USS Seawolf (SSN-575)
.jpg)
USS Seawolf (SSN-575) |
|
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | útočná ponorka |
| Zahájení stavby: | 15. září 1953 |
| Spuštěna na vodu: | 21. července 1955 |
| Uvedena do služby: | 30. března 1957 |
| Osud: | vyřazena 1987 |
| Předchůdce: | Nautilus |
| Následovník: | Skate |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 3740 t (na hladině) 4287 t (pod hladinou) |
| Délka: | 103 m |
| Šířka: | 8,4 m |
| Ponor: | |
| Pohon: | 1× jaderný reaktor |
| Rychlost: | 18 uzlů (na hladině) 20 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah: | |
| Posádka: | 105 |
| Výzbroj: | 6× 533mm torpédomet |
USS Seawolf (SSN-575) byla americká útočná ponorka s jaderným pohonem z doby studené války. Po USS Nautilus byla druhou ponorkou s jaderným pohonem a jedinou americkou ponorkou, jejíž jaderný reaktor byl chlazen tekutým kovem. Podobně jako Nautilus byla určena zejména k experimentům s principálně novým pohonem — koncepce jejího pohonu se však neosvědčila.[1]
Obsah |
Stavba [editovat]
Stavba lodi probíhala v loděnicích společnosti General Dynamics v Grotonu ve státě Connecticut. Kýl lodi byl založen 15. září 1953, na vodu byl trup spuštěn 21. července 1955 a 30. března 1957 ponorka vstoupila do služby.[2]
Konstrukce [editovat]
Výzbroj představovalo šest příďových 533mm torpédometů. Systém řízení palby byl typu Mk-101. Ponorka dále nesla radar BPS-15 a příďový sonar typu BQS-4.[1] Pohonný systém tvořil jaderný reaktor typu S2G, chlazený kapalným sodíkem. Takový typ reaktoru měl některé provozní výhody (možnost okamžitého nárůstu výkonu z nuly na maximum), nepodařilo se však dostatečně vyřešit bezpečnost jeho provozu. Proto byl původní reaktor roku 1958 demontován a nahrazen tlakovodním reaktorem S2Wa a žádná nová americká loď již reaktor chlazeným kapalným kovem nenesla (podobně dopadl vývoj i v Sovětském svazu).[2] S novým reaktorem ponorka vstoupila do služby v roce 1960.[1]
Operační služba [editovat]
Po svém dokončení Seawolf sloužil v Atlantické flotile. Dne 6 října 1958 Seawolf dokončil rekordní šedesátidenní plavbu pod hladinou, přičemž bez vynoření překonal vzdálenost 13 000 námořních mil.[1]
Seawolf byl ze služby vyřazen v roce 1987. V 90. letech byla ponorka odeslána do loděnice Puget Sound Naval Shipyard k rozebrání v rámci projektu Ship-Submarine Recycling Program. Likvidace ponorky byla ukončena 30. září 1997.[3]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d SSN-575 Seawolf [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27, [cit. 2010-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 77.
- ↑ SSN-575 Seawolf – Ship List [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27, [cit. 2010-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 389.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Více o ponorce USS Seawolf
