Hellmuth Walter
| Hellmuth Walter | |
| Narozen | 26. srpna 1900 Wedel, Německé císařství |
|---|---|
| Zemřel | 16. prosince 1980) Montclair, New Jersey, USA |
| Obor | Raketová technika, ponorky |
| Známý díky | AIP, Me 163 |
Hellmuth Walter (26. srpna 1900 – 16. prosince 1980) byl německý průkopník v oblasti plynových turbín, jeden z vedoucích pracovníků ve výzkumné skupině Wernhera von Brauna a projektant ponorek, vynalezl systém pohonu bez přístupu vzduchu (tzv. AIP, založené na rozpadu H2O2 na O2 za katalyzace KMnO4). Navrhl také motory, které byly hojně používané v německé Luftwaffe, například stíhacími letouny Messerschmitt Me 163 a Bachem Ba 349.
Obsah |
Raná léta [editovat]
Hellmuth Walter se narodil roku 1900 ve městě Wedel. Už během svého studia na střední škole pracoval jako strojník na praxi v Hamburku a roku 1921 zahájil studium strojírenství na Hamburském technickém institutu. Studia však předčasně ukončil, aby mohl být firmou AG Vulcan Stettin přijat pro práci ve štětínské loděnici.
Zde se začal zajímat o námořní využití motoru s vnitřním spalováním a jeho nevýhody. Uvědomil si, že kdyby byl motor poháněn palivem bohatým na kyslík, nepotřeboval by tento kyslík čerpat ze vzduchu nebo nádrží. Za palivo zvolil peroxid vodíku (T-stoff) s manganistanem draselným (Z-Stoff) a svůj nápad si nechal roku 1925 patentovat. V roce 1933 svůj nápad dovedl do konce a vyvinul kompletní parní turbínu pro ponorky.
Podnikatel [editovat]
Walter se přestěhoval do Kielu, kde si založil roku 1935 vlastní společnost Ingenieurbüro Hellmuth Walter (Walter-Werke), aby mohl dále pracovat na svých výzkumech. V roce 1936 si postavil testovací miniponorku, na které zkoušel svou parní turbínu.
Ponorky [editovat]
Roku 1937 ukázal výsledky svých zkoušek Karlu Dönitzovi, který byl ohromen, a zajistil mu produkci skutečného prototypu ponorky podle jeho plánů. Konstrukce začala v roce 1939 a o rok později byla dokončena pod názvem V 80. Walterova ponorka byla neozbrojená, 22 metrů dlouhá a dosahovala rychlosti 23 uzlů[1] (asi 42 km/h), v době, kdy nejlepší současné ponorky dosahovaly rychlostí 8 uzlů (15 km/h). Tento nový systém pohonu se ale neujal kvůli problémům s výrobou a bezpečným skladováním pohonné látky. Ponorek s Walterovým motorem bylo vyrobeno jen deset a žádná z nich nebyla nasazena ve válce. Všechny byly roku 1945 úmyslně potopeny v rámci operace Regenbogen.
Raketové motory [editovat]
Souběžně s ponorkami se svoje motory Hellmuth Walter snažil uplatnit i v letectví. Jeho palivo mohlo být použito nejenom v turbíně, ale i v trysce. O Waltera se začal zajímat Wernher von Braun a jeho tým pracující v Peenemünde . V roce 1939 jejich spolupráce vyústila v Heinkel He 176, které se stalo prvním letadlem poháněným výhradně raketovým motorem na kapalné palivo. He 176 nebylo příliš výkonné, ale když se Walterův motor později zkombinoval s Lippischovým designem, vzniklo Messerschmitt Me 163, jedno z nejpozoruhodnějších letadel druhé světové války. V průběhu války Walter své palivo značně upravil, když začal používat H2O2 (T-Stoff) jako okysličovadlo společně s methanolovým palivem (C-Stoff). Výsledkem bylo palivo účinnější, ale zároveň explozivnější (důvod častých nehod Me 163). Vrcholem jeho snažení byl dvoupalivový motor HWK 109-509.
Po válce [editovat]
3. května 1945 byla továrna, ve které Walter pracoval, obsazena britskými jednotkami a on byl převezen do Velké Británie, kde pracoval pro Britské královské námořnictvo na přestavbě zabavených německých ponorek. Jeho koncept (AIP) byl ale brzy zavržen společně díky nástupu jaderných ponorek. V roce 1950 Walter emigroval do USA, kde žil až do své smrti roku 1980.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
Externí odkazy [editovat]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hellmuth Walter na anglické Wikipedii a Гельмут Вальтер na ruské Wikipedii.
