Projekt 945

Projekt 945 / třída Sierra
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud	3 vyřazeny 1 aktivní
Předchůdce	Projekt 705 / Alfa
Následovník	Projekt 685 / Mike
Technické údaje Projekt 945 / Sierra I
Výtlak	5200 t (na hladině) 6800 t (pod hladinou)
Délka	107 m
Šířka	11,2 m
Ponor	8,5 m
Pohon	1 reaktor, 1 turbína
Palivo	{{{palivo}}}
Rychlost	20 uzlů (na hladině) 35 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka	60
Výzbroj	4× 533mm torpédomet 4× 650mm torpédomet
Pancíř	{{{pancíř}}}
Letadla	{{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje Projekt 945A / Sierra II
Výtlak	5300 t (na hladině) 7100 t (pod hladinou)
Délka	112,7 m
Šířka	11,2 m
Ponor	8,5 m
Pohon	1 reaktor, 1 turbína
Palivo
Rychlost	18 uzlů (na hladině) 35 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka	60
Výzbroj	4× 533mm torpédomet 4× 650mm torpédomet
Pancíř	{{{pancíř2}}}
Letadla	{{{letadla2}}}
Radar	{{{radar2}}}
Sonar	{{{sonar2}}}
Ostatní	{{{ostatní2}}}

Projekt 945 (v kódu NATO třída Sierra) je třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. V aktivní službě k roku 2011 zůstává ponorka B-336 Pskov (ex Okun).

Stavba

Ilustrace ponorky třídy Sierra I

Ilustrace ponorky třídy Sierra II

V polovině 80. let byly postaveny celkem čtyři ponorky této třídy. Ponorky K-239 Karp a K-276 Krab jsou označeny jako Projekt 945 (Sierra I) a do služby vstoupily v letech 1984 a 1987. Další dvě ponorky K-534 Zbatka (později Nižnyj Novgorod) a K-336 Okun (později Pskov) jsou označeny Projekt 945A (Sierra II) a do služby vstoupily v letech 1990 a 1993.

Konstrukce

Dvojitý trup ponorek byl z části postaven z titanu a je tvarován pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Maimální hloubka ponoru je 800 metrů. Výzbroj tvoří čtyři 533mm torpédomety, ze kterých jsou odpalována torpéda a protiponorkové / protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish). Další čtyři 650mm torpédomety slouží pro vypouštění těžkých torpéd a střel RPK-7 Veter (v kódu NATO SS-N-16 Stallion) či protizemních střel S-10 Granat (v kódu NATO SS-N-21 Sampson). Pohonný systém tvoří jeden jaderný reaktor, jedna parní turbína a jeden výstupní hřídel. Nejvyšší rychlost byla 20 uzlů na hladině a 35 uzlů pod hladinou.

Literatura

• MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. s. 208.  
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. s. 353.  
• PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. s. 455.