Trpaslík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Trpaslík (rozcestník).

Trpaslík (hovorově trpajzlík) nebo také pidimužík je pohádková bytost s podobou dospělého člověka, ale výrazně menší tělesnou výškou. Blízké jsou pojmy skřítek, skrček, Paleček, permoník, lilipután apod. Slovo trpaslík a trpasličí se užívá i pro osoby s poruchou růstu (Nanismus), pro malé rasy zvířat, zakrslé rostliny a jiné výrazně malé objekty.

Zahradní trpaslíci (německý katalog, kolem 1910)

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Slovo trpaslík pochází z církevněslovanského трьпѧстъкъ (trьpęstъkъ). V základu slova je složenina z *trь- a pęstь, tedy vlastně '(tvor) tři pěsti vysoký' (přibližně 30 cm). Václav Machek ovšem namítá, že "pěst" se jako jednotka délky nevyskytuje, nýbrž pouze "dlaň" nebo "píď". Pokud vycházíme z dělení na trь-pęstъ-l- ikъ, lze ve skupině st vidět proměněné d a pęstъ číst jako pędъ, tj. české píď. Tomu nasvědčuje i příbuzné "pidimužík". Trpaslík by pak byla bytost vysoká tři pídě, nějakých 60 cm.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

M. B. Braun, trpaslíci v Novém Městě nad Metují (kolem 1720)

Jako pohádkové bytosti se trpaslíci vyskytují v lidových pohádkách a ve staré mytologii slovanské i germánské. Lidé s poruchou vzrůstu se už od starověku pohybovali na panovnických a později i šlechtických dvorech. Trpaslík Laurin a jeho růžová zahrádka se vyskytuje v rytířském eposu ze 13. století. Někteří měli i značný vliv, například dvorní trpaslík císaře Karla VI. Jakub Ries. Od 16. století se sošky trpaslíků vyskytují na zámcích a v parcích a často je vytvářeli i významní sochaři. 28 mramorových sošek trpaslíků z let 1690-1695 v zahradě zámku Mirabell v Salzburgu vytvořil Johann Bernhard Fischer z Erlachu, sošky trpaslíků před zámkem v Novém Městě nad Metují vytvořil kolem roku 1720 Matyáš Berńard Braun. Pitoreskní postavy trpaslíků vytesal do skal v okolí Liběchova romantický sochař Václav Levý.

Po roce 1800 pod vlivem osvícenství obliba trpaslíků ve šlechtickém prostředí opadla a začali se naopak pokládat za nevkus. V pozdním romantismu a v biedermaieru v Anglii, v Německu a dalších středoevropských zemích se však od poloviny 19. století sošky trpaslíků začaly šířit v městských a předměstských zahrádkách a roku 1878 vznikla v Gräfenrodě v Durynsku první továrna na výrobu hliněných a později i sádrových trpaslíků. I když je vzdělané vrstvy ostře kritizovaly jako kýč už po první světové válce, jejich obliba se dále šířila. Pod vlivem románů J. R. R. Tolkiena a dalších se po roce 1990 prosadila a rozšířila po celém světě. Sádroví i plastoví zahradní trpaslíci se vyrábějí ve velkém množství, často se zahradním nářadím a někdy i v ironické podobě, například s podobami významných politiků.

Pohádkové bytosti[editovat | editovat zdroj]

Trpaslíci dle ilustrátora Johna Bauera

Trpaslík je malá pohádková bytost, vousatý skřítek (výška snad 50 až 130 cm) s červenou špičatou čapkou. Často se zabývá hornictvím, jiný název je permoník, (z něm. Bergmann), v alpských zemích nazývaný také Alp. Podobná bytost ze severské mytologie, vysoká zhruba pět stop, se také zabývá hornictvím a kovářstvím a žije v podzemí. Podle mytologie byli trpaslíci kdysi červi, ale bohové jim dali lidštější vzezření a rozum, mýtičtí trpaslíci jsou zlí a lstiví.

Permoníci[editovat | editovat zdroj]

Permoníci obecně jsou pohádkové bytosti, které žijí obvykle v podzemí, zejména v dolech a důlních štolách. V bájích, pohádkách a mýtech se jedná o zvláštní podzemní skřítky, kteří normálním horníkům někdy pomáhají a někdy prý i úmyslně škodí. Takové pověsti se vyskytují v různých oblastech světa, snad jde o jeden z obecně lidských kulturních archetypů. Označení pochází z německého výrazu Bergmann (muž z hory) a je tedy vytvořeno obdobně jako vasrman (Wassermann - vodník) nebo fajérman (Feuermann - ohnivý muž).

