Třída Thresher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
třída Thresher / Permit
USS Permit (SSN-594)
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy US Navy
Typ útočná ponorka
Lodě 14
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud 1 ztracena
13 vyřazeno
Předchůdce Tullibee
Následovník Sturgeon
Technické údaje
Výtlak 3750 t (na hladině)
4300 t (pod hladinou)
Délka 85 m
Šířka 9,7 m
Ponor
Pohon jaderný reaktor, 2× turbína
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 20 uzlů (na hladině)
30 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 94
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Thresher (po tragickém potopení první jednotky přejmenovaná na třídu Permit) byla třída amerických útočných ponorek s jaderným pohonem z doby studené války. Byly to lodě tiché, vybavené výkonným sonarem, schopné ponorů do značných hloubek a díky hydrodynamicky vhodně tvarovanému trupu značně rychlé. (Pionýrskou byla v tomto ohledu experimentální ponorka USS Albacore.) Třída Thresher a ponorka USS Tullibee byly první americké ponorky navržené speciálně k ničení sovětských jaderných ponorek.[1]

V letech 1958–1967 bylo postaveno celkem 14 ponorek této třídy, které Američané provozovali v letech 1961–1994. První jednotka této třídy — USS Thresher, byla vůbec první jadernou ponorkou ztracenou při havárii a při jejím potopení byly také nejhorší ztráty na životech – zemřelo všech 129 členů posádky. K nehodě došlo 10. dubna 1963 u pobřeží Nové Anglie při zkouškách ponoru do velkých hloubek. Příčina katastrofy nebyla zcela objasněna, pravděpodobně ji zavinilo špatně svařené potrubí ve strojovně. Právě proto se o třídě Thresher hovoří též jako o třídě Permit – podle druhé postavené jednotky.[1]

Výzbroj představovaly čtyři 533mm torpédomety, které ale byly oproti dosavadním ponorkám umístěny ve střední části trupu. V přídi byl umístěn pouze výkonný sonar typu BQQ-2 (později BQQ-5). Z torpédometů mohla být vypouštěna torpéda typu Mark 37 a Mark 48, protilodní střely UGM-84 Harpoon, protiponorkové střely UUM-44 SUBROC či miny. Změny v konstrukci a použití nových materiálů umožnilo operace ve větších hloubkách. Pohonný systém tvořil jaderný reaktor typu S5W a dvě turbíny. Oproti předchozím třídám byly tyto ponorky značně tišší a tedy i hůře zjistitelné protivníkem.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SSN-594 Permit class [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27, [cit. 2010-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]