Projekt 658

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 658 / třída Hotel
Ponorka třídy Hotel II
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 8
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Projekt 628 / třída Golf
Následovník Projekt 667A / třída Yankee
Technické údaje
Výtlak 7766 t (na hladině)
9300 t (pod hladinou)
Délka 114,1 m
Šířka 9,2 m
Ponor 7,3 m
Pohon 2 reaktory, 2 turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 21 uzlů (na hladině)
26 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 128
Výzbroj 6× 533mm torpédomet
2× 406mm torpédomet
R-13
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 658 (v kódu NATO třída Hotel) byla třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem.

Stavba a uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Nákres ponorky verze Hotel I
Nákres ponorky verze Hotel II
Nákres ponorky verze Hotel III

Vývoj třídy byl zadán v roce 1956. Byly to první sovětské raketonosné ponorky s jaderným pohonem, což bylo významným pokrokem proti předcházející diesel-elektrické třídě Golf. Sověti však zatím nedovedli umístit rakety do trupu ponorek, takže byly jejich šachty znovu umístěny v bojové věži. Klasické koncepci raketonosných ponorek tak odpovídala až následující třída Yankee. Celkem osm ponorek této třídy postavily loděnice v Severodvinsku. Do služby vstupovaly v letech 19591962.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Základ konstrukce vycházel ze stíhacích ponorek třídy November, doplněných odlišnou věží s raketami. Torpédovou výzbroj představovalo šest příďových 533mm torpédometů a čtyři záďové 406mm torpédomety. Ve velitelské věži byly umístěny tři balistické rakety, u základního modelu ponorek typu R-13 (v kódu NATO SS-N-4 Sark). Pohonný systém tvořily dva tlakovodní reaktory a dvě parní turbíny. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost ponorek byla 21 uzlů na hladině a 26 uzlů pod hladinou.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Hotel I (projekt 658) – osm jednotek základního provedení nesoucího tři střely R-13 s doletem přes 600 km.
  • Hotel II (projekt 658M) – úprava všech ponorek pro nesení modernějších střel R-21 (v kódu NATO SS-N-5 Sark/Serb) s doletem až 1650 km. Probíhala v letech 1963–1967. Střely měly dvojnásobný dolet a bylo je možné vypouštět z ponořené ponorky. Vyřazeny v 80. letech.
  • Hotel III (projekt 701) – ponorka K-145 přestavěná pro zkoušky balistických raket R-29 Vysota (v kódu NATO SS-N-8 Sawfly), kterých nesla šest kusů. Trup ponorky byl prodloužen o cca 15 metrů. Vyřazena roku 1991.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu