Třída Barbel

Třída Barbel
Obecné informace
Uživatelé	Námořnictvo Spojených států amerických
Typ	ponorka
Lodě	3
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud	vyřazeny
Předchůdce	Darter
Následovník
Technické údaje
Výtlak	2146 t (na hladině) 2639 t (pod hladinou)
Délka	66,8 m
Šířka	8,8 m
Ponor
Pohon	3 diesely, 1 elektromotor
Palivo	{{{palivo}}}
Rychlost	15 uzlů (na hladině) 21 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka	77
Výzbroj	6× 533mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar	BQS 4
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak	{{{výtlak2}}}
Délka	{{{délka2}}}
Šířka	{{{šířka2}}}
Ponor	{{{ponor2}}}
Pohon	{{{pohon2}}}
Palivo	{{{palivo2}}}
Rychlost	{{{rychlost2}}}
Dosah	{{{dosah2}}}
Posádka	{{{posádka2}}}
Výzbroj	{{{výzbroj2}}}
Pancíř	{{{pancíř2}}}
Letadla	{{{letadla2}}}
Radar	{{{radar2}}}
Sonar	{{{sonar2}}}
Ostatní	{{{ostatní2}}}

Třída Barbel byla poslední postavená třída diesel-elektrických ponorek námořnictva Spojených států amerických. Skládala se z jednotek USS Barbel (SS-580), USS Blueback (SS-581) a USS Bonefish (SS-582), zařazených do služby v roce 1959. Tyto ponorky jako první válečné lodě využily kapkovitého tvaru trupu, výrazně zlepšujícího jejich výkony při plavbě pod hladinou a vyzkoušeného na experimentální ponorce USS Albacore.

Všechny tři čluny byly vyřazeny v letech 1989–1991. Blueback se zachovala jako muzeum. Modifikací tohoto amerického projektu vznikly rovněž dvě nizozemské ponorky třídy Zwaardvis a dvě tchaj-wanské ponorky třídy Hai Lung.

Stavba

Interiér ponorky

Stavba této třídy byla zahájena v roce 1956, v letech 1958–1959 byly jednotlivé ponorky spouštěny na vodu a v roce 1959 všechny vstoupily do aktivní služby.

Konstrukce

Ve své době se jednalo o technologicky velice pokročilou konstrukci, jak po stránce tvaru trupu, použitého pohonu i elektroniky. Novinkou bylo u těchto ponorek použití kapkovitého tvaru trupu, který jim dával mnohem lepší vlastnosti při plavbě pod hladinou. Dvouplášťový trup byl přitom postaven z vysokopevnostní oceli typu HY80 (u této třídy byla použita poprvé). Rovněž to byly první americké ponorky, které měly všechna kontrolní a povelová pracoviště soustředěna do jednoho velícího střediska. Výzbroj ponorek tvořilo šest 533mm torpédometů, umístěných v přídi. Zásoba torpéd byla 18 kusů. Sonar byl typu BQS 4.

Pohonný systém tvořily tři diesely Fairbanks-Morse a jeden elektromotor Westinghouse. Ty poháněly jeden lodní šroub. Ponorky dosahovaly nejvyšší rychlosti 15 uzlů na hladině a 21 uzlů pod hladinou. Energie z akumulátorů dovolovala plavbu plnou rychlostí po 30 minut či po 102 hodin rychlostí 3 uzly.

Operační služba

Blueback kotvící v Portlandu

Ponorky čekala dlouhá operační služba trvající prakticky až do konce studené války. Vyřazení ponorky Bonefish přitom uspíšil požár akumulátorů, který ji vážně poškodil v dubnu 1988. Při požáru zahynuli tři námořníci a ponorka poté již nebyla opravena.

Barbel a Blueback byly vyřazeny v roce 1991. Barbel byla v roce 2001 potopena jako cvičný cíl. Blueback se tak stala poslední diesel-elektrickou ponorkou, která byla přijata do stavu amerického námořnictva a zároveň poslední konvenční bojovou ponorkou, která z něj byla vyřazena. Nyní je z ní muzeum. Po roce 1991 tak americké námořnictvo používá pouze jaderné ponorky, USS Nautilus počínaje.

Odkazy

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. s. 389.  

Externí odkazy

• (anglicky) Profil třídy na serveru Globalsecurity.org