Projekt 685

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 685 / třída Mike
Ponorka K-278
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 1
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud potopila se
Předchůdce Projekt 945 / Sierra
Následovník Projekt 971 / Akula
Technické údaje
Výtlak 5880 t (na hladině)
8500 t (pod hladinou)
Délka 117,5 m
Šířka 10,7 m
Ponor 8 m
Pohon 1 reaktor, 2 turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 14 uzlů (na hladině)
30 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 64
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
2× 650mm torpédomet
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 685 (v kódu NATO třída Mike) je třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Postavena byla v jediném prototypovém exempláři pojmenovaném K-278 Komsomolec. Ponorka byla ztracena v roce 1989 při havárii v Norském moři.[1] Ve stavbě dalších jednotek této třídy se po havárii nepokračovalo.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace ponorky třídy Mike
Ponorka K-278 Komsomolec

Ponorka Projektu 685 byla navržena sovětskou konstrukční kanceláří Rubin s cílem otestovat na ní nové technologie a řešení určená pro plánované jaderné ponorky nové generace. Ponorka K-278 byla postavena sovětskou loděnicí v Severodvinsku a do služby vstoupila v roce 1986.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Dvojitý trup ponorky byl postaven z titanu. Maximální hloubka ponoru dosahovala 1000 metrů. Výzbroj tvořily čtyři 533mm torpédomety, ze kterých mohla být odpalována torpéda a protiponorkové / protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish). Další dva 650mm torpédomety sloužily pro vypouštění těžkých torpéd a střel RPK-7 Veter (v kódu NATO SS-N-16 Stallion). Pohonný systém tvořil jeden jaderný reaktor, dvě parní turbíny a jeden výstupní hřídel. Nejvyšší rychlost byla 14 uzlů na hladině a 30 uzlů pod hladinou.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Dne 7. dubna 1989 na ponorce při hlídkové plavbě v Norském moři vypukl požár. Ponorka se vynořila, část posádky naskákala do moře, ohněm poškozeným tlakovým trupem se ale dovnitř dostala voda a K-278 se nedlouho poté potopila. Námořníci reaktor předtím zastavili. Další muži poté unikli v záchranné kapsli. Čtyři muži zahynuli při požáru, čtyři další při potopení ponorky a 34 dalších zahynulo na mořské hladině v důsledku podchlazení. Celkem zemřelo 42 osob. Ve vraku ponorky, ležícím 180 km jihozápadně od Medvědího ostrova v hloubce 1 500 metrů na souřadnicích 73° 46,3' severní šířky a 13° 15,9' východní délky[1], jsou dodnes torpéda s jadernou hlavicí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Inventory of accidents and losses at sea involving radioactive material, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, citováno 12. 1. 2014 (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Mike class submarines ve Wikimedia Commons

  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.