Projekt 611

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 611 / třída Zulu
Ponorka třídy Zulu dochovaná v Amsterdamu
Obecné informace
Uživatelé Vlajka SN Sovětské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 26
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 613 / třída Whiskey
Následovník Projekt 641 / třída Foxtrot
Technické údaje
Výtlak 1831 t (na hladině)
2400 t (pod hladinou)
Délka 90 m
Šířka 7,5 m
Ponor 5,1 m
Pohon 3 diesely, 3 elektromotory
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 17 uzlů (na hladině)
15 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 65
Výzbroj 10× 533mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 611 (v kódu NATO třída Zulu) je třída stíhacích ponorek dlouhého dosahu, postavených v Sovětském svazu v době studené války. Pro sovětské námořnictvo bylo postaveno 26 ponorek této třídy. Všechny již byly ze služby vyřazeny.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Nákres ponorky projektu 611

Ponorky projektu 611 byly vyvinuty jako první sovětské poválečné oceánské ponorky. V jejich konstrukci přitom byly využity zkušenosti ze studia čtyř německých ponorek typu XXI, které SSSR získal po druhé světové válce.[1] Sovětské loděnice v Leningradu a Severodvinsku postavily mezi lety 19521955 celkem 26 ponorek této třídy. Vyřazovány byly zejména během 70. a 80. let.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Zulu I – Základní varianta stíhací ponorky. Výzbroj tvořilo deset 533mm torpédometů (šest příďových a čtyři záďové), pro která bylo neseno 22 torpéd či 44 námořních min. Ponorky rovněž nesly jeden 100mm kanón a 25mm dvoukanón. Pohonný systém tvořily tři dieselové motory a tři elektromotory. Ponorka dosahovala nejvyšší rychlosti 17 uzlů na hladině a 15 uzlů pod hladinou.
  • Zulu II – Stíhací ponorky. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden 25 dvoukanón.
  • Zulu III – Stíhací ponorky. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden 25 dvoukanón.
  • Zulu IV – Stíhací ponorky. Bez hlavňové výzbroje.
  • Zulu IV 1/2 – Stíhací ponorka přestavěná na experimentální raketonosnou ponorku, nesoucí ve věži jednu raketu R-11FM Scud (v kódu NATO SS-N-1 Scud-A). Vůbec první sovětská ponorka nesoucí balistické rakety.
  • Zulu V – Pět raketonosných ponorek, nesoucích v bojové věži dvě balistické rakety R-13 (v kódu NATO SS-N-4 Sark).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Project 611 Zulu class [online]. GlobalSecurity.org, rev. 2011-07-11, [cit. 2011-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Zulu class submarines ve Wikimedia Commons