Projekt 705

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 705 / třída Alfa
Ponorka třídy Alfa
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 7
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 671RTM / Victor III
Následovník Projekt 945 / Sierra
Technické údaje
Výtlak 2310 t (na hladině)
3120 t (pod hladinou)
Délka 81,4 m
Šířka 9,5 m
Ponor 7,6 m
Pohon 1 reaktor, 2 turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 14 uzlů (na hladině)
41 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 31
Výzbroj 6× 533mm torpédomet
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 705 (v kódu NATO třída Alfa) je třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Jejich hlavním úkolem bylo ničení nepřátelských ponorek, zejména těch raketonosných. Ponorky poháněl jaderný reaktor, který byl díky použitému chlazení tekutými kovy velmi kompaktní a výkonný. Ponorky třídy Alfa mohly pod hladinou plout výjimečnou rychlostí 41 uzlů a ponořovaly se do hloubek přesahujících 700 metrů. Plavba vysokou rychlostí ovšem způsobovala velký hluk a provoz jejich reaktoru provázely havárie (neosvědčil se ani na americké ponorce USS Seawolf). Tři ze sedmi postavených ponorek musely být po havárii reaktoru vyřazeny. Žádná již není v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace ponorky třídy Alfa

Stavba prototypové jednotky začala někdy v polovině 60. let, přičemž její zkoušky byly zahájeny v roce 1970. Řada revolučních konstrukčních prvků však ještě nebyla zcela dotažená, plavidlo proto nebylo uznáno schopným služby a někdy v letech 1973–1974 bylo sešrotováno. Projekt 705 byl následně přepracován a zjednodušen, přičemž například rozměry a pohonný systém ponorky zůstaly zachovány. Sovětské loděnice v Leningradu a Severodvinsku v letech 19791982 dokončily celkem 6 sériových ponorek třídy Alfa. Ze služby byly vyřazeny do roku 1995.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Ponorka třídy Alfa vyfocená roku 1982 v Atlantiku

Kapkovitý trup ponorek byl tvarován pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Přechod mezi bojovou věží a trupem byl mimořádně plynulý. Trup byl přitom postaven z titanu, což si vynutilo vyvinutí řady zcela nových technologických postupů. Největší hloubka ponoru dosahovala, dle různých pramenů, 700–900 metrů. Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů, ze kterých byla odpalována torpéda a protiponorkové / protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish). Celá ponorka byla vysoce automatizována, takže vystačila s posádkou cca 31 mužů.

Pohonný systém tvořil jeden jaderný reaktor chlazený kapalnými kovy – olovem a bismutem, dvě parní turbíny a jeden výstupní hřídel se sedmilistým lodním šroubem. Pohonný systém nebyl dostatečně odhlučněn. Nejvyšší rychlost byla 14 uzlů na hladině a 41 uzlů pod hladinou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Kategorie Alfa class submarines ve Wikimedia Commons