Zerav západní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zerav západní

Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: cypřišovité (Cupressaceae)
Rod: zerav (Thuja)
Binomické jméno
Thuja occidentalis

Zerav západní (Thuja occidentalis) je stálezelený jehličnatý strom čeledi cypřišovitých. Původem severoamerický strom rodu zerav byl do Evropy zavlečen v 16. století a dnes je oblíbený zejména k vytváření živých plotů.[1] Je známý pod lidovými názvy túje, cypřiš, či peručí.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zerav západní dorůstá výšky až 15–20 m. Úzká, ale hustá koruna připomíná tvar kužele. Terminální výhon je vztyčený. Borka je šedohnědá, loupe se v podélných pruzích.[3]

Větve, listy[editovat | editovat zdroj]

Větve zeravu rostou rozložené vodorovně, ploché šupinaté jehlice jsou svrchu tmavě zelené, ze spodní strany žlutozelené. V zimě se mohou zbarvovat do rezavé barvy.[1] Postavení jehlic je vstřícné křižmostojné, jehlice jsou oblé bez zřetelné špičky a nemají bílou kresbu. U prvních listů se může vyskytovat kulovitá siličná žlázka, která po rozemnutí trpce voní.[4] Další listy mají volnou, dovnitř vtočenou špičku.[5]

Šišky, semena[editovat | editovat zdroj]

V dubnu až v květnu jsou na konci větévek jednopohlavné šištice, samičí se zbarvují žlutohnědě, samčí červeně. Šištice dozrávají v srpnu až v září, při dozrávání šupiny šištic dřevnatí a rozevírají se. Na hřbetu šupiny je malý osten.[6] Zralé šišky zůstávají na zeravu až do zimy následujícího roku, neopadávají hned po dozrání.[3] Podlouhlé šišky jsou vzpřímené, velké 8–12 mm, mají 4-5 párů plodních šupin. Okřídlené semeno zeravu je drobné, ploché, tmavě zbarvené.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Přirozené rozšíření zeravu v Severní Americe – v oblasti Velkých jezer a dále severně až k Hudsonovu zálivu. Vyskytuje se také v Appalačském pohoří v USA. Roste především ve smíšených lesích spolu s jedlovcem kanadským, borovicí vejmutovkou a javory. Hojně také roste na vápencovém podkladu či zabahněných lokalitách, kde vytváří čisté porosty.

Asi od poloviny 16. století, kdy byl zerav zaveden do Evropy, se hojně pěstuje v parcích, zahradách a hřbitovech.[1]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Pro svoji nenáročnost na vnější podmínky je zerav velice oblíbeným stromem ve střední a západní Evropě. Je mrazuvzdorný, dobře snáší jak nedostatek světla, tak vedro a sucho. Dobře se vypořádá také se sestřihem, proto je velmi populární dřevinou živých plotů.[5]

Nejběžnějším parazitem je drobný motýl molovka tújová. Její napadení se projeví zahnědnutím konců letorostů.[7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Přirozeně se zerav rozmnožuje generativně, stejně jako ostatní nahosemenné rostliny. Umělé vysazení zeravu je uskutečněno výsevem, řízkováním nebo roubováním.

Výsev[editovat | editovat zdroj]

Sbírají se dozrávající šišky na přelomu srpna a září, které se dosušují. Semena, která z šišek po dosušení vypadají, se skladují přes zimu a na jaře (duben-květen) se zasévají. Je doporučeno poslední měsíc před výsevem semena stratifikovat, tj. uskladnit při nižší teplotě a tím podpořit následné klíčení. Po výsevu se zemina pokryje tenkou vrstvou písku. Klíční rostlinky jsou dvouděložné, po 5 dnech jsou patrny první dvojice jehlic, po 25 dnech čtyřčlenné přesleny.[5]

Řízkování[editovat | editovat zdroj]

Řízky většiny kultivarů velice dobře zakořeňují, proto je řízkování vůbec nejoblíbenější metodou rozmnožování. Řízky se odebírají od června do prosince a je doporučeno je ošetřit stimulátorem růstu.

Roubování[editovat | editovat zdroj]

Roubování není příliš obvyklé, protože většina kultivarů se velice dobře rozmnožuje řízkováním. Roubování je však také možné, provádí se přelomu zimy a jara.[8]

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Všechny části rostliny jsou jedovaté.[6] Jed thujon dráždí pokožku, dostane-li se na kůži alergikovi, po vnitřním užití vyvolává zvracení, krvavé průjmy, poškození ledvin a u těhotných žen může dojít k potratu.[2]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Díky své husté koruně a dobré snášenlivosti na řez a tvarování je zerav využíván především do živých plotů a to zejména kultivar Thuja occidentalis brabant.[6] Do dnešní doby bylo vypěstováno přes 140 kultivarů[9] , z nichž některé jsou odlišné barevně, některé vzrůstem či typem koruny. Využívají se také v upravených zahradách francouzského typu.

Zerav je také vhodný k zalesňování bažinatých půd, neboť ve svém přirozeném prostředí Severní Ameriky se na bažinaté půdě často vyskytuje.[5]

Uplatnění má zerav i v oblasti léčitelství – jeho mladé větvičky se sbírají od dubna do června. Z nich se vyrábí tinktura, která se používá zevně na různé výrůstky na kůži, např. bradavice. Silně ředěná tinktura se doporučuje na bolesti zad.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Jaromír Pokorný. Stromy. [s.l.] : Aventinum, 1990. 223 s. ISBN 80-7151-045-9. S. 74-75.  
  2. a b c SEKYT, Viktor. Bezpečné bylinkářství. [s.l.] : GEMMA89, 1994. 137 s. ISBN 80-85206-20-X. S. 109.  
  3. a b zerav západní [online]. prirodopis.eu, [cit. 2013-04-09]. Dostupné online.  
  4. ČIHAŘ, Jiří. Příroda v ČSSR. [s.l.] : Práce, 1988. 426 s. S. 77.  
  5. a b c d AMANN, Gottfried. Stromy a keře lesa. [s.l.] : Nakladatelství J. Steinbrener Vimperk, 1997. 228 s. ISBN 80-901324-9-9. S. 26, 99, 119.  
  6. a b c MIKULA, Alois. Plody planých a parkových rostlin. [s.l.] : SPN, 1989. 288 s. ISBN 80-04-23826-2.  
  7. molovka tújvá [online]. prirodnizahrada.eu, [cit. 2013-04-09]. Dostupné online.  
  8. Andreas Bärtels. Rozmnožování dřevin. [s.l.] : SZN, 1988. 452 s. S. 403-404.  
  9. Thuja occidentalis - zerav západní (túje západní) [online]. botanika.wendys.cz, [cit. 2013-04-09]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu