98)12242-0. PMID 10501382.  
  29. DETER-WOLF, Aaron. It’s official: Ötzi the Iceman has the oldest tattoos in the world [online]. 11. listopad 2015, [cit. 2015-11-05]. Dostupné online.  
  30. DETER-WOLF, Aaron; ROBITAILLE, Benoît; KRUTAK, Lars; GALLIOT, Sébastien. The World's Oldest Tattoos. Journal of Archaeological Science:Reports. únor 2016, roč. 5, s. 19–24. Dostupné online. DOI:10.1016/j.jasrep.2015.11.007.  
  31. CORRIHER, Shirley O.. Cookwise: The Hows and Whys of Successful Cooking. New York, N.Y. : William Morrow and Company, 1997. ISBN 978-0-688-10229-6. S. 312.  
  32. The Belt and Pouch [online]. South Tyrol Museum of Archaeology, [cit. 2016-04-23]. Dostupné online.  
  33. KROSNAR, Katka. Now you can walk in footsteps of 5,000-year-old Iceman – wearing his boots. The Daily Telegraph. 17. červen 2005. Dostupné online.  
  34. HAMMOND, Norman. Iceman was wearing 'earliest snowshoes'. The Times [online]. February 21, 2005 [cit. 24. listopad 2013]. Dostupné online. webový archiv: [2].  
  35. DAVIS, Nicola. It becometh the iceman: clothing study reveals stylish secrets of leather-loving ancient. The Guardian [online]. 18. srpen 2016 [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.  
  36. Here's What the Iceman Was Wearing When He Died 5,300 Years Ago [online]. 2016-08-18, [cit. 2016-08-18]. Dostupné online.  
  37. O’SULLIVAN, Niall J.; TEASDALE, Matthew D.; MATTIANGELI, Valeria. A whole mitochondria analysis of the Tyrolean Iceman’s leather provides insights into the animal sources of Copper Age clothing. Scientific Reports. 2016-08-18, roč. 6. Dostupné online. ISSN 2045-2322. DOI:10.1038/srep31279. (anglicky) 
  38. FOWLER, Brenda. Iceman: Uncovering the Life and Times of a Prehistoric Man found in an Alpine Glacier. Chicago : University of Chicago Press, 2001. ISBN 0-226-25823-8. S. 105–106.  
  39. DAVIES, Norman. Europe: A History. Oxford : Oxford University Press, 1996. ISBN 0-19-820171-0.  
  40. CAPASSO, Luigi. 5300 years ago, the Ice Man used natural laxatives and antibiotics. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. DOI:10.1016/S0140-6736(05)79939-6 S. 1864.  
  41. The Axe - Ötzi - South Tyrol Museum of Archaeology [online]. iceman.it. Dostupné online.  
  42. a b KELLER, Andreas; GRAEFEN, Angela; BALL, Markus, et al. New insights into the Tyrolean Iceman's origin and phenotype as inferred by whole-genome sequencing. Nature Communications. 28. únor 2012, roč. 3, s. 698. DOI:10.1038/ncomms1701. PMID 22426219.  
  43. ERMINI, Luca; OLIVIERI, Cristina; RIZZI, Ermanno, et al. Complete Mitochondrial Genome Sequence of the Tyrolean Iceman. Current Biology. 2008, roč. 18, čís. 21, s. 1687–93. DOI:10.1016/j.cub.2008.09.028. PMID 18976917.  
  44. ENDICOTT, Phillip; SANCHEZ, Juan J; PICHLER, Irene. Genotyping human ancient mtDNA control and coding region polymorphisms with a multiplexed Single-Base-Extension assay: The singular maternal history of the Tyrolean Iceman. BMC Genetics. 2009, roč. 10, s. 29. DOI:10.1186/1471-2156-10-29. PMID 19545382.  
  45. Ancient DNA reveals genetic relationship between today’s Sardinians and Neolithic Europeans - HudsonAlpha Institute for Biotechnology [online]. 19. listopad 2015, [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.  
  46. CALLAWAY, Ewen. Iceman's DNA reveals health risks and relations. Nature. . Dostupné online [cit. 3.4.2017]. DOI:10.1038/nature.2012.10130.  
  47. Tratti genetici comuni tra la mummia Oetzi e gli attuali abitanti di Sardegna e Corsica [online]. Tiscali, 28. únor 2012. Dostupné online.  
