Rohanský palác
| Rohanský palác v Karmelitské ulici | |
|---|---|
 Průčelí Rohanského paláce z Karmelitské ulice | |
| Základní informace | |
| Sloh | Klasicismus |
| Architekti | Bonifác Wolmut, Josef Zobel, Vincenc Kulhánek |
| Výstavba | Kolem roku 1571 |
| Přestavba | 1796, 1838–1841 |
| Materiál | Zdivo |
| Stavitel | Bonifác Wolmut |
| Další majitelé | Černínové z Chudenic Hohenzollern-Hechingenové Rohanové |
| Současný majitel | Česká republika |
| Poloha | |
| Adresa | Karmelitská 386/8 Harantova 386/2 Maltézské náměstí 386/2 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011,  Česko |
| Ulice | Karmelitská, Harantova a Maltézské náměstí |
| Souřadnice | 50°5′8,16″ s. š., 14°24′16,92″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39447/1-814 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rohanský palác nebo také Tyrolovský, Ottovský, Černínský či Kuronský palác je městský šlechtický palác postavený v klasicistním slohu. Nachází se v Praze na Malé Straně v ulicích Karmelitská 386/8, Harantova 386/2, Maltézské náměstí 386/2. Je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Kolem roku 1571 německý architekt, stavitel a kameník Bonifác Wohlmut stavebně sjednotil tři domy na příslušné parcele, čímž vznikl renesanční palác. Později přibyl ještě čtvrtý dům, který v roce 1596 přikoupil Jeremiáš Tirol, objekt byl však později znovu rozdělen; v jedné z budov (v tzv. Ottovském domě u Maltézského náměstí) byl divadelní sál, kde se provozovala v letech 1700–1713 německá operní představení.
Barokně přestavěné objekty zůstaly delší čas oddělené, než se staly na konci 18. století majetkem Černínů z Chudenic. Za Jana Vojtěcha Černína byly v roce 1792 opět spojeny do jednoho celku a pak v roce 1796 klasicistně přestavěny podle projektu Josefa Zobela.
V roce 1796 palác koupil Petr Biron, vévoda kuronský a zemgalský. Jeho dcera kněžna Marie Pavlína z Hohenzollern-Hechingenu (mladší sestra Kateřiny Vilemíny Zaháňské), která palác zdědila v roce 1800, nechala v roce 1807 provést některé úpravy interiérů architektem Louisem Montoyerem.
V roce 1816 palác získal vévoda Charles Alain Rohan z Bouillon-Montbazonu a přičiněním jeho bratra Ludvíka Viktora Meriadeka (v letech 1838–1841) palác získal pozdně klasicistní podobu;[2] autorem projektu byl Vincenc Kulhánek.
Od roku 1919 byla část paláce pronajímána ministerstvu školství a v roce 1945 byl palác Rohanům zkonfiskován. V budově dnes sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Palác je poměrně rozlehlá dvoupatrová budova, obdélníkový půdorys zúžený v části u Maltézského náměstí je předělený středním křídlem, které tak vytváří dvojici vnitřních dvorů.
Fasáda hlavního průčelí v Karmelitské ulici je symetrická, devítiosá, se střední trojosou rizalitovou částí vyznačenou čtveřicí sloupů s korintskými hlavicemi a završenou nízkým atikovým štítem s erbem Rohanů. Uprostřed přízemí je průjezd s jednoduchým kamenným ostěním, nad středovým oknem prvního patra je oválný medailon s obrázkem Panny Marie.
Dlouhá boční fasáda v Harantově ulici je zajímavá tzv. syrským oknem, za nímž je v 1. patře asi nejvýznamnější a stylově nejzachovalejší prostor interiéru paláce, Velký zrcadlový sál s kasetovými stropy a intarzovanou podlahou, který je dílem Louise Montoyera.
Zadní průčelí paláce se obrací pěti osami na Maltézské náměstí, osy jsou odděleny pilastry s iónskými hlavicemi.
Vnitřní střední křídlo paláce zdobí v koutech niky, v nichž jsou vázy se lvími hlavami. V prostoru proti schodišti je novodobý bronzový akt dívky od Břetislava Bendy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-19]. Identifikátor záznamu 151476 : Rohanský palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Merhout, s. 28.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 557.
- MERHOUT, Cyril: Rohanský palác v renesanční době. Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze, roč. XLV, 1937, s. 14–29.
- KUBÍČEK, Alois. Rohanský palác v Praze na počátku 19. století. Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze, roč. XLVI, 1938, 65–76.
- KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 210, 211.
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 165.
- POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 101.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 279.
- VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rohanský palác na Wikimedia Commons - Hrady.cz
- Národní památkový ústav - Památkový katalog
- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: budova ministerstva
- Rohanský palác - Z metropole (Česká televize) https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/224411058230043/cast/1075460/
