Romeo a Julie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o dramatu Williama Shakespeara. Další významy jsou uvedeny na stránce Romeo a Julie (rozcestník).
Romeo a Julie
AutorWilliam Shakespeare
Původní názevRomeo and Juliet
ZeměAnglické království
Jazykangličtina
Žánrtragédie a melodrama
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Faksimile první strany Romea a Julie z vydání z roku 1623.

Romeo a Julie (Romeo and Juliet) je divadelní hra, kterou napsal William Shakespeare a premiéru měla v roce 1595. Jedná se o milostnou tragédii, patrně jeden z nejznámějších milostných příběhů v historii světového dramatu. Při psaní příběhu vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Arthura Brookea a také všeobecně známé lásky o dvou milencích, která byla zpracována již ve Starověkém Řecku.

Dílo se dočkalo mnoha filmových adaptací, roku 1954 v režii Renata Castellaniho, nejznámější z roku 1968 v režii Franca Zeffirelliho, moderní verze z roku 1996 v režii Baze Luhrmanna.

Postavy

Hlavními postavami milostného dramatu jsou dva mladí dospívající lidé, chlapec Romeo a dívka Julie, kteří tvoří ústřední mileneckou dvojici. Julii je v době, kdy pozná Romea, pouhých čtrnáct let a představuje typ mladé a naivní dívky, která propadne romantickým představám o lásce a bláznivě se zamiluje do Romea. Romeo je zpočátku kurtoazním milencem (zde se ukazuje, že Shakespeare byl stále ještě ovlivněn názory středověké literatury, kde byla láska k ženě prokazována formou kurtoazní – platonické lásky), ale v průběhu příběhu se Romeo i Julie vlivem okolností a tvrdé reality světa mění v reálně uvažující osoby, které jsou do sebe vášnivě zamilovány. Obě postavy v příběhu mentálně dozrávají.

Postava františkána Lorenza (Vavřince) je výrazně středověkou postavou, ale postupem děje se stává svými názory a myšlenkami více renesančním člověkem, který se staví proti nesmyslnosti řádů a cítí s oběma milenci. Jeho postava však není dějem nikterak zasažena. Postava chůvy představuje symbol mateřské lásky k Julii, která přestože není jejím dítětem, nemůže vidět její utrpení z vůle rodičů.

Přehled postav

Titulní strana prvního vydání
  • Eskalus – vévoda veronský
  • Paris – mladý šlechtic, příbuzný vévodův
  • Montek a Kapulet – hlavy dvou znepřátelených rodů
  • Stařec – z rodu Kapuletů
  • Romeo – syn Montekův
  • Merkucio – příbuzný vévodův a přítel Romeův
  • Benvolio – synovec Montekův a přítel Romeův
  • Tybalt – synovec paní Kapuletové
  • Bratr (otec) Vavřinec (Lorenzo) – františkán
  • Bratr Jan – z téhož řádu
  • Baltazar – sluha Romeův
  • Samson a Řehoř (Gregory) – sluhové Kapuletovi
  • Petr – sluha Juliiny chůvy
  • Abraham – sluha Montekův
  • Lékárník
  • Tři hudebníci
  • Panoš Parisův
  • Jiný Panoš
  • paní Monteková – manželka Montekova a matka Romeova
  • paní Kapuletová – manželka Kapuletova a matka Juliina
  • Julie – dcera Kapuletova
  • Juliina chůva
  • Veronští měšťané, příbuzní obou rodů, masky, stráže, hlídky a družiny, Chorus
  • Královna Mab

Děj

Obraz Francesca Hayeze

Příběh se odehrává v 16. století v italském městě Verona, kde žily dva významné rody – Kapuleti a Montekové. Mezi nimi se již léta táhl dávný spor. Děj příběhu začíná popisem střetu mezi Monteky a Kapulety na náměstí ve Veroně, který ukončí až vévoda Eskalus. Těmito vyhrocenými spory mezi oběma rody je naplněno první jednání tragédie.

Nyní se však po celé Veroně šíří zpráva, že u Kapuletů bude velký maškarní ples a při této příležitosti má být oznámeno zasnoubení Julie s Paridem. Toto se dozví i Montek Romeo a se svými dvěma věrnými druhy Merkuciem a Benvoliem se rozhodne navštívit tento ples, přestože se koná v domě úhlavních nepřátel. Romeo tam se svými druhy pod rouškou plesové masky skutečně pronikne a ocitne se na plese, kde jsou přítomni všichni příbuzní a známí rodiny Kapuletů. Tybalt však Romea pozná a chce ho zostudit tím, že vyprovokuje bitku za to, že si dovolil vstoupit na ples Kapuletů. Starý Kapulet ale jeho počínání zastaví s tím, že nechce skandál po celé Veroně. Romeo tedy se svými přáteli zůstává na plese a spatří zde Julii. Ta se mu zdá překrásná a říká, že doposud nepoznal lásku, dokud nespatřil tuto ženu. Láska na první pohled.

