Ruský stát (1918–1920)
| Ruský stát Российское государство Rosijskoje gosudarstvo
| |||||||||
| Hymna Коль слáвен наш Госпóдь в Сиóне (Jak chválen je náš Pán na Sionu) | |||||||||
| Motto – Единая и неделимая Россия! („Spojené a nedělitelné Rusko!“) – Симъ побѣдиши! / Simŭ pobědiši! (In hoc signo vinces! – Podle tohoto znamení zvítěz!) | |||||||||
Geografie
| |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||
| Státní útvar | |||||||||
Vznik
|
23. září 1918
| ||||||||
Zánik
|
4. ledna 1920
| ||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.png)
.png)
.svg){kind=small}
Ruský stát (rusky Российское государство) je termín, kterým se označuje ruský stát, představující jednu ze stran v Ruské občanské válce. Oficiálně bylo vytvoření tohoto státního útvaru schváleno 23. září 1918 v Ufě iniciativou části vedení v Petrohradě svržené prozatímní vlády. V jeho čele stál Nikolaj Avksentjev a po jeho svržení se hlavou stal bělogvardějec admirál Alexandr Vasiljevič Kolčak.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Převrat 18. listopadu[editovat | editovat zdroj]
18. listopadu 1918 z důvodu dosavadního neúspěchu v boji s bolševiky, bylo v Ufě skupinou ruských důstojníků zatčeno dosavadní vedení direktoria Sibiřské prozatímní vlády v čele Nikolajem Avksentievem za Stranu socialistů-revolucionářů. Rada ministrů poté oznámila, že veškeré pravomoci přejdou na nového nejvyššího vládce. Rada ministrů v tajné volbě zvolila vládcem Alexandra Kolčaka.
Vojsko[editovat | editovat zdroj]
V lednu 1919 schválila vláda vytvoření jednotné Ruské armády, která sdružovala všechny dosavadně autonomní armády Bílého hnutí. Zásadním vojenským spojencem Ruského státu byly Československé legie.[1]
Mezinárodní uznání[editovat | editovat zdroj]
Ruský stát byl de facto diplomaticky uznáván zeměmi Dohody a interventy v ruské občanské válce.
- Faktické uznání Ruského státu
Francie
Spojené království
USA
Japonsko
Československo
Finské království
Polsko
Estonsko
Litva
Lotyšsko
- Plné uznání Ruského státu
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 42. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa..
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ruský stát na Wikimedia Commons