Sněhurka a sedm trpaslíků[editovat | editovat zdroj]

Sádrový "protestní" trpaslík (Německo)
Francouzský zahradní trpaslík
Trpaslíci v parku (Canberra, Austrálie)

Trpaslíky v tradiční lidové pohádce Sněhurka a sedm trpaslíků lze pro jejich mírumilovné hornické zaměření považovat za klasický příklad permoníků, přestože ve filmových zpracováních jsou o něco větší.

Ve volném pokračování (Ne)šťastně až na věky se vyskytují i trpaslinky, trpasličí ženy disponující magickými silami. Přestože je toto pokračování posunuto více směrem k fantasy (vyskytuje se tam i drak), trpaslíky to naopak posunuje od běžné rasy trpaslíků dál, a to nejen proto že trpaslinky nemají vousy – v klasické fantasy by podobnými magickými schopnostmi disponovaly spíše víly.

Zahradní trpaslíci[editovat | editovat zdroj]

Od druhé poloviny se začaly hromadně vyrábět hliněné i sádrové polychromované sošky zahradních trpaslíků, velmi oblíbené v Anglii í ve Střední Evropě, zejména v německy mluvících zemích. Přes odpor uměleckých kritiků patří dnes zahradní trpaslík k běžnému vybavení zahrádek ve městech i v chatových koloniích. Je to klasický permoník s bílými vousy,červenou frýgickou čapkou, často s lucernou, s koženou hornickou zástěrou, s lopatou nebo rýčem. V Česku jsou sice často považováni za umělecký kýč a nevkus, prodávají se hlavně na silnicích poblíž hranic s Německem a Rakouskem, šíří se však i v domácích zahrádkách.

Lidští trpaslíci[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Nanismus, Pygmejové a Liliputáni.

Existuje mnoho lékařských příčin, které mohou narušit přirozený růst dítěte, od dlouhodobé podvýživy přes nemoci až ke genetickým příčinám, jako je nedostatek růstového hormonu nebo snížená citlivost tkání na něj. Mezi nejčastější příčiny malého vzrůstu patří achondroplázie, způsobená mutací genu pro receptor růstového hormonu fibroplastu, která způsobí poruchy tvorby chrupavky.

Zatímco k chronické podvýživě v dnešní době v Evropě téměř nedochází, mnohé nemoci, které dříve způsobovaly poruchy růstu, umíme léčit a nedostatek růstového hormonu můžeme kompenzovat jeho podáváním, množství genetických poruch (jako achondroplázie) naopak mírně stoupá vzhledem k častějším těhotenstvím po 35. nebo dokonce 40. roku věku.

Trpaslíci ve fantasy[editovat | editovat zdroj]

Trpaslíci jako rasa ve fantasy nejsou o mnoho menší než člověk - mohou mít i kolem metru a půl. Vypadají ovšem menší, protože jsou rozložití. Zabývají se kovářstvím, hornictvím (hlavně těžbou kovů) a stavitelstvím. Ve všech těchto oborech vynikají - nejlepší zbraně bývají vykovány trpaslíky (a zdobeny elfy), jsou to právě trpaslíci, kteří nalézají hluboko pod zemí magické kovy jako mithril (např. v Pánu Prstenů od Tolkiena), a kamenné stavby trpaslíků, ať už jeskyně nebo hrady, bývají obdivované.

Trpaslíci jsou silní, odolní, vytrvalí. Žijí déle než lidé. Jejich typickým znakem bývají dlouhé vousy (plnovous) - obvykle ho mají i ženy. Muži jsou od žen u trpaslíků obecně špatně k rozeznání. Do boje nosí válečné sekery a velmi kvalitní (a těžké) brnění.

Tolkien[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trpaslíci (Středozem).

Mnoho pro rozšíření trpaslíků ve fantasy udělal J.R.R. Tolkien. V angličtině dokonce prosadil nové množné číslo (dwarves). Ve Středozemi jsou trpaslíci vlastně nejstarší rasou - vytvořil je Vala Aulë, který se nemohl dočkat příchodu elfů. Byli ale uspáni a směli se probudit až po elfech.