Ples pomalu končí, ale oba mladí lidé na sebe musí pořád myslet. Romeo v noci tajně navštíví zahradu Kapuletů a tajně slyší Juliino vyznání vřelých citů k němu. Sám se pak dá poznat a pod balkónem u Juliiny ložnice jí otevřeně vyzná lásku. Druhý den oba milence tajně oddá otec Vavřinec, který mladou dvojici podporuje, protože doufá, že sňatek Romea a Julie pomůže jejich rodiny usmířit.

Jenže Tybalt, Juliin bratranec, nenávidí Romea. Odpoledne v den svatby zabije Tybalt Romeova přítele Merkucia, který přijme výzvu k boji místo Romea (ten Tybalta nyní považuje za příbuzného), a Romeo následně zabije Tybalta. Za vraždu Tybalta je vyhoštěn z města Verony a odchází do Mantovy. Mladí manželé se musí rozloučit. Pan Kapulet, který samozřejmě nic neví o sňatku své dcery, má pro Julii zprávu, že již zítra bude mít svatbu s Parisem. Julie s tím nesouhlasí, ale otec jí dá jen dvě možnosti: buď svatba s Parisem, nebo ať táhne z jeho domu. Proto zoufalá Julie s pomocí chůvy požádá otce Vavřince o pomoc. Ten zajistí nápoj, po kterém bude Julie vypadat jako mrtvá, a Romeo si pro ni nakonec přijde do hrobky Kapuletů.

Nápoj ji uspí a Julie skutečně vypadá jako mrtvá. O jejím pohřbu se dozví i Romeo, ke kterému shodou náhod nedorazil posel od otce Vavřince se zprávou, že Julie ve skutečnosti nezemřela. Posel nedorazil, protože nebyl vpuštěn do města kvůli zdejšímu moru. Romeo si koupí jed u lékárníka v Mantově, vrátí se zpět do Verony a jde naposledy políbit Julii. Na hřbitově potká Parise a v souboji jej zabije. Romeo poté vstoupí do hrobky Kapuletů a spatří Julii. Zoufá si nad osudem a její smrtí a znovu jí vyznává svou lásku. Po rozloučení se světem pije Romeo jed. Julie se probouzí, ale vedle ní leží již mrtvý Romeo. Zdrcená Julie vezme Romeovu dýku a probodne se. Takto skončil věčný spor mezi rodinami Kapuletů a Monteků, rodiny usmířil až smutek nad ztrátou jejich dětí. Nechaly vystavět zlaté sochy Romea a Julie, které dodnes stojí ve Veroně.

Kompozice

Kompozice díla je chronologická a člení se na prolog a pět dějství. Celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným jazykovým stylem – pětistopým jambickým veršem (takzvaným blankversem). Blankvers je v Shakespearových dílech typickým jazykovým prostředkem, díky němuž jsou jasně rozpoznatelná. Problém nastává s překladem díla do českého jazyka. Jambický verš se v češtině nedá příliš využít, protože po zvukové stránce nejsou shodné; proto je také jambická stopa v českých písemných dílech velmi vzácná. Přesto ji ale využil například Karel Hynek Mácha v díle Máj.

Styl a jazyk

V díle je využita próza i poezie, metafory, figury a použit vytříbený a vznešený styl, který je tak typický pro Shakespearova díla. Často se objevují jmenné tvary přídavných jmen, citově zabarvené výrazy, inverze. Vzorem pro Shakespeara byla řecká tragédie Phiramus a Thisbé. Dílo bylo vzorem pro pozdější generaci spisovatelů, jak českých, tak zahraničních. Mezi překladateli díla do češtiny prosluli Martin Hilský (přeložil největší počet Shakespearových děl, včetně sonetů), Jiří Josek, Alois Bejblík, E. A. Saudek, Josef Topol a Josef Václav Sládek.

Inspirace pro dílo

Někteří shakespearologové kladou vznik této tragédie do začátků Shakespearova působení v herecké skupině lorda komořího. Námět, nešťastný osud dvou milenců, pocházejících ze dvou navzájem znepřátelených rodin, je snad starý jako lidstvo samo. S motivem uspávajícího léku se setkáváme již u Xenofonta z Efesu ve 2. století n. l., přímé inspirace však existovaly i v Anglii . Především to byla epická báseň Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě , napsané italským mnichem Bondellem a anglicky Arthurem Brookem v roce 1562. Brookeův příběh má 3000 veršů a Romeus pochází z rodiny Montagew a Julietta z rodiny Capiletů. Dalším spisovatelem píšícím podobný příběh byl William Painter, který popisoval ve druhém svazku svého díla Letohrad lásku milenců Rhomea a Julietty. Dílo bylo vydáno v roce 1567. Přestože tito i další autoři psali podobná témata, Shakespeare je dokázal zpracovat nejlepší formou a právem dodnes náleží k pokladnici světové literatury.

Zdroje

Romeo a Julie, divadelní studie
  • APPELBAUM, Robert. “Standing to the Wall”: The Pressures of Masculinity in Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. Folger Shakespeare Library, 1997, roč. 48, čís. 3. ISSN 00373222. DOI 10.2307/2871016. 
  • ARAFAY, Mireia. Books in Motion: Adaptation, Adaptability, Authorship. [s.l.]: Editions Rodopi BV, 2005. ISBN 9789042019577. 
  • BLOOM, Harold. Shakespeare: The Invention of the Human. New York: Riverhead Books, 1998. ISBN 1573221201. 
  • Margaret M. S. Alexander; Wells, Stanley. Shakespeare and Sexuality. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0521804752. Kapitola The Legacy of Juliet's Desire in Comedies of the Early 1600s, s. 52–71. 
  • BONNARD, Georges A. Romeo and Juliet: A Possible Significance?. Review of English Studies. 1951, roč. II, čís. 4, s. 319–327. DOI 10.1093/res/II.5.319. 
  • BOWLING, Lawrence Edward. The Thematic Framework of Romeo and Juliet. PMLA. 1949, roč. 64, čís. 1, s. 208–220. DOI 10.2307/459678. 
  • BRANAM, George C. The Genesis of David Garrick's Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. 1984, roč. 35, čís. 2, s. 170–179. DOI 10.2307/2869925. 
  • BRODE, Douglas. Shakespeare in the Movies: From the Silent Era to Today. New York: Berkley Boulevard Books, 2001. ISBN 0425181766. 
  • Shaughnessy, Robert (ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare and Popular Culture. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. ISBN 9780521605809. Kapitola Musical Shakespeares: attending to Ophelia, Juliet, and Desdemona, s. 150–174. 
  • COLLINS, Michael. The Literary Background of Bellini's ‘I Capuleti ed i Montecchi’. Journal of the American Musicological Society. 1982, roč. 35, čís. 3, s. 532–538. DOI 10.1525/jams.1982.35.3.03a00050. 
  • Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola International Shakespeare, s. 174–193. 
  • DRAPER, John W. Shakespeare's ‘Star-Crossed Lovers’. Review of English Studies. 1939, roč. os-XV, čís. 57, s. 16–34. DOI 10.1093/res/os-XV.57.16. 
  • DRIVER, Tom F. The Shakespearian Clock: Time and the Vision of Reality in Romeo and Juliet and The Tempest. Shakespeare Quarterly. 1964, roč. 15, čís. 4, s. 363–370. DOI 10.2307/2868094. 
  • EDGAR, David. The Life and Adventures of Nicholas Nickleby. New York: Dramatists' Play Service, 1982. ISBN 0822208172. 
  • EHREN, Christine. Sweet Sorrow: Mann-Korman's Romeo and Juliet Closes Sept. 5 at MN's Ordway [online]. Playbill, 3 September 1999. Dostupné online. 
  • EVANS, Bertrand. The Brevity of Friar Laurence. PMLA. 1950, roč. 65, čís. 5, s. 841–865. DOI 10.2307/459577. 
  • FOWLER, James. Picturing Romeo and Juliet. Shakespeare Survey. Cambridge University Press, 1996, roč. 49, s. 111–129. ISBN 0521570476. 
  • Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Women and Shakespearean Performance, s. 155–173. 
  • GIBBONS, Brian (ed.). Romeo and Juliet. London: Thomson Learning, 1980. ISBN 9781903436417. 
  • GOLDBERG, Jonathan. Queering the Renaissance. Durham: Duke University Press, 1994. ISBN 0822313855. 
