Rychlé šípy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rychlé šípy je název fiktivního klubu pěti hochů z knih a komiksů spisovatele Jaroslava Foglara.

Členy klubu byli Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka, jejich klubovním psem byl Bublina a po něm Kuliferda. Rychlé šípy jsou v Česku všeobecně známé. Jméno Mirka Dušína se stalo synonymem bezchybného kladného hrdiny, jeho opakem jsou členové soupeřícího Bratrstva kočičí pracky: Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Záměrem Jaroslava Foglara bylo vytvořit vzdělávací, poučný, ale přitom vtipný a poutavý obrázkový seriál, který by zvedl náklad časopisu Mladý hlasatel, a zároveň by mu usnadnil vzdělávání čtenářských klubů. Jejich počet totiž narůstal a podrobná korespondenční agenda byla neúnosná. Seriál začal vycházet na konci roku 1938 a rychle si získal velkou popularitu. Původně se přitom s větším počtem dílů nepočítalo. Seriál se navíc původně jmenoval Černí jezdci...[1]

Jaroslav Foglar po celý život odmítal prozradit, zda Rychlé šípy ve skutečnosti existovaly, či nikoli. Uměle také podobné otázky přiživoval, aby zájem o své dílo udržel stále živý. Několikrát se o původu Rychlých šípů dopustil mystifikací hraničících se lží. Přesto však postupně vědomě či nevědomě prozradil několik indicií o původu svého legendárního klubu. Nechtěně například prozradil, že Rychlé šípy žily v Praze. Jak vše přehledně zdokumentoval Miloš Dvorský ve své knize Mýtus zvaný Stínadla, těžiště Foglarovy inspirace bylo v jeho vlastním dětství. Částečně se inspiroval také příhodami ve svém oddíle, dílem běžnými novinovými články. Stěžejní však byla Foglarova jedinečná fabulace.[2]

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Komiksové příběhy Rychlých šípů mají silně výchovný charakter, mnohé díly končí pregnantně vyjádřenou radou nebo poučením (např. "nikdy nepijte na ovoce", "nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík"). Nabádají k řádnému chování, pomáhání slabým a nemohoucím či vystupování proti bezpráví, dále vedou k zdravému životnímu stylu (sportování, nekouření) a ke klubové činnosti po jejich vzoru. Patrná je i výchova k úctě a důvěře k zákonům a ke státním autoritám (policie, úřady). Rychlé šípy často varují své okolí před nebezpečným chováním, nejsou vyslyšeny a příběh pak končí tragicky, těžkými zraněními nebo i smrtí. Výjimečně se něco přihodí i jim samotným, např. Mirek je zraněn, když se snaží zabránit neznámému chlapci v rozbíjení patrony, která vybuchne a chlapce zabije.

Druhou skupinou jsou příběhy čistě komické, v nichž se Rychlým šípům (všem nebo někomu z nich) dějí zábavné trampoty. Na rozdíl od vážněji míněných dobrodružství, kde Rychlé šípy často soupeří s jinou skupinou a vesměs vítězí, tyto jejich historky mohou skončit i jejich neúspěchem (např. jízda na pětikole, lovení pašíka na dvoře, tříkrálová návštěva cukrárny). Zvláštní prostor v komiksech dostává Rychlonožka - několik dílů tvoří jeho bizarní noční sny, nebo jsou zobrazeny jeho rodinné patálie.

Knižní příhody Rychlých šípů (stínadelská trilogie) jsou více zaměřeny na dobrodružné zápletky; výchovné aspekty a humor se objevují jen málo.

Komiks[editovat | editovat zdroj]

Rychlé šípy původně vycházely jako komiks od roku 1938 do roku 1989 s vynucenými přestávkami v období nacismu a komunismu. Zatímco autorem textu byl vždy Jaroslav Foglar, kreslířem první série byl Jan Fischer, druhou sérii (období kolem Pražského jara) kreslil Marko Čermák. Některé díly v roce 1941 nakreslili Bohumír Čermák[1] a Václav Junek.[3]

První série vycházela v časopisech Mladý Hlasatel a Vpřed. Souborné knižní vydání seriálu vyšlo roku 1998 v nakladatelství Olympia.

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Rychlé šípy jsou hlavními postavami knižní trilogie Dobrodružství v temných uličkách: Záhada hlavolamu (1941), Stínadla se bouří (1947), a Tajemství Velkého Vonta (1986 české vydání v Německu, v ČR1990). Záhada hlavolamu byla zfilmována v roce 1993 (režie: Petr Kotek) a stala se také námětem TV seriálu z roku 1969 (režie Hynek Bočan). Známými rekvizitami z ní jsou záhadný hlavolam Ježek v kleci, Tleskačovo létající kolo, tajemný Em, temné uličky Stínadel a bezeslovná píseň Vontů. Knihy Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří i Tajemství Velkého Vonta vyšly později i jako obrázkový komiks.

Rekapitulace prvních vydání Rychlých šípů[editovat | editovat zdroj]

Ježek v kleci (momentálně mimo klec).

Samostatný obrázkový seriál (komiks) Rychlé šípy má celkem 317 stran, které vycházely takto:

Foglarovi pokračovatelé[editovat | editovat zdroj]

Rychlé šípy jsou tak populární téma, že se po Foglarově smrti našli další autoři, kteří v příbězích slavného klubu pokračovali. Za všechny jmenujme alespoň knihu Jaroslava Velinského Poslední tajemství Jana T. (2003), která bezprostředně navazuje na Tajemství Velkého Vonta a snaží se objasnit zbylé záhady ze Stínadel.

Vedle toho, že někteří autoři se lépe či hůře snažili navázat na trilogii Foglarových příběhů ze Stínadel, zcela samostatnou kapitolou jsou autoři navazující na kreslené příběhy Rychlých šípů. Mezi nimi jsou velcí příznivci, kteří se svými komiksy snaží vzdát hold autorovi původní pětice, jiní autoři příběhy spíše parodují (často jen změnou dialogů v ponechané kresbě). Podle Miloše Dvorského, autora knihy Mýtus zvaný Stínadla, původní poselství seriálu dehonestují.[4]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jak byly položeny základy pro vznik klubu RŠ. Komparativní analýza na webu Vontové.org
  2. Miloš Dvorský: Mýtus zvaný Stínadla. Druhé, rozšířené vydání. NZB, Praha 2011.
  3. Rychlé šípy - kompletní vydání kreslených seriálů
  4. Miloš Dvorský: Mýtus zvaný Stínadla. Druhé, rozšířené vydání. NZB, Praha 2011, s. 175–186.