USS Nautilus (SSN-571)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
USS Nautilus na zkušební plavbě 20. ledna 1955
Základní údaje Vlajka
Typ: ponorka
Zahájení stavby: 15. června 1952
Spuštěna na vodu: 21. ledna 1954
Uvedena do služby: 30. září 1954
Osud: muzejní loď
Následovník: USS Seawolf
Takticko-technická data
Výtlak: 3533 t (na hladině)
4092 t (pod hladinou)
Délka: 98,7 m
Šířka: 8,4 m
Ponor:
Pohon: jaderný reaktor S2W
Rychlost: 22 uzlů (na hladině)
20+ uzlů (pod hladinou)
Dosah: neomezený
Posádka: 105
Výzbroj: 6× 533mm torpédomet

USS Nautilus (SSN-571) byla první provozuschopná nukleárně poháněná ponorka a první plavidlo, jež dokončilo podmořskou plavbu pod Severním pólem. Tato plavba označená jako operace Sunshine se uskutečnila 3. srpna 1958. Patřila námořnictvu Spojených států amerických. Jméno lodi bylo převzato od fiktivní ponorky ze slavného Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem. Nautilus byl postaven především jako experimentální loď k ověření schopností a možností plavidel s principiálně novým pohonem. Loď sloužila až do roku 1980 a dodnes se dochovala jako plovoucí muzeum.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Trasa lodi během podplutí severního pólu

Americké námořnictvo bylo prvním, které do služby zařadilo lodi s jaderným pohonem. Velký podíl na tom měl především admirál Hyman G. Rickover.[1] Stavbu Nautilusu odsouhlasil americký Kongres v červenci 1951. Kýl lodi byl založen 15. června 1952 v loděnicích Electric Boat Shipyard firmy General Dynamics v Grotonu ve státě Connecticut. Ceremoniálu byl přítomen i tehdejší americký prezident Harry S. Truman. Na vodu byla ponorka spuštěna 21. ledna 1954, přičemž ji pokřtila Mamie Eisenhowerová, manželka Trumanova nástupce Dwighta D. Eisenhowera. Konečně 30. září téhož roku Nautilus vstoupil do služby jako první válečná loď s jaderným pohonem. Prvním velitelem lodi byl Eugene P. Wilkinson.[2][3]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Nautilus v roce 2007

Nautilus měl délku 98,7 metru a šířku 8,4 metru. Výtlak lodi byl 3533 t na hladině a 4092 t pod hladinou. Tvar lodi ještě odpovídal tvaru dieselelektrických ponorek (revoluční změny v této oblasti přinesla teprve pokusná ponorka USS Albacore). Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů. Sonar byl typu BQS 4.[4] Pohon tvořil tlakovodní reaktor typu S2W s výkonem 10MW, díky kterému měl Nautilus takřka neomezený akční rádius a dvě turbíny.

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Nautilus byl historicky první plavidlo, které dokázalo podplout pod Severním pólem. K této plavbě, označené jako operace Sunshine Nautilus vyplul 23. července 1958 ze základny Pearl Harbor na Havajských ostrovech.[2] Dne 1. srpna se Nautilus ponořil a 3. srpna 1958 dosáhl severního pólu, aby se po 96 hodinách strávených pod vodou a překonání vzdálenosti 1830 námořních mil vynořil severovýchodně od Grónska. Za tuto pionýrskou plavbu byla Nautilu, jako první lodi v době míru, udělena prezidentská citace.[5]

V následujících letech Nautilus sloužil v Atlantiku a Středomoří. Od 60. let byl využíván především k výcviku.[6]

V roce 1980 byl Nautilus vyřazen z aktivní služby. V roce 1982 byl označen jako National Historic Landmark a začaly jeho úpravy pro funkci muzejní lodi. Veřejnosti byl zpřístupněn 11. dubna 1986 a dodnes je vystaven jako exponát v Submarine Force Museum na základně Naval Submarine Base New London.[2] Návštěvník zde má možnost projít si její interiér.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DOBŘICHOVSKÝ, Zdeněk. Ponorky vyplouvají.... Praha : Práce, 1985. Kapitola Rodí se nový Nautilus, s. 247.  
  2. a b c History of USS NAUTILUS (SSN 571) [online]. Submarine Force Museum, [cit. 2010-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. DOBŘICHOVSKÝ, Zdeněk. Ponorky vyplouvají.... Praha : Práce, 1985. Kapitola Stačí dupnout a reaktor zhasne, s. 252.  
  4. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 76.  
  5. Nautilus [online]. Naval Historical Center, rev. 2007-05-22, [cit. 2010-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Pejčoch, Novák, Hájek (1994)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]