Projekt 671

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 671 / třída Victor I
Ponorka třídy Victor I
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 16
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 627 / November
Následovník Projekt 671RT / Victor II
Technické údaje
Výtlak 3500 t (na hladině)
4750 t (pod hladinou)
Délka 94 m
Šířka 10 m
Ponor 7,5 m
Pohon 2 reaktory, 2 turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 16 uzlů (na hladině)
31 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 94
Výzbroj 6× 533mm torpédomet
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 671 (v kódu NATO třída Victor I) byla třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Jejich hlavním úkolem bylo ničení nepřátelských ponorek, zejména těch raketonosných. Všech 16 ponorek již bylo vyřazeno ze služby.

Stavba [editovat]

Ilustrace ponorky třídy Victor I

Sovětská loděnice v Leningradu dodala v letech 19681975 celkem 16 ponorek třídy Victor I. Ze služby byly vyřazeny do roku 1996.

Konstrukce [editovat]

Jako první sovětské ponorky měly trup kapkovitého tvaru, tvarovaný pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Největší hloubka ponoru dosahovala 400 metrů. Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů, z nichž dva byly osazeny vložkamy pro použití torpéd ráže 406 mm. Na palubě nesly celkem 18 dlouhých zbraní či 36 protilodních min. Vypouštět ale mohly také protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish). Pohonný systém tvořily dva tlakovodní jaderné reaktory VM-4T a dvě parní turbíny OK-300, roztáčející jeden pětilistý hlavní lodní šroub. Toto byl rovněž jejich primát u sovětských jaderných ponorek. Pro pomalou plavbu sloužily další dva dvoulisté šrouby. Nejvyšší rychlost byla 16 uzlů na hladině a 31 uzlů pod hladinou.

Literatura [editovat]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. s. 256.  
  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. s. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. s. 353.  
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. s. 455.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu