Projekt 651

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 651 / třída Juliett
Ponorka třídy Juliett
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 16
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 659 / Echo
Následovník Projekt 670 / Charlie
Technické údaje
Výtlak 3174 t (na hladině)
3750 t (pod hladinou)
Délka 85,9 m
Šířka 9,7 m
Ponor 6,3 m
Pohon 2 diesely, 2 elektromotory
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 17 uzlů (na hladině)
18 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 78
Výzbroj 6× 533mm torpédomet
4× 406mm torpédomet
P-6
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 651 (v kódu NATO třída Juliett) byla třída ponorek Sovětského námořnictva. Byly to nosiče letounových střel, určené především k napadání hladinových lodí protivníka. Všech 16 postavených ponorek již bylo vyřazeno.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Celkem 16 ponorek Projektu 651 bylo postaveno v Gorkém a do služby zařazeno v letech 19611968. Postupné vyřazování této třídy začalo na počátku 90. let.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Detail ponorky třídy Juliett

Ponorky nesly šest příďových 533mm torpédometů pro klasická torpéda a čtyři záďové 406mm torpédomety pro torpéda s akustickým samonavedením. V horní palubě ponorek byly zapuštěny vypouštěcí kontejnery pro čtyři manévrující letounové střely P-6 (v kódu NATO SS-N-3A Shaddock) s dosahem 460 km. Střely bylo možné vypustit pouze při plavbě na hladině. Před výstřelem se odpalovací trubice vyklopily vzhůru. Později byly ponorky přezbrojeny osmy protilodními střelami typu P-500 Bazalt (v kódu SS-N-12 Sandbox).

Pohonný systém tvořily dva diesely a dva elektromotory, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost byla 17 uzlů na hladině a 18 uzlů pod hladinou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu