Trpaslík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Trpaslík (rozcestník).
Trpaslíci dle ilustrátora Johna Bauera

Trpaslík (hovorově trpajzlík) nebo také pidimužík je označení pro humanoida se znatelně menší výškou (v dospělosti) než je běžná (průměrná) fyziologická výška člověka. Blízké jsou pojmy skřítek, skrček, permoník, lilipután apod.

Může být také označením pro:

  • malou pohádkovou bytost (údajně 100 až 120 cm vysokou - tedy jako skřítek) často se zabývající hornictvím, zvanou rovněž permoník, (z něm. Bergmann) odvozenou z mytologického malého démonického horníka (viz např. Pohádka o Sněhurce), v alpských zemích nazývaný také Alp
  • bytost ze severské mytologie vysokou zhruba pět stop, která se zabývá hornictvím a kovářstvím a žije v podzemí, podle mytologie byli trpaslíci kdysi červi, ale bohové jim dali lidštější vzezření a rozum, mýtičtí trpaslíci jsou zlí a lstiví.
  • zahradní ozdobu, nejčastěji sádrovou, volně na téma výše zmíněného, velmi oblíbená je v německy mluvících zemích, v Česku je považována povětšinou za umělecký kýč a nevkus
  • člověka extrémně malého vzrůstu, který v důsledku nějaké nemoci nebo poruchy růstu nevyrostl do normální velikosti. Ve středověku byli trpaslíci tohoto typu ozdobou panovnických dvorů. Ve 20. století lidé malého vzrůstu často působili coby živá kuriozita v cirkusech, ve varieté a jiných lidových zábavních podnicích
  • rasu bytostí vyskytujících se především ve fantasy a RPG, vycházející patrně ze stejných zdrojů jako pohádkový permoník, ale méně "pohádkově"

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Slovo trpaslík pochází z církevněslovanského трьпѧстъкъ (trьpęstъkъ). V základu slova je složenina z *trь- a pęstь, tedy vlastně '(tvor) tři pěsti vysoký' (přibližně 30 cm).

Permoníci[editovat | editovat zdroj]

Permoníci obecně jsou mýtické bytosti vyskytující se zejména v dolech a důlních štolách, tedy zejména v podzemí. V bájích, pohádkách a mýtech se jedná o zvláštní podzemní skřítky, kteří normálním horníkům snad někdy pomáhají a někdy prý i úmyslně škodí - pověsti tohoto typu se vyskytují v mnoha oblastech světa, v tomto smyslu se jedná pravděpodobně o jeden ze základních lidských kulturních archetypů. Označení pochází z německého výrazu Bergmann (muž z hory) a je tedy vytvořeno obdobně jako vasrman (Wassermann - vodník) nebo fajérman (Feuermann - ohnivý muž).

Sněhurka[editovat | editovat zdroj]

Trpaslíky vyskytující se v pohádce Sněhurka a sedm trpaslíků lze pro jejich výhradně mírumilovně-hornické zaměření považovat za klasický příklad permoníků, přestože ve filmových zpracováních jsou o něco větší.

Ve volném pokračování zvaném (Ne)šťastně až na věky se vyskytují i trpaslinky, trpasličí ženy disponující magickými silami. Přestože je toto pokračování posunuto více směrem k fantasy (vyskytuje se tam i drak), trpaslíky to naopak posunuje od běžné rasy trpaslíků dál, a to nejen proto že trpaslinky nemají vousy – v klasické fantasy by podobnými magickými schopnostmi disponovaly spíše víly.

Zahradní ozdoby[editovat | editovat zdroj]

Sádrový trpaslík

Původně se patrně jednalo o „věrné“ sochy permoníků zdobící zahradní skalky. Do jejich výbavy patřila lucerna nebo krumpáč. Do výstroje pak nezbytná špičatá červená čepička. Postupem času se z nich stala běžná zahradní ozdoba, z tohoto důvodu bývají někde vybavováni i rýči.

Tyto ozdoby jsou velmi oblíbené v německy mluvících zemích, v Česku jsou považovány povětšinou za umělecký kýč a nevkus. Proto se v Česku často prodávají na silnicích poblíž hranic s Německem a Rakouskem.

Lidští trpaslíci[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Lidský trpaslík, Nanismus, Pygmejové a Liliputáni.

Existuje mnoho lékařských příčin, které mohou narušit přirozený růst dítěte, od dlouhodobé podvýživy přes nemoci až ke genetickým příčinám, jako je nedostatek růstového hormonu nebo snížená citlivost tkání na něj. Mezi nejčastější příčiny malého vzrůstu patří achondroplázie, způsobená mutací genu pro receptor růstového hormonu fibroplastu, která způsobí poruchy tvorby chrupavky.

Zatímco k chronické podvýživě v dnešní době v Evropě téměř nedochází, mnohé nemoci, které dříve způsobovaly poruchy růstu, umíme léčit a nedostatek růstového hormonu můžeme kompenzovat jeho podáváním, množství genetických poruch (jako achondroplázie) naopak mírně stoupá vzhledem k častějším těhotenstvím po 35. nebo dokonce 40. roku věku.

