Vysokaje

Vysokaje ; Высокае
	Zřícenina hradu Sapiehů
	; znak
Poloha
Souřadnice	52°22′ s. š., 23°22′ v. d.
Časové pásmo	UTC+3
Stát	Bělorusko
oblast	Brestská oblast
rajón	Kamjaněcký rajón
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	5 200
Správa
Telefonní předvolba	+375 1643
PSČ	225217
Označení vozidel	1
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vysokaje (bělorusky Высокае, rusky Высокое, do roku 1939 Высока-Літоўск) je město v Kamjaněckém rajónu v Brestské oblasti Běloruska, které leží na řece Pulva. Nachází se 40 km od města Kamjaněc, 3 km od vlakového nádraží Vysokaje-Litoŭsk na lince Brest — Białystok. Městem vede dálnice do Brestu a města Pružany. Počet obyvatel byl v roce 2006 celkem 5,2 tisíc.

Historie

První písemná zmínka o osadě pod názvem Высокі Горад se objevila ve 14. století, kdy jej navštěvoval velkovévoda Gediminas. V roce 1494 velkovévoda Alexandr Jagellonský dal městu Magdeburské právo a znak zobrazjící „v modrém poli stříbrnou dvoupodlažní kachlovou věž se dvěma okny a třemi branami“. V 15. století zde velkovévoda Vytautas financoval výstavbu kostela. V roce 1511 velkokníže Zikmund I. Starý předal město do vlastnictví Jana Litavora Chreptoviče.

Během 16. století bylo město v držení Pjatkievičů, Jodkavičů nebo Chljavicků. V té době se město stalo centrem výroby koberců a lnu. V roce 1603 jeho nový majitel Andrej Vojna-Hryčynavič ve městě založil kostel Nejsvětější trojice, který měl na délku 44 stop a na šířku 12 stop. Největší zvon byla pojmenována po svatých, Petru a Pavlu.

Od roku 1647 bylo město ve vlastnictví rodu Sapěhů, který zde postavil hrad. Pevnost značně utrpěla v Třináctileté (1654—1667) a Velké severní válce (1700—1721). Dne 16. prosince 1671 město získalo privilegium pořádat pravidelné veletrhy, které trvaly po dobu 4 týdnů.

V roce 1748 zámek a hrad vyhořely, v důsledku toho Sapěhové přesunuli svou rezidenci do města Slonim. V roce 1772 byla na místě kostela z 15. století postavena kaple svaté Barbory. V letech 1773—1785 na jihovýchodním okraji města, v oblasti Marijampole, Aleksander Michał Sapieha financoval stavbu kláštera Bonifratri (milosrdných bratří). Vedle kláštera byla postavena nemocnice pro 40 pacientů. V roce 1788 ve městě byla továrna na cihly, která vyrobila 22 000 cihel a 8 000 dlaždic při jednom vypálení. Během let 1794—1797 byla na popud Franciszeka Sapiehy zbudována vodní cesta do Gdaňsku.

V důsledku třetího dělení Polska (1795) se město ocitlo na území Ruské říše v Brestském povětu Hrodenské gubernie (podle jiných zdrojů bylo město až do roku 1807 součástí Pruska). Status osady byl snížen na městečko. V roce 1816 byl v těsné blízkosti trosek hradu postaven rodem Polockých palác a rozšířen park mimo bývalý zámecký val (jeho rozloha se zvýšila z 30 ha na více než 50 ha).

V roce 1869 procarské úřady postavily kamenný kostel Povýšení svatého Kříže z majetku zabaveného z rukou rebelů v důsledku lednového povstání. V roce 1886 byla v provozu lékárna, nemocnice, pošta, dvě koželužny, tři vodní mlýny, 102 obchody a 4 restaurace; pravidelně se konalo 15 veletrhů a 2 trhy. V roce 1889 ve městě byla pravoslavná církev a kostel, fungovala továrna na sukno a 4 koželužny.

Podle sčítání lidu z roku 1897 bylo ve městě 256 dvorů, komunitní kanceláře, kostel, kostel, kaple, synagoga, 4 modlitebny, mužská a ženská veřejná škola, židovská škola, pošta, „лазьня“, „канатны і зьнічкавы заводы“, 4 větrné mlýny, 8 kováren, 14 obuvnických, 13 krejčovských, 8 tesařských, 4 sedlářské dílny, 2 lisovny, 108 malých obchodů v promenádě a 13 u domů, 2 hostince a 14 hospod; každý čtvrtek se konaly bazary a 9 krát ročně veletrhy.

V souladu s Rižským mírem (1921) se město stalo součástí meziválečné Polské republiky. Status osady byl povýšen na město. V roce 1939 se město ocitlo na území Běloruské SSR, 12. října 1940 se stalo centrem rajónu. Během druhé světové války, v době od 23. června 1941 so 28. července 1944, bylo město pod německou okupací. Dne 17. dubna 1962 bylo město začleněno do Kamjaněckého rajónu.

Pamětihodnosti

Kostel Nejsvětější Trojice: byl postaven z finančních prostředků Andreja Vojny; v kostele se zachovaly hroby s pohřbenými členy rodu Sapiehů; budova byla poškozena během druhé světové války a později byl přestavěna na sportovní sál; kostel se vrátil katolické církvi v roce 1990.

Katolická kaple svaté Barbory: postavena v roce 1772 na břehu řeky Pulva; za druhé světové války sloužila jako sklad; uvnitř kaple jsou malované květinové ornamenty a militaristické motivy.

Palácový komplex Polockých: postaven v letech 1816—1820; jsou dochovány pozůstatky interiéru a umělecké výzdoby; v blízkosti paláce jsou dvě hospodářské budovy a komplex hospodářských budov; ve druhé světové válce byl palácový komplex použit jako panský dům stráží a později jako škola a ubytovna; nyní je palác prázdný a opuštěný.

Anglický park se rozkládá na ploše více než 50 hektarů, byl založen v 17. století. Roste tu borovice vejmutovka (Pinus strobus) a borovice černá (Pinus nigra), modřín opadavý (Larix decidua) a modřín dahurský (Larix gmelinii), kaštanovníky, habry, zerav západní (Thuja occidentalis), jasany, olše, břízy nebo duby. Hlavní vchod zdobí dva páry pylonů s vázami a kovaná železná brána.

Galerie

Palác a kostel, Napoleon Orda, 1876
Hrad Sapiehů, Napoleon Orda, 2. pol. 19. století.
Palác Polockých
Hrad Sapiehů, jeho brána
Kostel Nejsvětější Trojice
Zřícenina hradu Sapiehů
Ruiny synagogy

Významní rodáci

Aleksander Michał Sapieha (12. září 1730 Vysokaje — 28. květen 1793 Varšava): litevský státník a vojevůdce, litevský polní hejtman (1762—1775), polocký guvernér (1754—1775), člen stálé rady (1773—1775), velkolitevský kancléř od roku 1775, maršálek tribunálu velkovévodství litevského (1789), maršálek obchodní konfederace

Trafim Nazaravič Ljašuk (1902 — 1962 Vysokaje, Brestský rajón): známý aktivista běloruské diaspory v Argentině

Pavěl Kanstancinavič Lyžyn (24. března 1981 Vysokaje, Brestský rajón): běloruský vrhař koulí, účastník Letních olympijských her 2012

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Высокае na běloruské Wikipedii.