Radyk prutnatý
 Radyk prutnatý | |
|---|---|
 Kvetoucí radyk prutnatý (Chondrilla juncea) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Podčeleď | čekankové (Cichorioideae) |
| Rod | radyk (Chondrilla) |
| Binomické jméno | |
| Chondrilla juncea L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Radyk prutnatý (Chondrilla juncea) je dvouletá nebo častěji krátce vytrvalá, půl až jeden metr vysoká bylina s prutnatě větvenou lodyhou s četnými nevelkými, žlutými květními úbory. Je v české přírodě původní rostlinou a jediným zástupcem rodu radyk. Roste zde ale velmi rozptýleně a je podle "Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 pokládán za ohrožený druh (C3). Paradoxně na nepůvodních územích, v Americe nebo Austrálii, je považován za invazní rostlinu zaplevelující tamní krajinu.[1][2][3]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Euroasijský druh s rozšířením od Pyrenejského poloostrova přes střední a jižní Evropu až na Ural a Kavkaz. V Asii se přerušované vyskytuje v Turecku, na Blízkém východě, Arabském poloostrově i v zemích Střední Asie. Vyrůstá též v Africe ve státech okolo Středozemního moře. Zavlečen byl do obou Amerik i Austrálie, kde v lánech obilovin nebo na čerstvých úhorech vytváří rozlehlé houštiny. Na starém kontinentu roste mezi 35° až 55° severní zeměpisné šířky do nadmořské výšky 1500 m a pouze ojediněle tam nachází rozsáhlá území s optimálními půdními i klimatickými podmínkami, které mu umožňují vytvořit husté porosty.
V České republice je rostlina vázána na české a moravské termofytikum, obvykle roste roztroušeně v teplejších oblastech přiléhajících dolním tokům Labe, Vltavy, Otavy, Ohře, Moravy a Dyje.[1][2][4][5]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Výrazný světlomilný a teplomilný druh svázaný s dostatečně osluněnými stanovišti na výhřevných místech a s dobře odvodněnou, hrubě zrnitou půdou se spíše zásaditou reakcí. Využívá k růstu hlavně kamenité louky na ke slunci přivrácených stráních, vinice, železniční náspy, písčiny, okraje cest i rozličná lidmi ovlivněná nebo přírodní erozi degradovaná místa. Občas narušovaný a jen řídký travnatý porost usnadňuje vyklíčení nové rostliny a její další rozrůstání. Je hemikryptofyt vykvétající od července do září.[1][2][5][6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Dvouletá až vytrvalá rostlina s přímou, prutnatě větvenou a částečně chlupatou lodyhou vysokou 40 až 120 cm. Z tenkého, až 2 m dlouhého, hluboko rostoucího kořene vyrůstá listová růžice vejčitých listů, jež v době kvetení již zasychají. Ze středu růžice roste dutá, tuhá lodyha řídce porostlá úzce kopinatými, oddáleně zubatými listy dlouhými 2 až 10 cm, jež bývají často zabarveny fialově nebo červenohnědě. Směrem vzhůru se listy zmenšují a horní jsou často jen šupinky. Rostlina po poranění listů nebo lodyhy roní bílý latex.
Nahoře se lodyha rozděluje do několika větví a na jejich koncích vyrůstá z paždí listenů po jednom až třech krátce stopkatých úborech tvořící koncovou latu. Úbory bývají složené ze 7 až 12 žloutkově žlutých, oboupohlavných, ve dvou řadách rostoucích jazykovitých kvítků s pětizubou ligulou. Zákrov je úzce válcovitý, dvouřadý a listeny vnější řady jsou kratší. Květy jsou sice navštěvovány opylujícím hmyzem, semena však vznikají i apomikticky.
Plod je hnědá, podlouhlá, 4 mm velká, podélně žebernatá nažka protažená v zobánek věnčený bělavým chmýrem. Statná rostlina ročně vyprodukuje až 15 000 semen.[1][2][5][6]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Na velké vzdálenosti jsou semena rozptylována větrem nebo roznášena v srsti zvířat, mají různou dobu dormance a v půdě si podržují dlouhou životnost. Pro vyklíčení nepotřebují světlo, ale dostatečnou vlhkost a teplotu nad +7 °C, semenáče jsou na světlo ale náročné. Klíčení podporuje i vyšší hladina vápníku, fosforu a dusíku v půdě. Semenáče vyklíčené v létě obvykle zasychají, kdežto podzimní se většinou uchytí.
Místní populace se rozšiřuje vegetativně, z kořene vyrůstají v horní části vodorovné oddenky dlouhé až 0,6 m zakončené listovou růžici, zárodkem nové rostliny. Více se vytvářejí v půdě kypré než ulehlé. Oddenky jsou křehké, snadno se lámou a z 2 cm úlomku vyroste nová rostlina. Kořeny starších rostlin jsou silnější a je v nich uloženo více sacharidů, mají proto větší regenerační kapacitu a lépe odolají vyschnutí.[1][5][6]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Ekonomický význam radyku prutnatého je nejen v české přírodě, kde je poměrně vzácný, ale všeobecně velmi malý. Listy mladých rostlin se dají konzumovat syrové nebo vařené v salátech, hořčiny v nich také podporují chuť k jídlu a následní trávení. Ovce, skot i koně spásají mladé rostlin dokud lodyhy nezdřevnatí. Květy produkují hodně pylu a jsou dobrým zdrojem pro tvorbu medu.[2][5][6]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zobrazení radyku prutnatého -
Nakvétající květenství -
Odkvétající květenství -
Nažky s chmýrem
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Radyk prutnatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.07.2007 [cit. 2017-12-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Radyk prutnatý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 18.02.2010 [cit. 2017-12-01]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 01.12.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Chondrilla juncea [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b c d e KRAVCHENKO, O. E. Chondrilla juncea [online]. Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d WINSTON, Rachel; SCHWARZLÄNDER, Mark; GASKIN, John et al. Management Plan for the Western United States: Rush skeletonweed [online]. United States Department of Agriculture, Office of Civil Rights, Washington, DC, USA, rev. 03.2009 [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu radyk prutnatý na Wikimedia Commons 
Taxon Chondrilla juncea ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření radyku prutnatého v ČR