  • GROVES, Beatrice. Texts and Traditions: Religion in Shakespeare, 1592-1604. Oxford, England: Oxford University Press, 2007. ISBN 0199208980. 
  • HALIO, Jay. Romeo and Juliet: A Guide to the Play. Westport: Greenwood Press, 1998. ISBN 0313300895. 
  • HALLIDAY, F.E. A Shakespeare Companion 1564–1964. Baltimore: Penguin, 1964. 
  • Holden, Amanda (Ed.) et al. The Viking Opera Guide. London: Viking, 1993. ISBN 0670812927. 
  • Wells, Stanley; deGrazia Margreta. The Cambridge Companion to Shakespeare. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0521658810. Kapitola Shakespeare in the Twentieth-Century Theatre, s. 199–215. 
  • Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Touring Shakespeare, s. 194–211. 
  • HONEGGER, Thomas. ‘Wouldst thou withdraw love's faithful vow?’: The negotiation of love in the orchard scene (Romeo and Juliet Act II). Journal of Historical Pragmatics. 2006, roč. 7, čís. 1, s. 73–88. DOI 10.1075/jhp.7.1.04hon. 
  • HOSLEY, Richard. Romeo and Juliet. New Haven: Yale University Press, 1965. 
  • Jackson, Russell (ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare on Film. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. ISBN 0521639751. Kapitola Shakespeare's Cinematic Offshoots, s. 295–313. 
  • KAHN, Coppélia. Coming of Age in Verona. Modern Language Studies. 1977, roč. 8, čís. 1, s. 5–22. ISSN 00477729. 
  • KEEBLE, N.H. Romeo and Juliet: Study Notes. [s.l.]: Longman, 1980. ISBN 0582781019. 
  • Shaughnessy, Robert (ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare and Popular Culture. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. ISBN 9780521605809. Kapitola Shakespeare™: myth and biographical fiction, s. 93–113. 
  • LEVENSON (ED.), Jill L. Romeo and Juliet. Oxford: Oxford University Press, 2000. ISBN 0192814966. 
  • LEVIN, Harry. Form and Formality in Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. 1960, roč. 11, čís. 1, s. 3–11. DOI 10.2307/2867423. 
  • LUCKING, David. Uncomfortable Time In Romeo And Juliet. English Studies. 2001, roč. 82, čís. 2, s. 115–126. DOI 10.1076/enst.82.2.115.9595. 
  • LUJAN, James. A Museum of the Indian, Not for the Indian. The American Indian Quarterly. 2005, roč. 29, čís. 3–4, s. 510–516. ISSN 0095182X. 
  • MACKENZIE, Clayton G. Love, sex and death in Romeo and Juliet. English Studies. 2007, roč. 88, čís. 1, s. 22–42. DOI 10.1080/00138380601042675. 
  • MCKERNAN, Luke, Terris, Olwen. Walking Shadows: Shakespeare in the National Film and Television Archive. London: British Film Institute, 1994. ISBN 0851704867. 
  • MARKS, Peter. Juliet of the Five O'Clock Shadow, and Other Wonders [online]. 29 September 1997. (New York Times). Dostupné online. 
  • MARSDEN, Jean I. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Shakespeare from the Restoration to Garrick, s. 21–36. 
  • MEYER, Eve R. Measure for Measure: Shakespeare and Music. Music Educators Journal. 1968, roč. 54, čís. 7, s. 36–38, 139–143. ISSN 00274321. 
  • MOORE, Olin H. The Origins of the Legend of Romeo and Juliet in Italy. Speculum. 1930, roč. 5, čís. 3, s. 264–277. ISSN 00387134. 
  • MOORE, Olin H. Bandello and “Clizia”. Modern Language Notes. Johns Hopkins University Press, 1937, roč. 52, čís. 1, s. 38–44. ISSN 01496611. 
  • Shaughnessy, Robert (ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare and Popular Culture. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. ISBN 9780521605809. Kapitola Shakespeare in North America, s. 230–258. 
  • MUIR, Kenneth. Shakespeare's Tragic Sequence. New York: Routledge, 2005. ISBN 9780415353250. 
  • NESTYEV, Israel. Prokofiev. Stanford: Stanford University Press, 1960. 
  • NEVO, Ruth. Tragic Form in Shakespeare. Princeton, NJ: Princeton University Press, 1972. ISBN 069106217X. 
  • Shakespeare on the Drive. The New York Times. 19 August 1977. 
  • Shaughnessy, Robert (Ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare and Popular Culture. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. ISBN 9780521605809. Kapitola Shakespeare Illustrated. 
