Třída Tang
| Třída Tang | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Námořnictvo Spojených států amerických Italské námořnictvo Turecké námořnictvo Íránské císařské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 6 |
| Zahájení stavby | {{{zahájení stavby}}} |
| Spuštění na vodu | {{{spuštění na vodu}}} |
| Uvedení do služby | {{{uvedení do služby}}} |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Barracuda |
| Následovník | USS Darter |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1560 t (na hladině) 2260 t (pod hladinou) |
| Délka | 82 m |
| Šířka | 8,3 m |
| Ponor | |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 15,5 uzlů (na hladině) 18,3 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | |
| Posádka | 83 |
| Výzbroj | 8× 533mm torpédomet |
| Pancíř | {{{pancíř}}} |
| Letadla | {{{letadla}}} |
| Radar | |
| Sonar | BQS-4 |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Tang byla třída americká diesel-elektrická ponorka z doby studené války. Postaveno bylo celkem šest jednotek této třídy. Dva páry ponorek byly později prodány Itálii a Turecku, přičemž pátou krátce vlastnil Írán. Všechny ponorky již byly vyřazeny ze služby. Dvě byly zachovány jako muzea.
Obsah |
Stavba [editovat]
Tato třídy představovala první americké ponorky, které byly navrženy s cílem maximalizace jejich rychlosti pod hladinou. Využity přitom byly zkušenosti s provozem dvou kořistních německých ponorek Typu XXI.[1] Celkem bylo v letech 1949–1952 postaveno šest ponorek, pojmenovaných USS Tang, USS Trigger, USS Wahoo, USS Trout, USS Gudgeon a USS Harder.
Konstrukce [editovat]
Výzbroj tvořilo osm 533mm torpédometů, z toho šest a přídi a dva na zádi. Pohonný systém tvořily dva diesely GM 16-338 (později je nahradily tři diesely Fairbanks-Morse) a dva elektromotory. Lodní šrouby byly dva. Ponorka dosahovala nejvyšší rychlosti 15,5 uzlu na hladině a 18,3 uzlů pod hladinou.
Zahřaniční uživatelé [editovat]
Italské námořnictvo získalo v letech 1973–1974 ponorky Livio Piomarta (S-515, ex Trigger) a Romeo Romei (S-516, ex Harder). První byla vyřazena roku 1986 a druhá roku 1988.
Turecké námořnictvo provozovalo dvě ponorky této třídy, které mělo původně pronajaty a později je odkoupilo. Jako první byl roku 1980 dodán TCG Pirireis (S-343, ex Tang), který roku 1983 následoval TCG Hızırreis (S-342, ex Gudgeon). Pirireis je dnes vystavena v tureckém Izmiru[2] a Hızırreis je vystavena v muzeu Kocaeli.[3]
Íránské císařské námořnictvo zakoupilo v prosinci 1978 ponorku Trout, přejmenovanou na Kousseh (SS 101). Jelikož však v Íránu proběhla úspěšná islámská revoluce, posádka Kousseh v březnu 1979 ponorku opustila a ponechala ji svému osudu v americkém přístavu New London. Ponorka byla námořnictvu vrácena roku 1992. Nějakou dobu sloužila k experimentům a jako cvičný cíl. V roce 2009 byla sešrotována.[4]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ SS-563 Tang [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2013-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tang (SS-563) [online]. Navsource.org, [cit. 2013-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TCG HIZIRREİS EXHIBITION AREAS [online]. Kocaeli Museum Ships Command, [cit. 2013-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Trout (SS-566) [online]. Navsource.org, [cit. 2013-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 389.