Trpaslíci ve Středozemi odpovídají výše uvedené definici, přestože vznešení elfové (Noldor) jsou v kování a práci s drahými kameny stejně dobří jako trpaslíci - prý dokonce lepší. V kalení oceli ovšem Noldor trpaslíky nepřekonali a kroužková zbroj zůstala čistě trpasličím výrobkem. Jsou dosti bojovnou rasou, bojovali proti každému, kdo je popudil, i sami proti sobě, ale nejčastěji proti Melkorovým služebníkům. Nejznámějším sídlem trpaslíků ve Středozemi je Khazad-dûm, zvaná později též Morie. Nejznámějším trpaslíkem je snad Gimli.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Trpaslíci A. Sapkowského patří stejně jako elfové mezi starší rasy. Zatímco ale elfové jsou odsouzení k záhubě díky neschopnosti přizpůsobit se změněným podmínkám, trpaslíci jako nenahraditelní kováři mají budoucnost zajištěnu. Mnohým mladším trpaslíkům se ovšem tato budoucnost nezamlouvá, a proto bojují na straně elfů.

Trpaslíci na Pratchettově Zeměploše se podobají Tolkienovým. Trpasličí ženy nejen že jsou k nerozeznání od mužů, ale trpaslíci sami nemají ženská jména a trpasličtina nemá ženský rod. Až s počátkem stěhování trpaslíků do lidských měst začaly některé trpaslice dávat najevo svá pohlaví, nicméně je to často vnímáno jako nezdvořilost. Trpaslíci jsou disciplinovaní (pokud se neopijí), výborní řemeslníci a nepřekonatelní v boji s válečnou sekyrou. Jsou proslulí svou láskou ke zlatu, která proniká i do písní (příkladem je známá trpasličí píseň zlato, zlato, zlato, zlato, zlato) a svou neschopností vnímat metafory a humor. Nemají rádi trolly. Karotka byl vychován trpaslíky.

Kniha Martina D. Antonína Křivé ostří ukazuje příklad trpaslíků jako národa velmi dbalého cti. Symbolem cti trpaslíka je jeho plnovous - pokud usoudí že ztratil čest, plnovous si oholí, menší prohřešky proti cti mohou znamenat zkrácení vousů. Dalšími prvky trpasličí cti je čestná smrt v boji a hájení cti ve rvačkách (což vede k používání zlatých zubů). Trpaslíci jsou zde velmi nebezpečí válečníci (proti lidem), rychle se hojí a jsou velmi odolní proti jedům, včetně alkoholu (což si rádi dokazují).

Ve světě Warcraft jsou trpaslíci velmi nevýraznou rasou, protože jsou součástí Aliance, které dominují lidé a jsou zastíněni jejich činy. Přesto jsou trpaslíci silnou součástí Aliance, protože jsou to výborní bojovníci a také horníci (neboli Permoníci).

Čtyřdílná sága Trpaslíci německého spisovatele Markuse Heitze představuje trpaslíky jako obránce hor ohraničujících Skrytou zemi, kteří chrání její obyvatele před skřety a dalšími nestvůrami. Z pěti kmenů trpaslíků je třetí, Lorimburův kmen nepřátelský vůči ostatním, přezdívaný „zabíječi trpaslíků“ - nenávidí ostatní kmeny kvůli jejich postavení. Kmeny se třídí na klany; počet klanů v kmenu se pohybuje od 10 do 20.

Christopher Paolini se o trpaslících zmiňuje v tetralogii Odkaz dračích jezdců. Jsou zde pověstní válečnickým umem a bojem s válečnými sekerami.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.
  1. V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia 1971. Heslo Trpaslík, str. 653, a pozn. 11 na str. 12.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAŠKOVCOVÁ, Helena. Můj král trpaslíků aneb cverkologie - první česká vědecká nauka o trpaslících : Úsměvná kniha o trpaslících. PhDr. Lubomír Houdek; Mgr. Jana Jindrová; ak. mal. Jan Vlček. 1. vyd. Praha : Galen, 2006. 129 s. ISBN 80-7262-388-5.
  • Martin Stejskal Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent 2011.

Související články[editovat | editovat zdroj]