Projekt 659

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 659 / třída Echo
Ponorka třídy Echo II
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 34
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 613 / Whiskey Long Bin
Následovník Projekt 651 / Juliett
Technické údaje Projekt 659 / Echo I
Výtlak 3731 t (na hladině)
4920 t (pod hladinou)
Délka 111 m
Šířka 9,2 m
Ponor 7,6 m
Pohon 2 reaktory, 2 turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 15 uzlů (na hladině)
24 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 120
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
4× 406mm torpédomet
P-5D
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje Projekt 675 / Echo II
Výtlak 4500 t (na hladině)
5670 t (pod hladinou)
Délka 115 m
Šířka 9,3 m
Ponor 7,1 m
Pohon 2 reaktory, 2 turbíny
Palivo
Rychlost 15 uzlů (na hladině)
23 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 137
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
2× 406mm torpédomet
8× P-5D
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 659 (v kódu NATO třída Echo) byla třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Byly to první sovětské ponorky od počátku konstruované jako nosiče letounových střel. Byly původně určeny k provádění jaderných úderů na pozemní cíle, po rozšíření ponorek nesoucích balistické rakety již spíše k napadání hladinových lodí. Všechny postavené ponorky již byly vyřazeny.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace ponorky třídy Echo I
Ilustrace ponorky třídy Echo II

Celkem bylo ve dvou skupinách postaveno 34 ponorek této třídy. Ponorky první verze Projekt 659 (Echo I) byly do služby zařazeny v letech 19601962 v počtu pěti kusů. Během 70. let již pro jaderné útoky plně postačovaly ponorky s balistickými raketami a třída Echo I byla přestavěna na stíhací ponorky Projektu 659T, ze kterých byly letounové střely odstraněny. [1] Vyřazeny byly do roku 1991.

Na první sérii navázaly ponorky Projektu 675 (Echo II) se zesílenou výzbrojí. Do služby byly zařazeny v letech 19621967 v počtu 29 kusů. Z toho 16 jednotek bylo postaveno v Severodvinsku a 13 jednotek v Komsomolsku. V roce 1992 bylo v aktivní službě ještě 15 ponorek Echo II. Později ale byly vyřazeny.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vypuštění střely P-5
Ponorka třídy Echo II

Konstrukce ponorek vycházela z ponorek Projektu 627, ze kterých byl přejat i pohonný systém. Ponorky nesly čtyři příďové 533mm torpédomety pro klasická torpéda a čtyři záďové 406mm torpédomety pro torpéda s akustickým samonavedením. V horní palubě ponorek byly zapuštěny manévrující letounové střely, které bylo možné vypustit pouze při plavbě na hladině. Před výstřelem se odpalovací trubice vzklopily pod úhlem 15°. Ponorky verze Echo I nesly šest střel P-5D (v kódu NATO SS-N-3 Shaddock) s jadernou hlavicí, zatímco verze Echo II nesla osm střel P-6 (v kódu NATO SS-N-3A Shaddock) s dosahem 460 km a konvenční hlavicí. V 80. letech bylo deset ponorek Echo II přezbrojeno osmi protilodními střelami Bazalt (v kódu SS-N-12 Sandbox). Ponorky musely zůstat na hladině i po vypuštění svých střel, protože zajišťovaly jejich navádění.

Pohonný systém tvořily dva tlakovodní jaderné reaktory a dvě turbíny, roztáčející dva čtyřlisté lodní šrouby (verze Echo II měla šrouby pětilisté). Nejvyšší rychlost byla 15 uzlů na hladině a 23 uzlů pod hladinou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Project 659 / Echo I, Project 675 / Echo II [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2011-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Echo class submarines ve Wikimedia Commons