Projekt 627

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 627 / třída November
Ponorka třídy November
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 14
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce
Následovník Projekt 671 / Victor I
Technické údaje
Výtlak 3101 t (na hladině)
4069 t (pod hladinou)
Délka 107,4 m
Šířka 7,96 m
Ponor 6,42 m
Pohon 2 reaktory, 2 turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 15 uzlů (na hladině)
28 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 110
Výzbroj 8× 533mm torpédomet
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 627 (v kódu NATO třída November) byla první třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Mimo 13 útočných ponorek základního modelu byla postavena ještě experimentální ponorka K-27 s reaktory chlazenými kapalným kovem. Konstrukce třídy November navíc posloužila jako základ pro konstrukci první sovětských raketonosných ponorek s jaderným pohonem Projektu 658 (v kódu NATO třída Hotel). Všechny postavené ponorky třídy November již byly vyřazeny.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace ponorky třídy November (Projekt 627)
Ilustrace modifikované ponorky třídy November (Projekt 627A)
Ponorka K-27 (Projekt 645) s reaktory chlazenými kapalným kovem
Ilustrace ponorky třídy Hotel (Projekt 658)

Informace špionáže o amerických přípravách na stavbu ponorek s jaderným pohonem (jejich prvním produktem byla ponorka USS Nautilus) vedly roku 1952 Stalina k urychlení vlastního programu vývoje ponorek této kategorie. Jejich šéfkonstruktérem byl jmenován Vladimír N. Peregudov. Podle původní koncepce se přitom nemělo jednat o klasické útočné ponorky, nýbrž o ponorky, které měly napadat nepřátelská pobřežní města a přístavy pomocí obrovského, 28 metrů dlouhého, torpéda ráže 1500 mm s jadernou hlavicí. Ovšem brzy byl nepraktický projekt upraven na klasičtěji pojaté ponorky vybavené torpédy či minami, určené k napadání hladinových lodí.

Celkem bylo loděnicí v Severodvinsku postaveno 13 ponorek základních modelů Projekt 627 a 627A. Práce na prvním kusu začaly v roce 1954, do služby byly zařazeny v letech 19581963. V roce 1963 byla do služby zařazena rovněž modifikovaná experimentální ponorka K-27 Projektu 645, která se od klasické třídy November lišila svým pohonem, tvořeným dvěma reaktory chlazenými kapalným kovem. K-27 byla vyřazena roku 1968 po havárii reaktoru.[1]

Na základě projektu 627 byly dále postaveny první sovětské raketonosné ponorky s jaderným pohonem projektu 658 (v kódu NATO třída Hotel).

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Ponorka K-3 Leninskij komsomol třídy November

Ponorky měly dvojitý trup rozdělený na devět vodotěsných oddělení. Od počátku byly koncipovány pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Byly však výrazně hlučné, což způsoboval jak tvar jejich trupu a množství otvorů v něm, tak i použité reaktory. Největší hloubka ponoru dosahovala 300 metrů. Ponorky měly osm 533mm torpédometů, pro která nesly 14–20 torpéd s konvenční či jadernou hlavicí. Alternativou byly námořní miny. Pohonný systém tvořily dva tlakovodní jaderné reaktory a dvě turbíny, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost byla 15 uzlů na hladině a 28 uzlů pod hladinou.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Vrak vyřazené K-159 v roce 2004

K-3 Leninskij Komsomol 17. června 1962 jako první sovětská ponorka poprvé dosáhla pod vedením kapitána Lva Žilcova severního pólu, kde se i vynořila[2][3][4] (primát v tomto ohledu - vynoření na severním pólu získala o necelé tři roky dříve americká USS Skate). Na mnoha ponorkách došlo během služby k různým incidentům. Například na K-8 vypukl 8. dubna 1970 požár při hlídkové plavbě v Biskajském zálivu. Ponorka se potopila 12. dubna a dnes leží na dně v hloubce cca 4700 metrů. Zahynulo tehdy 52 osob.[5] Požáru se nevyhla ani K-3 Leninskij Komsomol.

Projekt 645[editovat | editovat zdroj]

Na experimentální K-27 došlo roku 1968, při jedné ze středomořských patrol, k úniku radioaktivity z reaktoru. Tím skončila její operační služba, K-27 zakotvena na poloostrově Kola a její reaktory byly chlazeny a používány k experimentům až do roku 1981.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Project 627 Kit November class [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2011-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. DOBŘICHOVSKÝ, Zdeněk. Ponorky vyplouvají.... Praha : Práce, 1985. Kapitola Jak je to s americkým prvenstvím, s. 279.  
  3. Ruské jaderné ponorky slaví padesátiny, tyden.cz, citováno 12. 1. 2014
  4. USSR's first-ever nuclear sub was destroyed by beer bottle cap, pravda.ru, citováno 8. 1. 2014 (anglicky)
  5. K-8, Projekt 627A, deepstorm.ru, citováno 8. 1. 2014 (rusky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu