Projekt 671
| Projekt 671 / třída Victor I | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Sovětské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 16 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Projekt 627 / November |
| Následovník | Projekt 671RT / Victor II |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3500 t (na hladině) 4750 t (pod hladinou) |
| Délka | 94 m |
| Šířka | 10 m |
| Ponor | 7,5 m |
| Pohon | 2 reaktory, 2 turbíny |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 16 uzlů (na hladině) 31 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | |
| Posádka | 94 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet |
| Pancíř | {{{pancíř}}} |
| Letadla | {{{letadla}}} |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Projekt 671 (v kódu NATO třída Victor I) byla třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Jejich hlavním úkolem bylo ničení nepřátelských ponorek, zejména těch raketonosných. Všech 16 ponorek již bylo vyřazeno ze služby.
Stavba [editovat]
Sovětská loděnice v Leningradu dodala v letech 1968–1975 celkem 16 ponorek třídy Victor I. Ze služby byly vyřazeny do roku 1996.
Konstrukce [editovat]
Jako první sovětské ponorky měly trup kapkovitého tvaru, tvarovaný pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Největší hloubka ponoru dosahovala 400 metrů. Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů, z nichž dva byly osazeny vložkamy pro použití torpéd ráže 406 mm. Na palubě nesly celkem 18 dlouhých zbraní či 36 protilodních min. Vypouštět ale mohly také protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish). Pohonný systém tvořily dva tlakovodní jaderné reaktory VM-4T a dvě parní turbíny OK-300, roztáčející jeden pětilistý hlavní lodní šroub. Toto byl rovněž jejich primát u sovětských jaderných ponorek. Pro pomalou plavbu sloužily další dva dvoulisté šrouby. Nejvyšší rychlost byla 16 uzlů na hladině a 31 uzlů pod hladinou.
Literatura [editovat]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. s. 256.
- MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. s. 208.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. s. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. s. 455.