  • PARKER, D.H. Light and Dark Imagery in Romeo and Juliet. Queen's Quarterly. 1968, roč. 75, čís. 4. 
  • PEDICORD, Harry William. The Theatrical Public in the Time of David Garrick. New York: King's Crown Press, 1954. 
  • Wells, Stanley; deGrazia Margreta. The Cambridge Companion to Shakespeare. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0521658810. Kapitola Shakespeare in the Theatre, 1660-1900, s. 183–198. 
  • QUINCE, Rohan. Shakespeare in South Africa: Stage Productions During the Apartheid Era. New York: Peter Lang, 2000. ISBN 9780820440613. 
  • ROBERTS, Arthur J. The Sources of Romeo and Juliet. Modern Language Notes. 1902, roč. 17, čís. 2, s. 41–44. ISSN 01496611. 
  • Romeo — Definition from the Merriam–Webster Online Dictionary [online]. Merriam–Webster. Dostupné online. 
  • ROSENTHAL, Daniel. BFI Screen Guides: 100 Shakespeare Films. London: British Film Institute, 2007. ISBN 9781844571703. 
  • RUBINSTEIN, Frankie. A Dictionary of Shakespeare's Sexual Puns and their Significance (Second Edition). London: Macmillan, 1989. ISBN 0333488660. 
  • SADIE, Stanley. The New Grove Dictionary of Opera. Oxford: Oxford University Press, 1992. ISBN 9781561592289. 
  • SANDERS, Julie. Shakespeare and Music: Afterlives and Borrowings. Cambridge: Polity Press, 2007. ISBN 9780745632971. 
  • Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Pictorial Shakespeare, s. 62–63. 
  • Scott, Mark W. (Ed.), Schoenbaum, S. (Ed.). Shakespearean Criticism. Detroit: Gale Research Inc., 1987. ISBN 0810361299. 
  • SHAPIRO, Stephen A. Romeo and Juliet: Reversals, Contraries, Transformations, and Ambivalence. College English. 1964, roč. 25, čís. 7, s. 498–501. DOI 10.2307/373235. 
  • SIEGEL, Paul N. Christianity and the Religion of Love in Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. 1961, roč. 12, čís. 4, s. 371–392. DOI 10.2307/2867455. 
  • Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Twentieth-century Performance: the Stratford and London companies, s. 98–117. 
  • SPENCER (ED.), T.J.B. Romeo and Juliet. London: Penguin, 1967. ISBN 9780140707014. 
  • Stites, Richard (Ed.). Culture and Entertainment in Wartime Russia. Bloomington: Indiana University Press, 1995. ISBN 9780253209498. 
  • STONE, George Winchester Jr. Romeo and Juliet: The Source of its Modern Stage Career. Shakespeare Quarterly. 1964, roč. 15, čís. 2, s. 191–206. DOI 10.2307/2867891. 
  • TANSELLE, G. Thomas. Time in Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. 1964, roč. 15, čís. 4, s. 349–361. DOI 10.2307/2868092. 
  • Jackson, Russell. The Cambridge Companion to Shakespeare on Film. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. ISBN 0521639751. Kapitola The tragedies of love on film, s. 135–159. 
  • Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Shakespeare plays on Renaissance Stages, s. 1–20. 
  • Van Lennep, William (Ed.), Avery, Emmett L.; Scouten, Arthur H. The London Stage, 1660–1800. Carbondale: Southern Illinois University Press, 1965. Dostupné online. 
  • WELLS, Stanley. Looking for Sex in Shakespeare. Cambridge: Cambridge University Press, 2004. ISBN 0521540399. 
  • WINTER, William. The Life and Art of Edwin Booth. London: MacMillan and Co, 1893. Dostupné online. 

Literatura

  • MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 2/ M-Ž. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. S. 459. 
  • JIŘÍK, Richard. Stručné výklady nejlepších dramat Shakespearových. Vyškov: Hanácké knihkupectví Jaroslava Pátka, 1907. Dostupné online. Kapitola Romeo a Julie, s. 37-46. [nedostupný zdroj]
  • SHAKESPEARE, William. Romeo a Julie. Překlad František Doucha. Praha: Kronberger a Řiwnáč, 1847. Dostupné online. Slavná Shakespearova tragédie v překladu Františka Douchy a knižním vydání z roku 1847. 

Související články

Externí odkazy

Romeo a Julie v databázi Archivu Národního divadla

William Shakespeare
Tragédie
Komedie
Historické hry
Pohádkové hry - romance
Básně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Romeo_a_Julie&oldid=16572031“