Projekt 945

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 945 / třída Sierra
Ponorka třídy Sierra
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud 3 vyřazeny
1 aktivní
Předchůdce Projekt 705 / Alfa
Následovník Projekt 685 / Mike
Technické údaje Projekt 945 / Sierra I
Výtlak 5200 t (na hladině)
6800 t (pod hladinou)
Délka 107 m
Šířka 11,2 m
Ponor 8,5 m
Pohon 1 reaktor, 1 turbína
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 20 uzlů (na hladině)
35 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 60
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
4× 650mm torpédomet
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje Projekt 945A / Sierra II
Výtlak 5300 t (na hladině)
7100 t (pod hladinou)
Délka 112,7 m
Šířka 11,2 m
Ponor 8,5 m
Pohon 1 reaktor, 1 turbína
Palivo
Rychlost 18 uzlů (na hladině)
35 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 60
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
4× 650mm torpédomet
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 945 (v kódu NATO třída Sierra) je třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. V aktivní službě k roku 2011 zůstává ponorka B-336 Pskov (ex Okun).[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace ponorky třídy Sierra I
Ilustrace ponorky třídy Sierra II

V polovině 80. let byly postaveny celkem čtyři ponorky této třídy. Ponorky K-239 Karp a K-276 Krab jsou označeny jako Projekt 945 (Sierra I) a do služby vstoupily v letech 1984 a 1987. Další dvě ponorky K-534 Zbatka (později Nižnyj Novgorod) a K-336 Okun (později Pskov) jsou označeny Projekt 945A (Sierra II) a do služby vstoupily v letech 1990 a 1993.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Dvojitý trup ponorek byl z části postaven z titanu a je tvarován pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Maimální hloubka ponoru je 800 metrů. Výzbroj tvoří čtyři 533mm torpédomety, ze kterých jsou odpalována torpéda a protiponorkové / protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish). Další čtyři 650mm torpédomety slouží pro vypouštění těžkých torpéd a střel RPK-7 Veter (v kódu NATO SS-N-16 Stallion) či protizemních střel S-10 Granat (v kódu NATO SS-N-21 Sampson). Pohonný systém tvoří jeden jaderný reaktor, jedna parní turbína a jeden výstupní hřídel. Nejvyšší rychlost byla 20 uzlů na hladině a 35 uzlů pod hladinou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. In-service ships

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu