Projekt 641

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 641 / třída Foxtrot
Ponorka třídy Foxtrot
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Indické námořnictvo
Kubánské revoluční námořnictvo
Libyjské námořnictvo
Polské námořnictvo
Ukrajinské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 79
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Projekt 611 / Zulu
Následovník Projekt 641B / Tango
Technické údaje
Výtlak 1952 t (na hladině)
2475 t (pod hladinou)
Délka 91,3 m
Šířka 7,5 m
Ponor 6 m [zdroj?]
Pohon 3 diesely, 4 elektromotory
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 16 uzlů (na hladině)
15 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 75
Výzbroj 10× 533mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 641 (v kódovém označení NATO třída Foxtrot) byla třída ponorek sovětského námořnictva, kterou provozovala i řada zahraničních uživatelů. Konstrukce ponorek byla vylepšením předcházejících tříd Whiskey a třídy Romeo. Zejména měly silnější výzbroj, větší vytrvalost pod hladinou a dosah. Postaveno bylo celkem 79 ponorek této třídy. Rusko je ze služby již vyřadilo.

Stavba a uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Sovětské námořnictvo zařadilo v letech 1958-1968 a 1971-1974 do služby celkem 62 člunů této třídy. I poté však pokračovala stavba těchto ponorek pro export, často se zjednodušenou výzbrojí a elektronickou výstrojí. Osm ponorek získala Indie, šest Libye a dvě Polsko. Dalšími uživateli se stala Kuba (6) a po rozpadu SSSR též Ukrajina (1).

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj ponorek představovalo deset 533mm torpédometů, pro které bylo neseno 22 torpéd či 32 námořních min. Pohonný systém tvořily 3 diesely a 4 elektromotory, roztáčející trojici lodních šroubů. Nejvyšší rychlost ponorek byla 16 uzlů na hladině a 15 uzlů pod hladinou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]