Trpaslíci ve fantasy[editovat | editovat zdroj]

Trpaslíci mohou být rasou ve fantasy nejsou o mnoho menší než člověk - mohou mít i kolem metru a půl. Vypadají ovšem menší, protože jsou rozložití. Zabývají se kovářstvím, hornictvím (hlavně těžbou kovů) a stavitelstvím. Ve všech těchto oborech vynikají - nejlepší zbraně bývají vykovány trpaslíky (a zdobeny elfy), jsou to právě trpaslíci, kteří nalézají hluboko pod zemí magické kovy jako mithril (např. v Pánu Prstenů od Tolkiena), a kamenné stavby trpaslíků, ať už jeskyně nebo hrady, bývají obdivované.

Trpaslíci jsou silní, odolní, vytrvalí. Žijí déle než lidé. Jejich typickým znakem bývají dlouhé vousy (plnovous) - obvykle ho mají i ženy. Muži jsou od žen u trpaslíků obecně špatně k rozeznání. Do boje nosí válečné sekery a velmi kvalitní (a těžké) brnění.

Tolkien[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trpaslíci (Středozem).

Mnoho pro rozšíření trpaslíků ve fantasy udělal J.R.R. Tolkien. V angličtině dokonce prosadil nové množné číslo (dwarves). Ve Středozemi jsou trpaslíci vlastně nejstarší rasou - vytvořil je Vala Aulë, který se nemohl dočkat příchodu elfů. Byli ale uspáni a směli se probudit až po elfech.

Trpaslíci ve Středozemi odpovídají výše uvedené definici, přestože vznešení elfové (Noldor) jsou v kování a práci s drahými kameny stejně dobří jako trpaslíci - prý dokonce lepší. V kalení oceli ovšem Noldor trpaslíky nepřekonali a kroužková zbroj zůstala čistě trpasličím výrobkem. Jsou dosti bojovnou rasou, bojovali proti každému, kdo je popudil, i sami proti sobě, ale nejčastěji proti Melkorovým služebníkům. Nejznámějším sídlem trpaslíků ve Středozemi je Khazad-dûm, zvaná později též Morie. Nejznámějším trpaslíkem je snad Gimli.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Trpaslíci A. Sapkowského patří stejně jako elfové mezi starší rasy. Zatímco ale elfové jsou odsouzení k záhubě díky neschopnosti přizpůsobit se změněným podmínkám, trpaslíci jako nenahraditelní kováři mají budoucnost zajištěnu. Mnohým mladším trpaslíkům se ovšem tato budoucnost nezamlouvá, a proto bojují na straně elfů.

Trpaslíci na Zeměploše jsou proslulí svou láskou ke zlatu, která proniká i do písní (příkladem je známá trpasličí píseň zlato, zlato, zlato, zlato, zlato) a pojídáním krys s kečupem. Nemají rádi trolly. Karotka byl vychován trpaslíky.

Kniha Martina D. Antonína Křivé ostří ukazuje příklad trpaslíků jako národa velmi dbalého cti. Symbolem cti trpaslíka je jeho plnovous - pokud usoudí že ztratil čest, plnovous si oholí, menší prohřešky proti cti mohou znamenat zkrácení vousů. Dalšími prvky trpasličí cti je čestná smrt v boji a hájení cti ve rvačkách (což vede k používání zlatých zubů). Trpaslíci jsou zde velmi nebezpečí válečníci (proti lidem), rychle se hojí a jsou velmi odolní proti jedům, včetně alkoholu (což si rádi dokazují).

Ve světě Warcraft jsou trpaslíci velmi nevýraznou rasou, protože jsou součástí Aliance, které dominují lidé a jsou zastíněni jejich činy. Přesto jsou trpaslíci silnou součástí Aliance, protože jsou to výborní bojovníci a také horníci (neboli Permoníci).

Čtyřdílná sága Trpaslíci německého spisovatele Markuse Heitze představuje trpaslíky jako obránce hor ohraničujících Skrytou zemi, kteří chrání její obyvatele před skřety a dalšími nestvůrami. Z pěti kmenů trpaslíků je třetí, Lorimburův kmen nepřátelský vůči ostatním, přezdívaný „zabíječi trpaslíků“ - nenávidí ostatní kmeny kvůli jejich postavení. Kmeny se třídí na klany; počet klanů v kmenu se pohybuje od 10 do 20.

Christopher Paolini se o trpaslících zmiňuje v tetralogii Odkaz dračích jezdců. Jsou zde pověstní válečnickým umem a bojem s válečnými sekerami.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAŠKOVCOVÁ, Helena. Můj král trpaslíků aneb cverkologie - první česká vědecká nauka o trpaslících : Úsměvná kniha o trpaslících. PhDr. Lubomír Houdek; Mgr. Jana Jindrová; ak. mal. Jan Vlček. 1. vyd. Praha : Galen, 2006. 129 s. ISBN 80-7262-388-5.
  • Martin Stejskal Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent 2011.

Související články[editovat | editovat zdroj]