  48. HALL, Stephen S.. Iceman Autopsy [online]. National Geographic, listopad 2011. Dostupné online.  
  49. AMES, S. K.; HYSOM, D. A.; GARDNER, S. N.; LLOYD, G. S.; GOKHALE, M. B.; ALLEN, J. E.. Scalable metagenomic taxonomy classification using a reference genome database. Bioinformatics. 4. červenec 2013, roč. 29, čís. 18, s. 2253–2260. DOI:10.1093/bioinformatics/btt389. PMID 23828782.  
  50. HAWKS, John. Neandertal ancestry "Iced" [online]. john hawks weblog, 15. srpen 2012, [cit. 2012-08-17]. Dostupné online.  
  51. Link to Oetzi the Iceman found in living Austrians [online]. BBC News, 10. říjen 2013, [cit. 2013-10-12]. Dostupné online.  
  52. BERGER, Burkhard; NIEDERSTÄTTER, Harald; ERHART, Daniel. High resolution mapping of Y haplogroup G in Tyrol (Austria). Forensic Science International: Genetics. , roč. 7, čís. 5, s. 529–536. Dostupné online. DOI:10.1016/j.fsigen.2013.05.013.  
  53. OWEN, James. World's Oldest Blood Found in Famed "Iceman" Mummy [online]. National Geographic, 2. květen 2012, [cit. 2016-03-04]. Dostupné online.  
  54. JANKO, Marek; STARK, Robert W.; ZINK, Albert. Preservation of 5300 year old red blood cells in the Iceman. Journal of the Royal Society / Interface. 2012-10-07, roč. 9, čís. 75, s. 2581–2590. Dostupné online. ISSN 1742-5662. DOI:10.1098/rsif.2012.0174. PMID 22552923.  
  55. a b c MAIXNER, Frank; KRAUSE-KYORA, Ben. The 5300-year-old Helicobacter pylori genome of the Iceman. Science. 8. leden 2016, sv. 351, čís. 6269. DOI:10.1126/science.aad2545.  
  56. IVES, Sarah. Was ancient alpine "Iceman" killed in battle? [online]. National Geographic News, 30. říjen 2003, [cit. 2007-10-25]. Dostupné online.  
  57. a b ROLLO, Franco; UBALDI, M.; ERMINI, L.; MAROTA, I.. Ötzi's last meals: DNA analysis of the intestinal content of the Neolithic glacier mummy from the Alps. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2002, roč. 99, čís. 20, s. 12594–12599. DOI:10.1073/pnas.192184599. PMID 12244211.  
  58. PAIN, Stephanie. Arrow points to foul play in ancient iceman's death [online]. NewScientistTech, 26. červenec 2001. Dostupné online.  
  59. a b DEEM, James M.titul=Ötzi: Iceman of the Alps: Scientific studies. 3. ledna 2008, [cit. 2008-01-06]. Dostupné online.  
  60. JHA, Alok. Iceman bled to death, scientists say. The Guardian [online]. 7. červen 2007. Dostupné online.  
  61. CARROLL, Rory. How Oetzi the Iceman was stabbed in the back and lost his fight for life. The Guardian [online]. 21. březen 2002. Dostupné online.  
  62. 'Iceman' was murdered, science sleuths say. usatoday.com [online]. . Dostupné online.  
  63. FAGAN, Brian M.; DURRANI, Nadia. In the Beginning: An Introduction to Archaeology. [s.l.] : Routledge. Dostupné online. ISBN 9781317346432.  
  64. a b LORENZI, Rossella. Blow to head, not arrow, killed Otzi the iceman [online]. Australian Broadcasting Corporation, 31. srpen 2007. (anglicky) 
  65. VANZETTI, A.; VIDALE, M.; GALLINARO, M.; FRAYER, D. W.; BONDIOLI. The iceman as a burial. Antiquity. září 2010, roč. 84, čís. 325, s. 681-692. DOI:10.1017/S0003598X0010016X. (anglicky) 
  66. a b c BOWER, Bruce. Prehistoric 'Iceman' gets ceremonial twist [online]. Science News, 25. září 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  67. a b 'Iceman' row ends after 17 years [online]. BBC News, 29. září 2008. Dostupné online.  
  68. a b DEEM, James M.. Ötzi: Iceman of the Alps: Finder's fee lawsuits [online]. Mummy Tombs, září 2008, [cit. 2008-10-01]. Dostupné online.  
  69. a b Magdaleni ne bodo plačali za Ötzija [online]. 9 October 2008. Dostupné online. (Slovenian) 
  70. a b c PISA, Nick. Cold case comes to court – After 5,300 years. The Daily Telegraph [online]. 22. říjen 2005. Dostupné online.  
  71. SQUIRES, Nick. Oetzi The Iceman's discoverers finally compensated: A bitter dispute over the payment of a finder's fee for two hikers who discovered the world famous Oetzi The Iceman mummy has finally been settled. The Daily Telegraph [online]. 29. září 2008. Dostupné online.  
  72. MCMAHON, Barbara. Scientist seen as latest 'victim' of Iceman. The Guardian [online]. 20. duben 2005. Dostupné online.  
  73. Is there an Ötzi curse? [online]. South Tyrol Museum of Archaeology, [cit. 2012-08-15]. Dostupné online.  
  74. The Curse of the Ice Mummy, televizní diokument vysílaný britskou stanicí Channel 4 dne 8. března 2007. Viz také MARKS, Kathy. Curse of Oetzi the Iceman strikes again. The Independent [online]. 5. listopad 2005. Dostupné online.   (též jako MARKS, Kathy. Curse of Oetzi the Iceman claims another victim. New Zealand Herald [online]. 5. listopad 2005. Dostupné online.  ); SQUIRES, Nick. Seventh victim of the Ice Man's 'curse'. The Daily Telegraph [online]. 5. listopad 2005. Dostupné online.  

Další literatura[editovat | editovat zdroj]

Články[editovat | editovat zdroj]

  • DICKSON, James Holms. Otzi's Last Journey [online]. Institute of Biodiversity, Animal Health and Comparative Medicine, University of Glasgow, 28. červen 2005, [cit. 2007-03-17]. Dostupné online.   (anglicky)
  • FOWLER, Brenda. The Iceman's last meal [online]. NOVA Online, PBS, listopad 2002, [cit. 2007-03-17]. Dostupné online.   (anglicky)
  • KELLER, Andreas, et al. New insights into the Tyrolean Iceman's origin and phenotype as inferred by whole-genome sequencing. Nature Communications [online]. 28. únor 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. DOI:10.1038/ncomms1701.   (anglicky)
  • KENNEDY, Frances. Oetzi the Neolithic Iceman was killed by an arrow, say scientists. The Independent [online]. 25. červenec 2001. Dostupné online.   (anglicky)
  • MACINTYRE, Ben. We know Oetzi had fleas, his last supper was steak ... and he died 5,300 years ago. The Times [online]. 1. listopad 2003. Dostupné online.   (anglicky)
  • MURPHY, William A., Jr.; ZUR NEDDEN, Dieter; GOSTNER, Paul; KNAPP, Rudolf; RECHEIS, Wolfgang; SEIDLER, Horst. The Iceman: Discovery and imaging. Radiology. Oak Brook, IL: 24. leden 2003, sv. 226, čís. 3, s. 614–629. Dostupné online. ISSN 0033-8419. DOI:10.1148/radiol.2263020338. PMID 12601185.   (anglicky)

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • SPINDLER, Konrad. Muž z ledovce. Praha : Mladá fronta, 1998. 301 s. ISBN 80-204-0704-9.  
  • DEEM, James. Bodies from the Ice. Boston : Houghton Mifflin, 2008. Dostupné online. ISBN 0-618-80045-X. S. 64.   (anglicky)
  • BORTENSCHLAGER, Sigmar; OEGGL, Klaus. The Iceman and His Natural Environment: Palaeobotanical Results. Wien; New York, N.Y. : Springer, 2000. ISBN 3-211-82660-2.  .
  • FOWLER, Brenda. Iceman: Uncovering the Life and Times of a Prehistoric Man Found in an Alpine Glacier. New York, N.Y. : Random House, 2000. ISBN 0-679-43167-5.   (anglicky)
  • SPINDLER, Konrad. The Man in the Ice: The Preserved Body of a Neolithic Man Reveals the Secrets of the Stone Age. Překlad Ewald Osers. London : Phoenix, 2001. ISBN 0-7538-1260-6.   (anglicky)
  • DE MARINIS, Raffaele C.; BRILLANTE, Giuseppe. La Mummia del Similaun: Ötzi, l'Uomo Venuto dal Ghiaccio [The Mummy of the Similaun: Ötzi, the Man who Came from the Ice]. Benátky : Marsilio, 1998. ISBN 88-317-7073-X.   (italsky)
  • FLECKINGER, Angelika; STEINER, Hubert. L'Uomo Venuto dal Ghiaccio [The Man who Came from the Ice]. Bolzano : Folio, 2000. ISBN 88-86857-03-9.   (italsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]